Konečně rozumná strategie
Nový systém uvolňování restriktivních opatření se vydal správným směrem
Za poslední rok jsme vystřídali několik strategií boje s koronavirem a zcela přirozeně jsme se při tomto prvním setkání s neznámým nepřítelem dopustili celé řady chyb. Vzpomeňme na jaro a léto loňského roku a nezodpovědné výroky různých „apoštolů“ověnčených tituly před i za jménem, kteří svými bludy znejistěli celou zemi. Dodnes jsme od nich neslyšeli omluvu za výrazy „rouškofób“, „infodemie“nebo za popis covidu coby chřipky. Na věci samotné by to sice nic nezměnilo, ale aspoň by se tím kultivoval veřejný prostor a upozornilo by se, že hlouposti by se beztrestně kázat neměly.
Od fáze počátků pandemie jsme se na podzim posunuli do sofistikovanějšího období, v němž ministerstvo zdravotnictví pod tlakem znepokojivých čísel začalo spolupracovat s větším množstvím expertů na danou problematiku, a následně zveřejnilo protiepidemický systém známý pod zkratkou PES. Bez ohledu na jeho veřejné zesměšňování a kritiku se stal jakýmsi strukturovaným skeletem boje s koronavirem, jemuž navíc dodal jistou předvídatelnost. Tu však vláda poměrně brzy ukončila svým předvánočním rozvolněním. V situaci, kdy měla opatření zpřísnit, je naopak uvolnila, a to znamenalo konec jak protiepidemického systému, tak i účinného boje s pandemií. Tisíce mrtvých v následujících třech měsících jsou toho dokladem.
V lednu začala převládat britská mutace a na tu PES již koncipován nebyl. Jeho hodnota se sice ještě uváděla, ale nikdo se jí neřídil.
Taktika promořování
Před týdnem přišel nový ministr zdravotnictví se strategií šesti balíčků postupného uvolňování restriktivních opatření a hned poté se stal terčem několika mediálních, a dokonce i právních útoků. Nevím, co jejich autoři zamýšlejí, ale sám za sebe, a předpokládám, že i za velkou část odborné veřejnosti, musím novou vládní strategii jednoznačně podpořit. Systém kroků, v nichž uvolnění následuje poté, co bylo dosaženo určitého poklesu v incidenci (počtu případů za časovou jednotku na počet obyvatel), je racionální a kopíruje strategii zavedenou v Německu.
V současné medicíně se bez ohledu na jednotlivé obory vytváří takzvaná stratifikační schémata, která nám říkají, jak nemocného léčit, pakliže jeho choroba dosáhne určitého stupně. Tento univerzální princip udržoval jak někdejší PES, tak i současný systém jednotlivých balíčků. Praktický rozdíl v jejich použití by však měl být zcela zásadní. V posledních měsících byli totiž vládní představitelé vedeni přesvědčením, že pandemii zvládáme, pokud je zdravotnický systém schopen aspoň trochu efektivně pracovat a především přijímat potřebný počet pacientů do nemocnic. Jinými slovy to znamenalo, že dokud špitály nepřetékaly covidními pacienty, tak se stále váhalo s dalšími restrikcemi, jež veřejnost zcela přirozeně nijak nevítala.
Bylo by zajímavé vědět, kdo byl autorem tohoto neblahého konceptu, ale jeho důsledky byly a stále jsou alarmující. Vždyť nemocnice dokonce v určitou dobu vyhlašovaly stav, v němž se zcela oficiálně nebyly schopny adekvátně starat o své pacienty, a ministr zdravotnictví zakázal plánovanou péči. Zdravotnictví se ocitlo na skutečné hraně svého fungování a tisíce jednotlivých zákroků či vyšetření se neuskutečnily. Že to v zájmu zdraví naší populace být nemůže, dá člověku zdravý rozum. Z hlediska pandemie vedla tato strategie k celospolečenskému promořování a následnému obětování jejích nejslabších členů, kteří na covid zemřeli. O jejich počtech jsme však téměř neslyšeli a vláda se donekonečna zaklínala kritériem volné kapacity nemocnic coby hlavním vodítkem intenzity a načasování restriktivních opatření.
Druhou obětí popsané strategie se staly děti, jimž jsme téměř na rok odepřeli školní docházku a sportovní aktivity. V systému propracovaného a celospolečensky fungujícího lobbismu řídícího významné kroky naší země neměla tato slabá skupina dostatečnou podporu v hájení svých zájmů.
Novým systémem vláda dává najevo, že už nechce nechat promořovat své obyvatelstvo, ale jejím cílem je potlačení pandemie a snížení viru ve společnosti
Podpora balíčkům
Nyní se vláda pod tlakem čísel charakterizujících její neúčinný boj s pandemií vydala správným směrem. Je to sice pozdě, ale jednoznačně dobře. Dává tím najevo, že už nechce nechat promořovat své obyvatelstvo, ale jejím cílem je radikální potlačení pandemie a snížení množství viru ve společnosti. Zveřejnila cíle, jichž máme postupně dosáhnout, aby povolila další uvolnění. Myslím, že veřejnost by tuto změnu měla přivítat a celá politická scéna by ji měla podpořit. Že budou někteří experti kritizovat či připomínkovat jednotlivé detaily nové koncepce, je očekávatelné, ale její celkový význam to nesníží.
Lidem, kteří za novým systémem stojí, patří dík, že ho vytvořili a následně i prosadili. Nesporně je mnohem humánnější než předchozí strategie. Klíčové však bude, zda politici unesou břímě zodpovědnosti své profese a s přihlédnutím k letošnímu volebnímu roku novou koncepci nepotopí dříve, než její pomocí dostaneme koronavirus na lopatky.