Bůh ohně jde na přistání
Marsovské vozítko Ču-žung čínské sondy Tchien-wen-1 se mělo v noci z pátku na sobotu pokusit o přistání na rudé planetě. Jeho hlavní úkol je zkoumat vnitřní strukturu Marsu.
Rover Ču-žung (v anglickém přepisu Zhurong) měl podle webu čínské vesmírné agentury CNSA přistávat na Marsu v jednu hodinu v noci středoevropského letního času. Sonda Tchien-wen-1 je na oběžné dráze rudé planety od 10. února. Její jméno znamená „nebeské otázky“. Pochází z básně napsané ve 3. nebo 4. století př. n. l. Vozítko dostalo jméno po starém čínském bohovi ohně. Aparatura se skládá z vlastního tělesa sondy a kuželovité přistávací kapsule.
Po čtyřech minutách a 44 sekundách se měl ve výšce čtyř kilometrů nad povrchem Marsu otevřít padák. Za dalších 41 sekund se ve výšce tří kilometrů od spodní části kapsule oddělí tepelný štít. Po dalších 45 sekundách se jeden a půl kilometru nad povrchem planety oddělí kryt kapsule i s padákem. Přistávací modul měl dál sestupovat rychlostí 95 metrů za sekundu. Sto metrů nad povrchem Marsu se zažehne brzdný raketový motor.
Modul dosedne, vyklopí se z něj rampa, po které sjede vozítko Ču-žung. Předtím ovšem musí rozložit solární panely a vyklopit kamerový a anténní nástavec. Mars je v současnosti vzdálený od Země necelých 317 milionů kilometrů. Pozemský rádiový signál k němu dorazí za něco přes 17 a půl minuty. Do přistávacího manévru se proto nedá ze Země zasahovat.
Největší kráter ve Sluneční soustavě
Vozítko Ču-žung váží 240 kilogramů. Na délku má tři, na šířku 2,6 a na výšku 1,85 metru. Pohybuje se na šesti kolech. Mělo by vydržet pracovat nejméně 90 marsovských dní neboli solů. Pokud se mu v nepřátelském prostředí planety nestane něco zlého, může tuto dobu několikanásobně překročit.
Většina úkolů roveru Ču-žung se týká geologie Marsu, veze šest vědeckých přístrojů. Nejdůležitější je mikrovlnný radar nasměrovaný do země. Umožní vozítku nahlédnout až 100 metrů pod povrch. Kromě něj má Ču-žung i detektor magnetického pole, meteorologickou sondu a laserový spektrometr k určování složení hornin a minerálů. Celé to doplňují dvě kamery.
CNSA vybrala pro přistání planinu Utopia Planitia. Jde o kráter po dopadu cizího tělesa. Jeho průměr je 3300 kilometrů. Jedná se o největší známou takovou strukturu ve Sluneční soustavě. V kráteru už v roce 1976 přistála americká sonda Viking 2.
Podle radarových měření americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter z roku 2016 by se pod povrchem kráteru mohlo ukrývat značné množství ledu. Jeho objem by mohl odpovídat zhruba 1,2násobku objemu Hořejšího jezera v Severní Americe. Krajina uvnitř kráteru se místy opravdu podobá některým oblastem na naší vlastní planetě, z nichž je podzemní led zdokumentován.
Kráter má i kuriózní kulturní význam. Tvůrci amerického seriálu Star Trek do něj umístili loděnice, ve kterých bude jednou budovat svá obří kosmická plavidla fiktivní Spojená federace planet.
Pokud se vozítku Ču-žung přistání podaří, Čína se stane po Spojených státech teprve druhou zemí, která provoz roveru na Marsu zvládne. Po USA a SSSR bude třetím státem schopným realizovat na rudé planetě měkké přistání. CNSA poslouží let k získání zkušeností pro plánovanou misi s návratem vzorků na Zemi. Počítá s ní ve třicátých letech. Ču-žung se má stát už šestým vozítkem, jež na Marsu přistálo. Úplně první patřilo k sovětské sondě Mars 3. Ta dosedla na povrch rudé planety v roce 1971. Sověti však dvacet sekund po přistání ztratili se svou sondou kontakt. Prvním úspěšným vozítkem se tak stal americký rover Sojourner. Na Marsu přistál v roce 1997. Následovala ho dvojice identických
inzerce amerických roverů Spirit a Opportunity v roce 2004. Po nich to byly ještě Curiosity v roce 2012 a Perseverance v roce 2021. Poslední dva rovery jsou stále aktivní a plní svůj vědecký program.
Sezona 2020/2021 je na Marsu obzvlášť rušná. K planetě dorazila kromě čínské a americké aparatury i sonda Hope (al-Amal) Spojených arabských emirátů. Ta však nedisponuje vlastním roverem a spokojí se s měřením z oběžné dráhy.
Průměrná teplota na Marsu je -63 stupňů Celsia. Atmosférický tlak odpovídá jen asi šesti procentům pozemského, gravitace zhruba 38 procentům. Na planetě nemůže v současnosti existovat tekutá voda, dle množství důkazů tomu však kdysi bylo jinak. Zda byl na Marsu i život, zbývá teprve zjistit.