Od Potvory k Přípitku
Česká kina právě promítají francouzskou komedii Přípitek, v níž herec Benjamin Lavernhe přímo oslovuje diváky jako muž, který na rodinné večeři čeká na zprávu od své bývalé a přemýšlí, co pronese za proslov na svatbě své sestry.
LN Váš hrdina Adrien ve filmu Přípitek často mluví do kamery přímo k divákům. Proč je prolamování čtvrté stěny pro film důležité?
Vytváříme tak empatii s protagonistou a jeho problémy. Když k vám někdo takhle promlouvá, nejste už jen divák, jako byste se stali jeho kamarádem, kterému se hlavní hrdina může svěřit, abyste s ním sdíleli jeho bolest a starosti. Jako bych obecenstvu říkal: Poslouchejte, tady jsem a mluvím k vám upřímně, o svých obsesích, neurózách, ale prosím vydržte to se mnou. Doufám, že vás bude zajímat celý film a že z něj Adrien nevyjde jen jako otravný chlapík, ale jako obyčejný člověk, kterého budete mít rádi. Prolomení čtvrté stěny byl náš způsob, jak tohoto dosáhnout. A já cítil velkou zodpovědnost za to, aby se to povedlo.
LN Hodily se vám k tomu vaše bohaté divadelní zkušenosti?
Neřekl bych, že je náhoda, že se režisér Přípitku rozhodl do hlavní role využít herce s divadelním zázemím. Víc než v jiných filmech stojí příběh na mně, moje postava všechno vypráví. Musel jsem žonglovat mezi svými kolegy na place a všemi těmi promluvami do kamery a mít vše pořád pod kontrolou. Někdy jsem při tom své kolegy postrádal, sice tam byli, ale já musel často spolupracovat s kamerou, a ne s nimi. Během těch promluv jsem navíc zažíval trému, protože pokud mluvíte přímo k divákům, jen těžko na ně dokážete zapomenout. Občas mi připadalo, jako bych hrál naživo, jako na jevišti. Takže na tohle mě divadlo připravilo dobře. Vím, že řada filmových herců by se takových scén dost bála.
LN Jak jste postavu Adriena vytvářeli s režisérem Laurentem Tirardem?
Velmi brzy jsme začali diskutovat o tom, co chceme udělat. Kdykoliv vyprávíte příběh, musíte vědět, z jakého úhlu pohledu ho podáte. Režírovat film znamená právě tohle rozhodnout. Laurent přišel s oním docela radikálním nápadem zmíněných zpovědí do kamery. Pak jsme hodně probírali, kde by měla kamera stát, jak mám do ní mluvit, jestli formálně, nebo spíš přirozeně... Jednou z naších inspirací byl skvělý britský seriál Potvora, z něj jsem převzal ten ironický, trochu drzý a rošťácký tón. Adrien je poněkud nudný a docela protivný, my proto museli proměnit kameru v jeho přítele, který ho má rád, v jeho komplice. Hodně jsme se proto bavili o vztahu diváka k Adrienovi a snažili jsme se, aby ta postava nevyzněla moc chladně.
LN Hlavní hrdina dostane za úkol pronést přípitek na svatbě a vůbec se mu do toho nechce. Vy rád pronášíte proslovy na veřejnosti?
Ano. Myslím, že mě víc děsí představa mé vlastní svatby než přípitku na cizí. Rád píšu proslovy, je to trochu výzva, protože to není úplně jednoduché. Ale můžete jimi lidi rozesmát a to je jedna z mých nejoblíbenějších činností.
LN Poslední roky jste byl velmi vytížený. Jak jste prožil pandemické období? Bylo pro vás stresující, nebo jste ho využil k odpočinku od práce?
Měl jsem to štěstí, že posledních pět šest let jsem mohl hrát hodně. Když pandemie začala, využil jsem ji jako příležitost k tomu, abych trochu víc žil a méně pracoval. První jarní lockdown jsem strávil na venkově uprostřed přírody, kde jsem si dopřál čas odpočívat a vnímat svět jinak než skrz práci. Později se ale touha po hraní vrátila. Začal jsem být frustrovaný, chtěl jsem být zase s lidmi. A také jsem dostal strach o budoucnost umění, o financování celé kultury. Věřím, že herci tu budou stále, interakci mezi herci a obecenstvem nemůžete nahradit. Ale někdy se bojím, aby diváci nezůstali schovaní doma za obrazovkou. Doufám, že i pro ně kultura znamená něco naprosto podstatného a že pořád budou chtít sdílet kulturní zážitky s ostatními.
Autorka je filmová publicistka