Uslyšeli jsme výbuchy raket. A pádili do krytu

„Vře to všude kolem nás, ale tady v Jeruzalémě je teď celkem klid,“popisuje pro LN situaci v Izraeli místní novinář Jonathan Spyer. „Je to paradoxní, protože tady vlastně celá krize začala.“

Stalo se to v pondělí 10. května, na Den Jeruzaléma. A Spyer byl u toho. Ten den izraelské úřady zrušily tradiční průvod vlajek, při němž ortodoxní židé oslavují znovusjednocení města v roce 1967.

I přes oficiální zákaz se však lidé hrnuli do ulic. „Byl jsem s průvodem – zastavili nás, když jsme se snažili projít Damašskou bránou. V tu chvíli jsme uslyšeli sirény,“popisuje Spyer. „Šlo o sedm raket, slyšeli jsme je vybuchovat v dálce. Všichni byli dost překvapení a snažili se dostat do veřejných budov a skrýt se.“

Nikdo ale ještě ten den netušil, jak záhy situace vyeskaluje. Následně se totiž nepokoje rozšířily do dalších částí země a mezi palestinským Pásmem Gazy a Izraelem začaly opět létat rakety.

Od pondělí zahynulo přinejmenším 122 obyvatel Pásma Gazy, deset Palestinců zemřelo včera při střetech s izraelskou armádou také na okupovaném Západním břehu Jordánu. Na izraelské straně si boje vyžádaly život jednoho vojáka, zároveň však zahynulo devět civilistů a přes 200 jich bylo zraněno.

„Myslím, že tohle opravdu nikdo nečekal,“pokračuje izraelský novinář. „Kromě snad jediného analytika – je jím Mordechai Kedar, který něco podobného předpověděl před půl rokem – nikdo nepředpokládal takhle zásadní a především rychlé zhoršení situace, a to včetně bezpečnostních složek, jež začínají dohánět krok teprve v posledních čtyřiadvaceti hodinách (rozhovor byl pořízen v pátek odpoledne – pozn. red.).“

Snad nikde jinde nepocítili náhlou eskalaci tak silně jako v Tel Avivu, kde se nachází projektový manažer Asaf Sagi.

„Situace se tu mění každý den. Rakety začaly létat v úterý, takže ve středu a ve čtvrtek jsme se skoro nedostali ven. Ta nejbližší spadla nějakých deset minut jízdy ode mě – byl to přímý zásah do obytného domu,“popisuje mladý manažer pro LN.

Kryt pro každý byt i kancelář

Protože Izraelci jsou na bojovou pohotovost víceméně zvyklí, existuje přesný plán toho, co dělat v případě útoku – přesněji, kam se běžet schovat. Každá nová budova se tak staví už s kryty, jejichž kapacita musí vystačit pro každý byt a kancelář.

„Každá čtvrť má alespoň jeden veřejný kryt,“vypočítává Sagi. „Pak je podzemní kryt v každé budově, jeden větší na každém podlaží a jeden v každém novém bytě – bez toho už se nedá stavět. Kryt v bytě je v podstatě normální místnost, jen má pancéřové dveře a takové divné okno s bezpečnostním systémem,“vykládá Sagi.

Kdo ale nevlastní „soukromý“kryt či nestíhá přesun do krytu veřejného, musí vzít zavděk obyčejným schodištěm. To bývá v Tel Avivu právě z tohoto důvodu přesně uprostřed budovy.

Lidé v obou izraelských „hlavních“městech jsou současnou situací velmi znepokojeni. Komu za ni připisují vinu, to vesměs záleží na politickém přesvědčení. Izraelská pravice tradičně viní teroristickou organizaci Hamás, levice pak především premiéra Netanjahua.