Překvapivý hrdina z Vysočiny
Chválu si zaslouží už za stoprocentní poctivost. K ní však přidává i důležité góly a po zápasu proti Nizozemsku se Tomáš Holeš stal absolutním hrdinou.
Byl jednou jeden král, a ten měl tři syny... Takto nezačínají jen pohádky, ale také opravdové příběhy. I když tenhle takovou pohádkou vlastně je.
Vladařovo panství jménem Borovnice v okresu Žďár nad Sázavou na pravém břehu řeky Svratky, která tvoří hranici mezi Čechy a Moravou, má pouze necelých 200 obyvatel, a tak Edvard není králem, ale pouze starostou. Všichni tři jeho synové – Jiří, Tomáš a Roman – to zkoušeli s fotbalem, třebaže místní hřiště by mohlo splňovat předepsané parametry jen se zavřením obou očí a v obci ani nefunguje fotbalový tým.
A jak jistě správně hádáte, nejdál to dotáhl prostřední Tomáš, který se kopané začal učit v pár kilometrů vzdáleném Jimramově a následně v Poličce.
V patnácti přešel do dorostu Hradce Králové, za nějž pár týdnů před dovršením plnoletosti dostal také premiérovou šanci v nejvyšší soutěži a strávil první sezony na seniorské úrovni.
Následovaly dva roky v Jablonci, kde se coby pravý bek blýskl i sedmi góly. V té době jistě netušil, že se trefí v ještě mnohem slavnějších momentech.
Námluvy i se Spartou
V létě 2019 se o talentovaného zadáka ucházela i Sparta, on však nakonec zamířil do konkurenční Slavie, kde přitom pravá strana patřila Vladimíru Coufalovi. Ještě před svým přestupem Holeš vstřelil sešívaným gól a jeho budoucí kouč Jindřich Trpišovský netajil svůj zájem o něj. „Tomáš je prototyp moderního hráče, od přestupu z Hradce udělal v Jablonci obrovský pokrok,“chválil jej.
Nějaký čas ho však nechal sedět jen na lavičce, což v případě nákupu za nějakých 40 milionů korun vypadalo podivně. „Bylo to pro mě těžké období. Přišel jsem z Jablonce, byl jsem docela v laufu a střílel jsem i góly, ale ve Slavii jsem nehrál a kolikrát nebyl ani v nominaci. A když jsem hrál, nebyly ty výkony takové,“vzpomínal později.
Progresivní trenér ho zároveň začal přeškolovat na defenzivního záložníka, v němž se Holeš našel a stejně jako jeho předchůdce ve Slavii Tomáš Souček tuto leckdy podceňovanou pozici výrazně povyšuje.
Od smolné ruky po životní góly Přitom pro něj tato snová sezona začala tak smůlovatě. Právě po jeho ruce dokonal z penalty dánský Midtjylland obrat, jímž v odvetě sebral Slavii postup do Ligy mistrů, i když se kvůli zlobě z přísně opakované exekuce na Holešův nešťastný zásah pozapomnělo.
A čerstvější jsou pro příznivce klubu z Edenu také vzpomínky na jarní Holešovy góly do sítí Sparty, Plzně či Arsenalu. Za ten ze čtvrtfinále Evropské ligy na Emirates Stadium byl téměř vynášen do nebes. Už v nastavení druhé půle si na zadní tyči naběhl na prodloužený roh a vyrovnal na senzačních 1:1. Korunoval tím tak svůj skvělý výkon v duelu, kdy z nouze výjimečně zaskakoval na stoperu. „Musím říct, že si teď plním sny. Gól na Arsenalu, gól v derby, to jsou góly, na které nezapomenete. Takže teď mám fakt krásné období,“radoval se za pár dnů, kdy se trefil také proti věčnému rivalovi z Letné.
Zároveň by se našlo málo jedinců, kteří by mu úspěch nepřáli. Skromnost, píle, poctivost, týmovost, ochota podrobit se náročnému stylu – tyto vlastnosti patří k 28letému univerzálovi, který má s manželkou Monikou malou dcerku Nelu a víc než hvězdné moresy si užije táborákové písničky při kytaře. Ostatně těmito přednostmi také symbolizuje vlastnosti, jichž si v současnosti u českých fotbalistů ve světě hodně cení.
A na popularitě mu přidala i příhoda pojící se rovněž s utkáním na Arsenalu, kdy jeho bratr Jiří slavil vyrovnávací gól tak bouřlivě, že se pak druhý den radši vzkazem na vývěsce omlouval sousedům.