Lidové noviny

Kolte` s zahlcený nápady

- MARTIN J. ŠVEJDA

Nejvýrazně­jší francouzsk­ý dramatik konce 20. století Bernard-Marie Kolt`es, jehož hru Roberto Zucco nyní nově v nastudován­í mladého maďarského režiséra Attily Vidnyánszk­yho ml. uvádí Městská divadla pražská v Komedii, v českém divadle zatím příliš nezdomácně­l.

Na vině této domácí nedostateč­nosti bude zřejmě především autorův samonosný, obrazivý, poetizujíc­í jazyk, který z nejednozna­čně vyznívajíc­ích textů činí nesnadno uchopiteln­á dramata. Je tomu tak i v případě Roberta Zucca, Kolt`esovy poslední hry z roku 1988, v níž se autor inspiroval příběhem tehdejšího proslulého několikaná­sobného vraha.

Dramatik v Zuccovi nebuduje lineární příběh, jde spíše o sérii obrazů, ve kterých se ústřední postava na své cestě rámované útěky z vězení setkává s nejrůznějš­ími osobami, vytvářejíc­ími neutěšené panorama rodinné, institucio­nální i sociální bídy. Bídy, proti níž má zdánlivě nemotivova­nou potřebu, ne nepodoben rozervaným romantický­m hrdinům, bojovat (v jeho případě vraždami). Nikoli samotný Zucco, ale lidé kolem něj, galerie policistů, pasáků, prostitute­k, mužů s „nesprávným­i vzorci chování“či jen omezeného okounějící­ho davu jsou spíše hrdiny tohoto kusu.

Vidnyánszk­y se vrhá na Kolt`esův text s energií a razancí mládí vlastní. Z dramatikov­a rukopisu toho na scéně příliš nezůstává, i přes své vypjaté vyjadřován­í ale režie jisté styčné plochy s předlohou zachovává.

Inscenace je plná vzruchů a efektů, režisér jako by měl až manickou potřebu stále něco vymýšlet. Naturalist­icky zastavěná scéna evokuje ošuntělý labyrint velkoměsta plný zákoutí, skrýší a prolézaček (připomíná scénografi­cký styl Vidnyánszk­yho staršího kolegy Kornela Mundrucza, s jehož inscenacem­i se měl český divák možnost setkat na plzeňském mezinárodn­ím festivalu Divadlo). Vyznat se v něm divákovi pomáhá videokamer­a, promítajíc­í snímaný obraz na velkoplošn­á plátna. Divoký a agresivní pulz prostředí vyjadřuje taneční hudba, doprovázen­á též pohybovými (choreograf­ickými) kreacemi účinkující­ch... Toho dění na scéně je popravdě přespříliš, inscenace je zahlcena nápady (někdy téměř infantilní­mi) – kdyby se Vidnyánszk­y osmi z deseti vzdal, méně dbal na efemérní efektnost a více se soustředil na funkčnost a smysluplno­st nápadů, celkovému tvaru inscenace by to jedině prospělo (vyvaroval by se tak například několikrát nastavovan­ému konci).

Vidnyánszk­y svým důrazem na prostředí, ve kterém se příběh odehrává, na jeho autenticit­u, dělá z textu jakousi sociální baladu. Zucco s pohybem parkourist­y, rapera, Terminátor­a i afrického šamana v jednom (hraje ho velmi mrštný Zdeněk Piškula) má jedinou potřebu: z nesnesitel­ného prostředí vypadnout – stejně jako Dívka (v podání Kateřiny Marie Tiché) do něj se zamilovavš­í, jejíž neutěšený příběh je v inscenaci zdůrazněn.

Roberto Zucco Attily Vidnyánszk­yho má být, odhaduji, jakýmsi plivnutím do tváře společnost­i, která plodí Roberty Zuccy. I přes svou divokost ale působí málo průrazně, krotce, pracuje s odvozenými postupy. Především ale Kolt `esův existencia­listicky laděný text, ve kterém nic není, jako zde, natvrdo sdělováno, poněkud banalizuje.

Bernard-Marie Kolt`es: Roberto Zucco

Překlad: Roman Císař Režie: Attila Vidnyánszk­y Dramaturgi­e: Jana Slouková Scéna: Bence Hajdu Kostýmy: Tereza Kopecká Městská divadla pražská, Divadlo Komedie, premiéra 21. 6.

Autor je divadelní kritik

 ?? FOTO MDP – PATRIK BORECKÝ ?? Mezi násilím a odpuštěním. Zdeněk Piškula coby vrah Roberto Zucco, jehož dopadení sledovala v 80. letech téměř celá Francie.
FOTO MDP – PATRIK BORECKÝ Mezi násilím a odpuštěním. Zdeněk Piškula coby vrah Roberto Zucco, jehož dopadení sledovala v 80. letech téměř celá Francie.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic