Slováci jedou do Brna: bude MAČ!

Sknižními veletrhy a literárními festivaly je to i druhý rok pandemie nahnuté. Jak s těmi různě po světě, tak s těmi doma. Jarní Svět knihy Praha je už přesunutý na konec září, o Festivalu spisovatelů Praha jdou zvěsti, že letos nebude vůbec, že končí a loňský třicátý ročník byl poslední.

Z velké trojky zbývá Měsíc autorského čtení v Brně. Ten měl oproti jarním a podzimním akcím loni výhodu: v létě totiž pandemie značně polevila, takže jednatřicetidenní MAČ proběhl. Sice ne v plné parádě, na všech zastávkách plánované trasy (Brno, Ostrava, Košice, Vratislav, Lvov), ale v důstojné formě: kdo nebyl naživo, mohl sledovat streaming nebo záznam. Ten letošní festival začíná dnes Večerem Jany Beňové a Vladimíra Merty.

Z Islandu na Slovensko

Naživo byli loni Maďaři, letos měl být Island. Jenže nakonec není, ten ostrov, mimochodem nejřidčeji zalidněný stát v Evropě, je přece jen dál než sousední Maďarsko. Takže organizátoři vsadili i letos na vrabce v hrsti. Místo Sjóna, Jóna Kalmana Stefánssona nebo Yrsy Sigurdarđóttir budou Slováci. K Slovensku mají organizátoři z agentury Větrné mlýny odjakživa blízko: Slováci hostovali na MAČ už v roce 2005 a jedna z nejživějších řad nakladatelství (Česi čítajte) je věnována právě moderní slovenské literatuře. Vyšly tu nejen klasické kusy Rudolfa Slobody (Podzim) a Pavla Vilikovského (Příběh opravdivého člověka), ale i svěží novinky Veroniky Šikulové (Mezerovitý plod), Petera Krištúfka (Dům hluchého), Ivany Dobrakovové (Toxo) nebo Maroše Krajňaka (Carpathia).

Dvaadvacátý ročník MAČ poběží jako vždycky celý červenec. Jednatřicet dní čtení a diskusí ve dvou autorských linkách: jednak host, jednak domácí. Tedy víc než šedesátka spisovatelů dohromady. Kdo je mezi nimi? MAČ vždycky sázel na pestrost: hvězda po boku začínajícího autora, klasik vedle nováčka. Ve hře jsou jak regionální specifika, tak evropské literární ceny, překlady, právě vydané nové knížky. Takže na české straně se setkají zasloužilí borci, jako Milan Uhde, Alena Mornštajnová, Arnošt Goldflam nebo Jan Novák, se silnou střední generací (Markéta Pilátová, Petra Soukupová, Bianca Bellová) – a nakonec i s těmi nejmladšími, jako Lucie Faulerová (Cena Evropské unie za literaturu 2021) a Šimon Leitgeb (Cena Jiřího Ortena 2021).

Je z čeho vybírat

A Slováci? Většinu jich díky soustavnému zájmu vybraných českých nakladatelství (vedle Větrných mlýnů třeba Host, Kniha Zlín, Labyrint) dobře známe: Michal Hvorecký a Ivan Štrpka, Pavol Rankov a Mila Haugová, Balla nebo Marek Vadas. A dál básnířka Katarína Kucbelová (mimochodem spoluzakladatelka ceny Anasoft Litera, slovenské varianty zdejší Magnesie Litery), básník Jakub Erik Groch (kterého v Česku zpopularizoval Ivan Jirous), prozaička Alena Sabuchová (která těží motivy pro svou práci z podobných zdrojů jako Kateřina Tučková v Žítkovských bohyních) nebo oceňovaný Silvester Lavrík, dramatik, prozaik, autor knížek pro děti.

Prostě je z čeho vybírat. Navíc někteří autoři své texty přirozeně rozvíjejí v dalších médiích. Třeba ve spojení s muzikou a performancí. Jako česko-slovenský Vítrholc, legendární banda, která od roku 1994 nabízí „především současnou autorskou poezii v originálním hudebním electrobigbítovém podání“. Na letošním MAČ se předvedou otcové zakladatelé Karel Škrabal a Dalibor Maňas v doprovodu slovenské básnířky Miroslavy Ábelové. Nebo ve spojení s výtvarným projevem. Například Petr Veselý, osmašedesátiletý krajinář a figuralista na hraně abstrakce, ilustrátor řady básnických knížek, který si sem tam bokem zapíše taky vlastní verš. Ostatně před chvílí vyvolaní pánové Uhde a Goldflam mají zase co do činění s divadlem a filmem.

Takže letošní Měsíc autorského čtení určitě nebude „buď – anebo“, jak zní motto. Za vidění stojí jedno i druhé. Ať v Brně, nebo na dalších plánovaných štacích: v Ostravě, Bratislavě a Lvově. A kdo nemá dost, najde víc na stránce: www.autorskecteni.cz.