Historie dvakrát jinak
o válce studené. Carline je popularizátor vědy – ostatně kniha je shrnutím jeho podcastů, tedy audiolekcí historie –, a tak je pochopitelně mnohem jednodušší než Judt. Snaží se být zároveň přitažlivější, lidovější, láká na násilí a apokalypsu. Jeho závěry jsou pro toho, kdo se zajímá hlouběji o historii a lidské chování, nepřekvapivé. Už dávno se ví, že tvrdé časy nevychovají lepší lidi a že násilí na dětech plodí další násilí. Brzy se navíc sami přesvědčíme, jak napsal Carline ještě před epidemií nového koronaviru (kniha vyšla v anglickém originále v roce 2019), že prožít si nějakou pandemii svět nevylepší. Jenže tyhle věci část lidí nezná, případně je ráda zapomíná či ignoruje, a tak je užitečné je opakovaně připomínat. Stejně jako to, že se v průběhu zejména druhé světové války rozvolnily morální zásady všech bojujících stran a že stále hrozí, že lidstvo zničí celou planetu atomovými zbraněmi. Carline se přitom na vše dívá (na rozdíl od Judta) z amerického pohledu, a tak je pro něj například důležitější druhá světová válka v Pacifiku než v Evropě, a zatímco morální dilema spolupráce Američanů se Stalinem za války je jen zmíněno, použití nukleárních zbraní rozpitvává do detailu.
Cíl Judta i Carlina je ovšem stejný. Přinutit čtenáře zamyslet se nad během historie a morálními selháními minulosti i dilematy, která z ní plynou. Nikoliv jen tak, jak to propagoval klasik moderní historie, německý dějepisec Leopold von
Ranke: popsat objektivně věci tak, jak se byly. Vůbec přitom nevadí, jak doslova zdůrazňuje Judt, že autoři nemají „žádnou velkou teorii, žádnou jednotící ideu ani žádný jedinečný příběh (historii), do kterého by se vešlo vše“.
Dan Carlin: Hardcore Historie. Jak apokalyptické momenty dějin formovaly lidstvo (Jan Melvil Publishing, 2021, 248 stran) Tony Judt: Poválečná Evropa. Její historie od roku 1945 (Prostor, 2021, 1032 stran)