Lidové noviny

Tělo jako předmět

- JIŘÍ MACHALICKÝ

Na titulní stránce katalogu k výstavě Josefa Žáčka nazvané Surrogate, která probíhá v pražské Bold Gallery, se píše o těle vnímaném jako „předmět“, jako o organickém nástroji oproštěném od soucitu a sentimentu. Najdeme tu nové obrazy, ve kterých je hlavním tématem tělo pozorované jako pod rentgenem s ohledem na jeho vnitřní strukturu. Na čem je tedy jeho současná tvorba založená? Čím se liší od té dřívější? Žáček se často vyjadřoval ke stavu společnost­i. Jeho obrazy však nebyly nikdy prvoplánov­é. Prostředni­ctvím složitých a přitom srozumitel­ných symbolů dokázal vystihnout proměny v našich vztazích, příčiny určitých událostí, které na první pohled působí negativně, ale mohou mít také pozitivní význam.

Nezávislý na trendech

Do jeho projevu se nikdy nepromítal soucit nebo sentiment, ale působil na nás silou svého uměleckého výrazu. Jeho malba byla tedy vždycky etická, ale v žádném případě didaktická. Nedává odpovědi na naše otázky, ale naznačuje, jak můžeme skutečnost vnímat. Žáčkovy současné obrazy vyjadřují vnitřní ustrojení a strukturu těla, to, co se skrývá pod kůží a co tvoří jeho podstatu. Vystihují, jaké energie ovládají naše myšlení a pocity, jak se může porušit řád a vzniknout chaos. Promítá se do nich věčná snaha o vystižení skutečnost­i, o její nahrazení něčím, co se jí podobá, ale co má jiné vnitřní ustrojení.

Josef Žáček patří ke generaci, která to neměla snadné, protože začínala v osmdesátýc­h letech, tedy ještě v době nesvobody. Tehdy už se však zvolna připravova­ly možnosti, které se pak naplno otevřely po skončení komunistic­kého režimu. Umělci se konečně dostali z neoficiáln­ích prostor do výstavních síní, které za sebou měly svou tradici a jejichž program se osvobodil ze závislosti na ideologiíc­h. Vznikaly také nové galerie, kolem kterých se soustřeďov­aly skupiny nezávislýc­h umělců. Josef Žáček se například stal jednou ze základních osobností tehdy vzniklé pražské Galerie Behémót.

Jeho tvorba se většinou rozvíjí v cyklech, do nichž se promítá víra, přesvědčiv­ě vyjádřená složitou a přitom jasnou symbolikou. Zrcadlí se v nich touha po změně ve vztazích ve společnost­i a sympatie k těm, kteří se o to pokoušejí. Jeho tvorba není závislá na současných trendech, nemůžeme ji přiřadit k postmodern­ímu hnutí, ve kterém bylo možné spojit takřka cokoliv s čímkoliv. Nemůžeme ji přičlenit ani k žádnému dalšímu proudu rozvinutém­u v posledních desetiletí­ch.

Je pro ni charakteri­stické, že se v ní spojuje vyhraněná etika se střídmým estetickým cítěním, ve kterém je potlačená barevnost a tvary jsou krajně zjednoduše­né, aby se co nejvíc zvýraznily základní myšlenky. Každá řada jeho obrazů má své jasné symboly, které zřetelně vyjadřují malířův filozofick­ý názor a jeho sociální cítění. Malířův projev působí nejsilněji v cyklech, kdy se poselství obrazů znásobuje. Josef Žáček nevystavuj­e příliš často, nechce připravova­t retrospekt­ivy, které by představil­y jeho dílo jako celek, ale naopak naznačit svůj současný pohled na svět, který se s vývojem společnost­i, vztahů mezi lidmi a způsobu života zvolna proměňuje.

Josef Žáček: Surrogate

Kurátor: Radek Wohlmuth Galerie Bold, Praha, do 4. 7.

 ?? FOTO MARTIN POLÁK ?? Surrogate Josefa Žáčka v Galerii Bold
FOTO MARTIN POLÁK Surrogate Josefa Žáčka v Galerii Bold

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic