Udržet tradice, spojovat kultury
V Německu máme přes tři miliony tureckých lidí a ti se s námi mohou ztotožnit, zaznívá z imigrantského klubu Türkgücü Mnichov, který to dotáhl už do třetí ligy.
Alban Zinsou pro CNN vyprávěl, jak obtížně se integroval do německé společnosti poté, co v roce 1995 zamířil do Evropy z afrického Toga. „Moc jsme se s jinými lidmi nestýkali,“litoval při svém příchodu, který popisuje jako typický imigrantský příběh.
Až když se dostal na fotbalové hřiště, konečně zažil v nové zemi také pocit štěstí: „Všude tvrdě pracujete na tom, abyste byli součástí společnosti, ale na hřišti to byly chvíle, kdy jazyk nehrál žádnou roli.“
Teď je ženatý, se svou německou manželkou mají dvě malé děti a pracuje jako koordinátor mládeže pro fotbalový klub Türkgücü Mnichov. „Stalo se to mým životním posláním,“říká Zinsou, který chce kromě hry samotné rozvíjet u svých svěřenců také lidské hodnoty a dovednosti. „Nejde jen o fotbal, toto je balíček pro život.“
Moc dobře ví, o čem mluví. Vždyť podobný osud před lety sám zažíval. „Když se mluví o integraci, vždycky záleží na obou stranách. Musím jít ještě o krok dále a lidé udělají krok mým směrem, abychom se setkali někde uprostřed.“
Türkgücü Mnichov má ztělesňovat integraci přistěhovalců z celého světa, byť primárně jde o tureckou diasporu. „V Německu máme přes tři miliony tureckých lidí a ti se se mnou mohou ztotožnit. Cítím se být Němcem, ale také miluji své turecké kořeny,“říká Ünal Tosun, syn tureckých imigrantů a jeden z předních hráčů hlavního týmu působící momentálně ve třetí lize.
Jeho slova přesně zapadají do hesla Türkgücü: „Zachovat tradice, spojovat kultury.“„Když se podívám na tribunu, je tu tolik lidí z tolika kultur, že to dokonale ukazuje, jaká je německá kultura,“dodává ředitel Türkgücü Max Kothny.
Právě ve fotbale se rozmanitost německé společnosti projevuje velmi viditelně. Stačí si vybavit reprezentační výběr, který v roce 2014 dobyl titul mistrů světa. Na soupisce najdete hráče s polskými, tureckými, albánskými, tuniskými či ghanskými kořeny.
Až do třetí ligy
V Německu je imigrantských týmů řada, ovšem pouze Türkgücü Mnichov to dotáhl do profesionální soutěže. Jeho základy položila hrstka tureckých pracovníků v roce 1975 pod názvem SV Türk Gücü (v překladu Turecká síla) a nějakou dobu fungoval na ryze amatérské regionální úrovni. O osm let později se jej ujala skupina ambiciózních tureckých podnikatelů, kteří mu zřídili sídlo s vlastním zázemím a založili i mládežnickou strukturu.
Výsledkem byla řada postupů až do nejvyšší bavorské ligy. Na zápasy Türk Gücü chodilo i několik tisíc diváků, klub získával popularitu po celém Německu a v přízni turecké menšiny s ním mohl soupeřit leda podobně cílevědomý Türkiyemspor z Berlína.
Smělé plány mířily ještě výš, ale v 90. letech přišel naopak úpadek. Angažování stále většího počtu hráčů bez vazeb na vlast předků či možnost sledovat přes satelit utkání v Turecku, jsou důvody odlivu podpory imigrantské komunity. V roce 2001 spadl klub do insolvence a byl rozpuštěn.
Blýskat na lepší časy se opět začalo až v roce 2009, kdy se nástupnický Türkischer SV spojil s ATA Sporem v SV Türkgücü-Ataspor a následně se název ustálil na Türkgücü München. Levá polovina loga s hvězdou a půlměsícem na červeném podkladu odkazuje na tureckou vlajku, zatímco druhou půlku tvoří modrobílá šachovnice symbolizující Bavorsko.
Pod prezidentem Hasanem Kivranem, který sám v klubu dřív hrával a poté se stal úspěšným podnikatelem, se během uplynulých tří let podařilo postoupit ze šesté ligy do třetí, kde nyní působí i například slavný Kaiserslautern, Dynamo Drážďany, Mnichov 1860 či béčko Bayernu. „Je to naprosto neuvěřitelné,“žasne nad úspěšným dílem teprve čtyřiadvacetiletý ředitel Kothny, který s dalšími zaměstnanci klubu úřaduje ve skromných podmínkách malé dvoupatrové ubikace ze dřeva stojící na dvaceti metrech čtverečních.
Šéf Kivran pro chod klubu zajišťuje klíčovou část rozpočtu, jenž podle týdeníku Spiegel loni činil zhruba dva miliony eur. Türkgücü tento údaj nepotvrdil, ale uvedl, že jeho výší spadá do méně majetné poloviny celků třetí ligy.
S přibývajícími úspěchy začal hrát tým na Grünwalder Stadionu pro 15 tisíc lidí, o nějž se dělí s dalšími celky, i když tolik diváků na něj nechodí. A v této sezoně dokonce oživil sedmdesátitisícový Olympijský stadion, kde měl domov Bayern před stěhováním do nové Allianz Areny. „Konalo se zde tolik důležitých zápasů a hrálo mnoho velkých fotbalistů... Je to pro nás čest,“váží si této možnosti Ünal Tosun, který je už jedním z mála turecko-německých hráčů v kádru.
Mužstvo každý rok prochází výraznou proměnou, což je při rostoucích ambicích zkrátka nutnost. „Byli jsme za to dost kritizováni, ale funguje to. Úspěch dokazuje, že jsme zvolili správnou cestu,“ je přesvědčen Kothny. Nejde o drahé nákupy, často sáhnou po posilách, které jsou zrovna bez angažmá. A přestože etnických Turků ubývá, rozmanitost původu hráčů v týmu zůstává. „Musíme tento faktor v klubu udržet,“podotýká koordinátor mládeže Zinsou.
Před stadionem ve Cvikově připravila krajně pravicová organizace III. Weg transparent s nápisem „Türkgücü není vítán“
Vyvstává i nenávist
S rostoucím povědomím o netradičním klubu se však začaly objevovat nenávistné projevy vůči němu. V duelu se Saarbrückenem či Mannheimem musel snášet rasistické narážky jihokorejský obránce Park Yi-Young. Ve Cvikově připravila krajně pravicová organizace III. Weg před stadionem transparent s nápisem „Türkgücü není vítán“a dodatkem „Ať už ve Cvikově, Magdeburgu, nebo kdekoli jinde: turecký tým nemá v německém fotbale místo.“V Kaiserslauternu se zase vyskytly hanlivé samolepky a letáky. „Jsme na to připraveni, protože víme, že se takové věci bohužel mohou stávat,“krčí rameny Kothny a přiznává, že další urážky přichází poštou a v e-mailech.
Dvě kola před koncem ligy je Türkgücü ve dvacetičlenné tabulce jedenáctý a klub si zjevně troufá i výš. Možná mu v tom pomůže také český kouč Petr Ruman, který v létě unikátní tým převezme.