Promyšlené a hravé sochy
Vladimír Janoušek, člen známé skupiny UB 12, který patřil k nejvýraznějším osobnostem českého sochařství poválečného období, nyní vystavuje v pražském Museu Kampa.
Vladimír Janoušek došel během své umělecké kariéry k nezaměnitelnému uměleckému názoru, ve kterém se propojil smysl pro monumentální řešení s citem pro zjednodušení figur a také experimentováním s originálními technickými postupy. Vytvářel sochy pro interiéry a také byl v průběhu šedesátých let přizván k řadě realizací ve veřejném prostoru, z nichž se mnohé nedochovaly nebo aspoň nezůstaly na původním místě. Spolupodílel se na výtvarném řešení československých pavilonů na světových výstavách – nejdříve v Bruselu, pak v Montrealu a nakonec v Osace.
Po sovětské okupaci Československa však upadl v prohlubujícím se marasmu normalizační doby v nemilost, takže nemohl skoro vůbec vystavovat a žádné zakázky samozřejmě již nedostával. Stal se jedním z těch, které chtěl režim vymazat z historie. Zemřel v roce 1986 a již se nedočkal obnoveného zájmu o své dílo. Tím se vytrvale zabývali oba teoretikové skupiny UB 12 Jaromír Zemina a Jiří Šetlík. A také Karel Srp, který je autorem koncepce výstavy v Museu Kampa ve spolupráci s architektem Dominikem Langem. Součástí projektu je chystaná obsáhlá monografie, kterou opět po odborné stránce připravuje Karel Srp.
Výstava představuje sochařovo dílo v jeho názorové šíři a zároveň výrazové sevřenosti. Jsou tu zastoupena všechna umělcova základní témata, k nimž patří kyvadla nebo motivy z antické mytologie, jako je Poslední pád – Ikaros nebo Oidipus. Na výstavě jsou nejen odvážně rozmístěné sochy, ale i řady kreseb, bez nichž bychom nemohli v úplnosti pochopit Janouškovy představy. Jeho plastiky jsou tvořené několika vrstvami plošných tvarů vyříznutých z kovových desek. Ty jsou propojené šrouby tak, že se mohou do určité míry v rámci jeho představy natáčet. Jsou tedy variabilní, čímž se vlastně blíží tvorbě o něco mladšího Radka Kratiny, který ovšem ve svých objektech složených z geometrických elementů redukoval jejich strukturu až k minimalismu nebo neokonstruktivismu. Vladimír Janoušek rád své objekty umísťoval do volného prostoru, jak je to dodnes vidět v zahradě jeho pražského ateliéru, který sdílel se svou ženou, sochařskou Věrou Janouškovou. Měl velký cit pro umístění soch v daném prostředí a také pro jejich měřítko.
Šikanování ze strany totalitního režimu
Výstava je umístěna ve dvou patrech hlavní části budovy Sovových mlýnů a představuje umělcovo dílo v dostatečném výběru od šedesátých až do osmdesátých let. Tak je přehledně vidět jeho vývoj od období skupiny UB 12 až po závěrečná léta, kdy byl vystaven šikanování ze strany totalitního režimu. Je vidět, že se jeho názor rozvíjel přes všechny překážky kontinuálně. Na tuto retrospektivu, která po dlouhé době v takovém rozsahu představuje jeho tvorbu, jsou zapůjčeny sochy a kresby z řady veřejných i soukromých sbírek včetně pražské Národní galerie. Vytvářejí přirozený celek, který nám pomáhá pochopit smysl Janouškovy hravé a přitom racionální tvorby. On i jeho žena dozráli ve velmi silné osobnosti a je obdivuhodné, že si oba dokázali udržet svůj jedinečný styl, kterým se tak výrazně lišili, i když pracovali takřka po celý život vedle sebe.
Závěrem je třeba připomenout, že Museum Kampa se zaměřuje především právě na tuto generaci, která se nesmazatelně zapsala do historie českého moderního umění, protože přes izolaci naší země a přes nedostatek technických možností dokázala spoluutvářet pozoruhodnou kulturu, k jejíž originalitě paradoxně přispěly právě obtížné podmínky, s nimiž se musela vyrovnávat.
Vladimír Janoušek: Časy
Autor výstavy: Karel Srp Kurátorka výstavy: Martina Vítková Architekt: Dominik Lang Museum Kampa, Praha, do 4. 7.
Autor je historik umění