Hrad oroduje za židovský majetek
Nacisti její rodině majetek zabavili. Teď žádá hlavní město, aby nemovitost vrátilo, což je podle zákona možné. Na příběh paní Annie Kikayon upozornily před časem LN. Nově se o něj začala zajímat i hlava státu.
Prezident Miloš Zeman napsal kvůli vracení za okupace arizovaného majetku židovské rodině podle informací LN dopis pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi. „Mohu potvrdit, že se pan prezident přímluvou (formou dopisu) obrátil na pražského primátora,“uvedl hradní mluvčí Jiří Ovčáček. To je ovšem podle něj také to jediné, jak se Zeman může v celé věci angažovat. Rozhodnout musí Praha. A ta už se jednou k žádosti postavila odmítavě. Přesto prezident Hřiba žádá, aby případu věnoval adekvátní pozornost. „Je hluboce přesvědčen, že se historické křivdy obětí holocaustu a jejich potomků mají napravovat,“upřesnil Ovčáček, o co hlava státu vlastně žádá.
Primátor Hřib potvrdil, že dopis už dostal. Řešit ho ale on sám nebude. „Záležitosti týkající se majetku města standardně řeší gesčně odpovědný radní Jan Chabr, řešil tedy i tuto konkrétní záležitost. Proto jej požádám o návrh odpovědi na dopis prezidenta Miloše Zemana,“sdělil primátor.
Zemanův dopis nicméně, zdá se, pomohl. Město se bude případem zabývat znovu. „Chápeme mimořádnou nespravedlnost, která se stala. Náš odbor legislativy k případu každopádně měl poměrně jasné a pevné stanovisko. Ale chceme se věcí ještě zabývat, proto ji předložíme k projednání orgánům zastupitelstva, to znamená výboru pro majetkové podíly, případně výboru pro legislativu a budeme hledat možnou cestu,“sdělil LN Chabr.
Cesta existuje: darování z morálních důvodů Spor se táhne o dům v Letohradské ulici na pražské Letné. Ten vlastnila Františka Steindlerová, která zemřela v roce 1937. Nemovitost odkázala své dceři a vnučkám. V roce 1940 byl ale dům arizován a zkonfiskován. Rodina unikla. Teď se ozvala Annie Kikayon, která je potomkem Steindlerové, s žádostí o navrácení rodinného majetku. A udělat to může, i když lhůta pro uplatnění restitučních nároků už zanikla.
„Nikdy nebyl přijat žádný zákon o židovském majetku, který by umožnil židovským obcím majetek vrátit. Vláda Václava Klause
ale před lety přijala jakési doporučení, aby se majetek vracel formou daru,“uvádí bývalý předseda Židovské obce v Praze Tomáš Jelínek. Podobně hovoří i usnesení Ústavního soudu z roku 2018, který řekl, že darování majetku z morálních důvodů je možné. Kikayon žádá přesně o toto – o vrácení takzvaně ex gratia.
„Obracím se na vás s nadějí, že pověříte své spolupracovníky zpracováním celé věci, aby pražské zastupitelstvo společně s městskou částí Prahy 7 mohlo s ohledem na morální a historické okolnosti navrátit naší rodině zbytek našeho domu, kde vyrůstala moje babička, po níž jsem byla pojmenovaná Anna, a který má pro mě i moji rodinu citovou hodnotu,“napsala Kikayon, která je občankou Česka, ale také Izraele, primátorovi.
Nic takového se nestalo. Ani v případě domu na Letné, ani v případě pozemků na Zbraslavi, které měla také zdědit. Vedení magistrátu argumentovalo tím, že matka Annie Kikayon už o vrácení majetku žádala v rámci restitučních zákonů. Podle soudu však nárok spoluvlastnického podílu ke třem čtvrtinám domu není oprávněný.
Město už dar poskytlo.
A pak si to rozmyslelo
Majetek už se ale podobným způsobem v Praze vracel. V roce 1988 rozhodli pražští zastupitelé, že z morálních důvodů darují Pavlu Fuchsovi dům, který je rovněž v Praze 7. Patřil jeho rodičům, kteří byli deportování do Terezína. Dům připadl německému Vystěhovaleckému fondu.
Rodina dostala po válce nemovitost zpět, v roce 1960 však matka Pavla Fuchse sepsala stručný dopis, v němž dům, a to včetně nesplacené hypotéky osmdesát tisíc korun, nabídla státu. Ten ho o rok později převzal. Podle Fuchse byl převod proveden v tísni. Restituční výzva byla zamítnuta, z důvodu, že Fuchs neměl po roce 1989 české občanství. Zastupitelstvo následně rozhodlo o jeho darování. Město si to však později rozmyslelo a začalo se domáhat zrušení smlouvy o darování. To ale nemění nic na faktu, že takto vracet majetek je možné.
Vrací se málo
Ovšem děje se tak jen velmi zřídka. Podle Jelínka, který působil v kanceláři prezidenta Václava Havla, chybí do dnešního dne práce, která by se kvalifikovaně zabývala činností restitučního zákonodárství v oblasti nemovitostí po roce 1945 a 1989. Jelínek zkusil aspoň odhadnout, jak si celá věc stojí. K tomu se dostal skrze seznam nemovitostí Vystěhovaleckého fondu. Za nacistů platilo, že veškerý arizovaný majetek musí být pojištěný u jedné pojišťovny, a to se stalo klíčem k nalezení kýžených nemovitostí.
Seznam Vystěhovaleckého fondu obsahuje 1009 objektů identifikovaných podle čísla pojistné smlouvy. Celková pojistná částka všech těchto nemovitostí v tehdejších cenách činí 590 milionů korun. U 930 objektů je uvedena městská část I až XIX podle tehdejšího číslování, v některých případech i název ulice. Většinu nemovitostí je dnes možné identifikovat. Jelínek se tehdy zaměřil na domy, které v době zkoumání vlastnila Praha, či bytová družstva a společenství vlastníků bytových jednotek, nebo na domy, které byly privatizovány. Nemovitosti, které byly prodány právnickým osobám, Jelínek nebral v potaz, jeho odhad je tak s největší pravděpodobností podhodnocený.
Výsledkem Jelínkova pátrání bylo zjištění, že Praha se po roce 1989 stala majitelem přibližně poloviny za okupace arizovaných nemovitostí.