Vztah ku drinku
e už letos nesvedu májový sloupek, patnáctý v pořadí? Tady je, tohle téma nerezaví. Jen začíná být vošajstlich psát o jazykových okolnostech vztahů mezi holkami a kluky, aby člověka neosočili z nějakého sexismu či jak se to jmenuje. Tenhle tyátr přestává být legrace.
Už párkrát mě napadl takový polonesmysl, že by se mi nechtělo žít jindy. Pokud bych totiž chtěl trochu obstát ve společnosti, musel bych jinak mluvit. Používat progresivní výrazy, které už pro mě nejsou. (A to nemám na mysli nějaké orgie korektnosti, jen jazyk obecný.) Nehodlám kušnit, že mladí mají jiný slovník i gramatiku, to bych se mohl rovnou divit, že voda teče z kopce, generační posuny jsou principem veškerého vývoje jazyků. Ale je fakt, že z naplňování toho principu mi občas naskakují pupeny jak v dubnu na dubu u mě na zahradě. Byť je to subjektivní: na co mám alergii já, nemusí jiným vrstevníkům vadit, ba někteří se rádi přizpůsobují, jako by oblíkali ponožky podle nejnovější módy.
Nehodlám kušnit, že mladí mají jiný slovník, to bych se mohl rovnou divit, že voda teče z kopce, generační posuny jsou principem vývoje jazyků
Přitom první příklad, pro lásky čas příhodný, není ani žádná mládežnická novinka, ale dávný standard: jak tak slečny i rozvedené paní říkají, že mají přítele (resp. páni přítelkyni). To už se opravdu nenazývá ten, s kým spíme, jinak? Nemůžete říct třeba můj chlap, kluk, borec, fešák, miláček, partner, můj mladej, můj starej nebo klidně třeba můj nabíječ, jak rozhlašovala jedna moje zkušená spolužačka? Ne, přítel. No a co se s přítelem dělá? Je se s ním ve vztahu. Pusťte si debaty pro ženy a dívky v televizi a všelijakých sítích a zjistíte, že lidi jsou dnes dvojí: buď singl, nebo ve vztahu. To je formulace! Tuhle jsem zase slyšel jednu hodnotit, jaké to mělo výhody a nevýhody, když byla ve vztahu. Neexistuje když někoho měla, s tím byla, s oním chodila, s tamtím žila, byla zadaná. Chápu však, že je potřeba nějak překládat in relationship. A pořád se toho ještě neštítím tolik, jako že se chodí na párty. Nosím nejspíš železnou košili zvyku, ale za nás by tohle řekl jen úchylák, z kterého by měli ostatní smích. Bude večírek? Máme schůzku, stavíme se do hospody, dáme si vínečko, koná se oslava, jdeme se ožrat? Nic z toho, jedině párty. Navoněné slovo, které říkají i svalnatí muži. I když nezpochybňuji, že nějaká nóbl trachtace se tak může nazývat. Vrcholem však je, že se teď chodí na drink. Vždyť to říkaly afektované postavy ve filmech ze 70. let. Dnes tak chlapci a chlapi zvou slečinky a dámy téměř výhradně (snad neprozrazuji něco stíhatelného za sexismus), nejde se na panáka, k baru ani výčepu, ale na drink.
Dobře ovšem vím, že vývoj nelze brzdit. Je nesmysl se domnívat, že to lidi přejde s věkem, naopak si ta slova odnesou do stáří. Mezitím ti, co neříkají být ve vztahu s přítelem, vymřou a brzy bude osmdesát i těm, co to říkají (třeba o vnučkách nebo vnucích), pak se ujme zas něco modernějšího a tak pořád dál. Ještě mě ale napadá druhý polonesmysl: jestli to nakonec nejsou všechno jen stesky starého pána, který by taky ještě rád šel s přítelkyní na drink, jen žádnou nemá, protože si ne a ne osvojit žádoucí terminologii.