Stopy ruského území v Praze
Jak vznikl dnešní rozlehlý areál ruské ambasády na okraji Stromovky a co se tam nachází?
Od narození bydlím v Bubenči asi dvě minuty pěšky od Královské obory neboli Stromovky. A také od rozlehlého areálu při jejím okraji, kde se od druhé světové války nachází velvyslanectví Ruské federace, dříve Sovětského svazu. Vevnitř jsem sice nikdy nebyl, ale osudy objektů, které tam stojí, mne samozřejmě jako historika moderní architektury zajímaly. Pojďme se na ně i na celý komplex podívat podrobněji.
Na pozemcích někdejší usedlosti Miseronka mezi Královskou oborou,
Buštěhradskou drahou, dnešním náměstím Borise Němcova a Korunovační ulicí stojí dvě vily s velkými zahradami – menší Blochova vila od Kotěrova žáka Adolfa Foehra a o něco mladší rozlehlá rezidence Friedricha Petschka (1890–1940). Ta byla v letech 1927–1930 pro známého člena podnikatelské rodiny ve stylu francouzského baroka postavena Maxem Spielmannem (1881–1970; viz též Orientace 22. února 2019), dvorním projektantem Petschků.
Jak známo, Spielmann byl rovněž autorem obdobně řešených bubenečských vil Otta Petschka a Grety Gellertové a jedné menší ve Wolkerově ulici, kde měl ateliér. Projektoval rovněž bankovní palác vlastněný touto rodinou v dnešní ulici Politických vězňů na Novém Městě. Friedrichova rezidence byla z vil největší a majitel se nakonec rozhodl přestěhovat se do o něco skromnější Blochovy vily v sousedství, kterou získal. Spielmannovu stavbu pak prodal bankéři Jiřímu Popperovi.
Přetrvávající křivda
Po válce prezident Beneš někdejší rezidence Petschků předal Spojencům. Ottovu vilu získal československý stát již dříve a předal ji Američanům, kteří ji později odkoupili a finančně se vyrovnali i s původními majiteli, protože ti se jí zbavili jen pod tlakem před svou emigrací. Vilu Grety Gellertové získali Číňané (dnes se rekonstruuje pro potřeby Památníku národního písemnictví) a někdejší sídlo Friedricha Petschka připadlo Sovětům.
Na bankéře Poppera, tedy skutečného majitele, se poněkud zapomnělo. Beneš ho přitom znal, údajně prý oba letěli po prezidentově abdikaci stejným letadlem do Londýna, Jiří Popper finančně podporoval exilovou vládu. Pravda ale je, že Beneš vložil do příslušného konfiskačního zákona paragraf, že v případě oprávněných finančních nároků mají být tyto vyřešeny československým státem. K tomu ale po únoru 1948 nikdy nedošlo, takže potomci rodiny dodnes marně čekají na odškodnění. Dům Friedricha Petschka i vila Bloch jsou dodnes součástí ruské ambasády.
Vojenské ležení
Další změny nastaly po okupaci v srpnu 1968. Tehdy sloužila celá Stromovka jako zázemí pro sovětské vojáky. Jak si pamatuji z dětství, stály všude tanky a další technika, na volných prostranstvích vyrostl stanový tábor. Do parku sice Pražané chodit mohli, ale nebylo to nic příjemného. Sověti si údajně přáli, aby jim Stromovka už zůstala, nakonec se je ale podařilo přesvědčit, aby ji uvolnili.
Když se tak stalo, byl celý park desinfikován, všude ještě rok ležely závěje ostře čpícího bílého prášku – lyzolu, kterým jsme se brodili, a asfaltové cesty někde dosud nesou stopy tankových pásů. Na místo Stromovky město nabídlo část pozemků při Buštěhradské dráze v sousedství areálu ambasády, kde se nacházelo půvabné dětské hřiště a rozsáhlé zahradnictví se skleníkovým hospodářstvím. Toto území bylo nově obehnáno vysokou betonovou zdí, později ještě doplněnou o kotouče ostnatého drátu na její koruně. Zde vyrostly řadové bytové domy zaměstnanců velvyslanectví a výtopna s vysokým komínem. Vzhledem k tomu, že zahradníci přišli i o další areál za Místodržitelským letohrádkem, byla to pro ně velká ztráta, kterou se nepodařilo uspokojivě vyřešit dodnes.
Ani to však nebylo vše. Sověti získali ještě další stavby zejména v oblasti bubenečské Zátorky a také parcely v okolí od Ovenecké ulice až po Sibiřské náměstí, kde byly vybourány některé stavby včetně několika památkově chráněných.
Tomuto tématu ale bude věnován článek příští týden, nyní se ještě podívejme na další stavební aktivity přímo v areálu velvyslanectví. V polovině 70. let tu byl v sousedství někdejší Petschkovy rezidence vystavěn velký několikapatrový objekt dle projektu známého českého architekta Jana Šrámka a Dobroslava Szpuka a menší vstupní budova při Korunovační ulici týchž autorů s fasádami krytými světlými kamennými deskami.
Někdejší pavilonek Blochovy vily pak Rusové v 90. letech přestavěli na pravoslavný kostelík. A nedávno ještě přibyly na stožárech veřejného osvětlení cesty, vedoucí Stromovkou podél ambasády (Mecséryho silnice; dnes promenáda Anny Politkovské), kamery s hodně nevzhlednými kovovými krabicemi.
V posledních týdnech se v souvislosti s následky výbuchu ve Vrběticích mluví o snižování stavů na ruské ambasádě v Praze. Pojďme si proto tuto instituci představit z architektonického hlediska.
Celá Stromovka sloužila jako zázemí pro sovětské vojáky. Z dětství pamatuji, že všude stály tanky a na volných prostranstvích vyrostl stanový tábor.