Národní plán obnovy. Další (betonový) tunel?
Národní plán obnovy (NPO) vychází z myšlenky EU pomoci členským zemím při restartu po pandemii covidu-19 s cílem podpořit oživení a odolnost tuzemské ekonomiky. Jednou z oblastí podpory by měla být digitalizace a adaptace na klimatickou změnu. Financování z EU má probíhat z Nástroje pro oživení a odolnost.
„Je to poctivě připravený plán, není to lití do betonu, investujeme do chytrých řešení a technologií,“uvedl vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček k NPO v dubnu. Web NPO pak uvádí, že jeho česká verze bere ohled na přírodu a klima. V dnešním Česku však člověk nemůže věřit ničemu. Jaká je tedy realita?
Hned první graf webu o NPO ukazuje, že příroda a krajina v plánu zaujímá devět procent nákladů obsažených v životním prostředí a z osmi procent v zemědělství jen čistě teoreticky. Pro přírodu ve skutečnosti vláda nenavrhuje přímo nic než slova, i když se její náprava renovací krajiny odhaduje v bilionech! Náprava české krajiny jako reforma a investice v jednom (včetně transformace zemědělství) by měla dostat v grafu nejvíce procent, ale ona tam vůbec není!
Z plánu koláče investic obligátně nejvíce financí směřuje do dopravy – celých 20 %. Přitom doprava spíše než cokoli jiného generuje řadu problémů – je to jen další, uhlíkově a energeticky náročný beton a zábor půdy, klimaticky sporný a přírodě ubližující z podstaty.
Vláda prostě nadále opakuje tradičně špatné, zastaralé vzorce – investice do starých, převážně betonových témat. Přitom to, co potřebujeme nejvíce, jsou systémové reformy a jednou ze zásadních, velikosti národního zájmu číslo jedna, je náprava krajiny a tím hlavně adaptace Česka na klimatickou změnu.
Na změnu zbývá pár dní Podívejme se nyní blíže na kapitolu NPO, pilíř pro přírodu s názvem Zelená infrastruktura, v kap. 2.6, Adaptace na změnu klimatu. Zde opatření musí podle metodiky EU dosahovat 37 % efektu adaptace na klimatickou změnu. Vláda ČR uvádí jako hlavní strategii adaptace na klima a zemědělské sucho zavlažování (to je vtip?), a to jak modernizací již existujících závlah, tak s plochami pro závlahy nové. Unii se snaží namluvit, že u obou opatření je adaptační efekt 100 %. Podle metodiky Unie to nemůže být v oblasti vodního hospodářství více než 40 % (za mě by to měla být nula).
Dalším opatřením vlády z dílny ministerstva zemědělství jsou již jen protipovodňové úpravy, žádné řešení krajiny, žádná inovace zemědělství, ostuda. A opět většinou postaru pomocí zastaralých, klimaticky i odborně nevhodných betonových návrhů z dob komunismu. Resort zemědělství nadále a vytrvale odmítá řešit příčinu povodní, tedy zničenou krajinu a průmyslové zemědělství, a chce řešit draze a především neefektivně betonem až následky. Ministerstvo zemědělství drze tvrdí, že i toto opatření je ze 100 % adaptace. Podle metodiky Unie v kapitole vodního hospodářství to opět nemůže být více než 40 %!
V návrhu NPO proto chybí systémové řešení krajiny, sucha, povodní i adaptace – jediná správná cesta adaptace na klimazměnu: tedy ne další lití betonu do jednotlivých bodů, ale celkovou obnovu krajiny pomocí tzv. přírodě blízkých opatření spočívajících v nápravě toků, obnově mokřadů, tůní, malých vodních nádrží, mezí, stromů v krajině, zlepšení retence půdy, zmenšení půdních bloků aj. Chybí i krajinné plánování, mapování krajiny a systematická reforma krajiny s cílem zadržet vodu v krajině (a zvýšit biodiverzitu). Za to nabízí metodika EU bonus ve formě 100 % bodů pro adaptaci, což bude znamenat do budoucna otevření vrat pro další obrovské peníze z EU navíc.
A proto nyní Evropská komise chybný návrh NPO vrací a dává možnost vládě ČR jej opravit. Zatím jsme jedním z posledních států EU, který ve lhůtě do konce dubna oficiálně nepožádal o prostředky z NPO! Pokud to podá opět špatně, hrozí ztráta financí do zemědělství, krajiny a přírody v desítkách miliard. Proč? Česko se totiž EU snaží nalhat, že celoevropsky nastavené parametry pro čerpání z plánu splňuje (zmíněná 37procentní podmínka adaptace na klimazměnu). Jenže to není pravda, snaží se je obejít, a to ve prospěch krátkozrakého byznysu, ke všemu ještě na úkor svých občanů. Na změnu už nemáme ani dva týdny, neprobíhá žádná diskuse a nikdo neví, co v příštím chaotickém návrhu, který se patrně smolí jen v nejvyšších patrech ministerstev, bude.
Pokud to vláda nespraví, nejenže nebudeme přírodě a zemědělství pomáhat, ale nedostaneme pro zemědělce a venkov do krajiny nic podstatného, ale jistě spíše škodlivého. Čím chce ministerstvo zavlažovat, když budou krajina a toky vysychat? Pitnou vodou? Prostředky z kapitol pro zemědělství a přírodu budeme muset přesunout do jiných kapitol NPO? A opět prodloužíme agonii sucha a povodní české krajiny, problémy zemědělství a venkova? Opět budeme vynakládat desítky miliard zbytečně na další škody po povodních a na škody suchem, když bychom už jednou provždy mohli krajinu konečně napravit a ušetřit obrovské finance?
Vláda tak potvrzuje, že není schopná ani nakročit k systémové změně, kterou naše zemědělství a krajina potřebují. Ale čerpat z evropských peněz, to by chtěla. Nekompetentně hledá řešení následků a odmítá řešit příčiny, jen aby nemusela měnit zavedené toky peněz.
EU, většina českých expertů, rozumná státní správa, obce a kraje už dávno volají po skutečném řešení. Národní plán obnovy by pro to mohl být skvělým nástrojem a zdrojem prostředků. Je neštěstím této země, že o jeho podobě rozhoduje vláda a poradci, kteří zastupují zájmy betonářů, průmyslových gigantů a velkoagrárníků, které jsou v rozporu se skutečnými potřebami lidí i krajiny.
JIŘÍ MALÍK předseda spolku Živá voda, z. s.
Hrozí ztráta unijních financí do zemědělství, české krajiny a přírody v desítkách miliard
Autor je členem Výboru pro krajinu vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro udržitelný rozvoj