Kurz v hledáčku žalobců
Rakouský kancléř měl v parlamentu údajně podat falešné svědectví kvůli obsazování manažerských pozic
Na první pohled nepříliš vábná zkratka „WKSta“nahání v posledních týdnech strach řadě vrcholných politiků v Rakousku. Jedná se o označení pro hospodářskou a protikorupční prokuraturu, která už řadu let rozplétá jemná přediva vztahů mezi vrcholnými politiky země a klíčovými postavami domácího byznysu.
Před několika dny uvízl v jejím hledáčku i rakouský kancléř a šéf lidovců (ÖVP) Sebastian Kurz. Důvodem je podezření, že předseda vlády a vlivný šéf jeho kabinetu Bernhard Bonelli učinili falešnou výpověď. Mělo se tak stát loni v červnu před parlamentní vyšetřovací komisí, která zkoumá okolnosti aféry Ibizagate, jež vedla před dvěma lety k pádu první Kurzovy vlády.
Tehdy šlo o tajné videonahrávky ze španělského ostrova Ibiza. Dlouholetý šéf pravicových Svobodných Heinz-Christian Strache na nich naznačoval ochotu ke korupčnímu jednání a zároveň tvrdil, že v Rakousku se běžně obcházejí pravidla financování politických stran. Svobodní v roce 2017 vytvořili vládu s Kurzovými lidovci. Po zveřejnění nahrávek se ale jejich koalice rozpadla, následné předčasné volby vyhrála opět ÖVP, která od té doby vládne spolu se Zelenými.
V červnu 2020 chtěli poslanci od Kurze vědět, jak jeho první vláda obsazovala klíčové pozice ve vedení firem se státním spoluvlastnictvím. Šlo zejména o nově vytvořený holding Öbag zastřešující mimo jiné státní podíly u energetických koncernů OMV a Verbund či Telekom Austria.
Nyní ovšem vyšlo najevo, že v tomto konkrétním případě kancléř podal před poslanci falešné svědectví. Šéfem Öbagu se totiž stal Kurzův dobrý známý Thomas Schmid. Z jejich zajištěné komunikace přes textové zprávy vyplývá, že Schmidovi byla pozice s Kurzovým vědomím ušita na míru, aby při zvážení všech zadaných kritérií připadal v úvahu pouze on. Nehledě na to, že jako tehdejší generální tajemník na ministerstvu financí Schmid výběrové řízení zaštiťoval. Komunikace obsahující i řadu emotikonů také ukázala, jak Schmid kancléři euforicky děkoval za to, co pro něj v té záležitosti všechno udělal. Kurzova odpověď zněla: „Beztak dostaneš všechno, co chceš.“
Teď se kancléř brání. „Všechno, co jsem řekl, je pravdivé a šel jsem tam s tím, odpovědět podle pravdy,“řekl ve středu večer v rakouské televizi. Tvrdil také, že opoziční členové komise prý na něj čtyři hodiny v kuse tlačili a jeho výpovědi údajně překrucovali, aby vyvolali zdání, že Kurz podal falešné svědectví.
I proto je nyní kancléř z pohledu justice vedený jako „obviněný“a nikoli jen jako „podezřelý“. Protikorupční prokuratura na něj nyní může podat kdykoli trestní oznámení. Kurz už ovšem vyloučil, že by pak odstoupil.
Vydání dokumentů měl zajistit prezident
Kromě Kurze je další klíčovou postavou v kauze obsazování manažerských pozic lidovecký ministr financí Gernot Blümel. Politik považovaný za druhého muže vlády byl v době výběrového řízení Schmidovým nadřízeným.
I od těchto dvou politiků mají vyšetřovatelé k dispozici stovky textových zpráv. V jedné z nich ministr ujišťuje o své podpoře slovy: „Jsi rodina.“Proti Blümelovi je vedeno vyšetřování již od února. Policie u něj dokonce provedla i domovní prohlídku a zabavila počítač a mobilní telefon.
Směrem k parlamentu vsadil ministr Blümel na obstrukce. Jeho ministerstvo odmítalo dlouho vydat požadované dokumenty; zákonodárci proto podali podnět k ústavnímu soudu. Ten minulý týden rozhodl, aby spolkový prezident Alexander Van der Bellen v roli jakéhosi „nejvyššího exekutora“zajistil vydání požadovaných materiálů, k čemuž mohl podle ústavy teoreticky poslat na ministra policii nebo příslušníky armády. V Rakousku se ještě nikdy nic podobného nestalo. Ministr Blümel ale na poslední chvíli ustoupil a kartony s požadovanými spisy nechal vydat.
Z pohledu rakouské opozice jsou sice zmíněné kauzy typickým příklad „kamarádíčkování“(„Freunderlwirtschaft“), zatím ovšem z úst jejích představitelů překvapivě nezazněly výzvy, aby Kurz rezignoval. Možná i proto, že protikorupční prokuratura vyšetřuje také některé významné politiky opozičních stran.
Za zmínku stojí zejména kauza sociálního demokrata Hanse Petera Doskozila, bývalého ministra obrany a dnešního hejtmana ve východorakouském Burgenlandsku. Doskozil, jemuž bývají připisovány ambice stát se celostátním šéfem strany, čelí obviněním v souvislosti s krachem jedné banky v jeho domovském regionu.