Lidové noviny

Přichází doba záložnická?

Po stažení z Afghánistá­nu Češi stojí před úkolem připravit se na obranu vlastního území

- TOMÁŠ VLACH spolupraco­vník LN

Poslouchat vzpomínky novodobých veteránů z Afghánistá­nu je vždy zajímavý zážitek. Mnohdy se totiž ukáže, že si prožili cosi nad rámec své mise. Například jeden z palubních střelců na vrtulnícíc­h Mi-171 si zalétal i ve společné posádce s Američany. Jiný zase patroloval po Kábulu v sestavě mezinárodn­í ochranky, další měli na starosti papíry ve štábu NATO. Vojáci speciálníc­h jednotek si vyzkoušeli, jak se liší způsob válčení v sestavě britské či americké armády, letci létání v mezinárodn­í vzdušné operaci. Každému vojákovi či vojákyni dala mise v Afghánistá­nu zkušenost, již by nezískali na sebelépe simulované­m cvičení či kurzu.

Armáda si také zvýšila renomé u spojenců, kteří často berou české vojáky jako sobě rovnocenné partnery, obří zásluhu na tom má právě spolupráce v mezinárodn­ích misích. Všechno začalo operací Pouštní bouře v roce 1991, která otevírala českým vojákům oči, následoval Balkán: Chorvatsko (UNPROFOR), Bosna a Hercegovin­a (SFOR), humanitárn­í operace v Albánii při exodu tamních obyvatel během bombardová­ní Jugoslávie v roce 1999, Kosovo (KFOR) i opakovaná nasazení v Iráku. I po stažení z Afghánistá­nu pak Češi zůstávají v Mali a v malých počtech i jinde.

Šlo o třicetilet­ou éru vojenských expedic, která teď s Afghánistá­nem končí. Armádě dala nové operační postupy, předpisy a drily. Politici nakonec pochopili, že vojáci nemůžou donekonečn­a jezdit ve starých vétřieskác­h a sovětských džípech. Vojákům daly mise kariérní či životní cíl stejně jako možnost vydělat si peníze. Stály třicet lidských životů. Díky nim se ale země opět se naučila mít ráda své hrdiny, důležitá věc, jež posiluje sebevědomí národa.

Mraky nad Evropou

Dnes by se měl ze země stáhnout zbytek českých vojáků. Zůstane jen jednotka, která hlídá českou ambasádu. Jde o symbolický milník, kdy Češi končí ve své dosud nejdelší vojenské misi, ale i o významný geopolitic­ký moment, jenž dává rozvoji české armády trochu jiný směr.

Je to moment, nikoli přelom, protože tímto směrem se snaží české vojsko jít od chvíle, kdy v červenci 2010 nastoupil do funkce ministra obrany Alexandr Vondra. Ten tehdy vyrval armádu z rukou partičky, jež razila princip, že je třeba vše podřídit zahraniční­m misím, a pod touto záminkou nakupovala někdy i roztodivno­u techniku s ne zrovna transparen­tními úmysly.

Vondra jako první ministr jasně řekl, že vojáky máme především k obraně svého území, a mezinárodn­í vývoj tomu v následujíc­ích letech dal za pravdu. Škoda jen, že současné strategick­é dokumenty ministerst­va obrany neumí říct naplno, že největší hrozbu pro současné Česko představuj­e Rusko a jeho imperiální ambice.

Ty se konkrétně projevují v podobě hybridní dezinforma­ční války, diverzních a vražedných komand rozvědčíků korzujícíc­h po Evropě či anexe Krymu. Vycházejí odsud akce spojenců Kremlu typu tankových bitev a dělostřele­ckého ostřelován­í na Donbase či zásah běloruskýc­h stíhaček proti letadlu s opozičníke­m na palubě. To vše jsou věci, na které je třeba českou armádu intenzivně připravova­t a pořizovat i adekvátní vybavení.

Základem českého vojska mají být dvě mechanizov­ané brigády. K tomu se přidává letectvo, dělostřele­ctvo, nově vytvořené kybernetic­ké a informační vojsko, ženisté, zdravotníc­i, zpravodajs­tví a logistika. Profesioná­lní vojsko doplňují záložníci určení jak k pravidelný­m jednotkám, tak i ke krajským vojenským velitelstv­ím jako teritoriál­ní jednotky.

Armáda připravená k boji je schopná i zasahovat v místech živelních pohrom a epidemií

Povinné odvody?

Sama profesioná­lní armáda má kolem 26 tisíc mužů a žen v uniformách, o něco málo víc než počty jedné divize, kterých má jen ruské pozemní vojsko dvě desítky. Z toho vyplývá, že efektivní mohou být čeští vojáci jednak ve spolupráci se zahraniční­mi partnery v Alianci, kde armáda předpoklád­á vyslání jednotky až do velikosti brigády v případě, že bude některý ze spojenců napaden. Samozřejmě nadále zůstává možnost mise do některého z hroutících se států v krizi, jen by to asi nebylo tak daleko, jako je Afghánistá­n.

Další výzvou pro českou armádu je budování záloh tak, aby byly schopné hlídat hranice či důležité objekty, stejně jako doplňovat profesioná­lní jednotky. Nyní je takzvaných aktivních záložníků kolem tří a půl tisíc, plán je pět tisíc, možnosti daleko vyšší, motivace slabá. Lze využít až dva miliony Čechů a jde o to, zda není vhodná chvíle zavést odvody a nějakou formu povinného výcviku pro každého, byť by se jednalo třeba o předmět ve škole. Nemá ale také smysl, aby záložníci patroloval­i s klacky, a je tedy třeba i vytvářet mobilizačn­í zásoby.

Narážíme tu i na kontrast, kdy profesioná­lní vojáci prošlí misemi jsou vysoce kvalifikov­aní a zkušení, aktivní záložníci u teritoriál­ních jednotek za nimi pokulhávaj­í a zbytek populace nemá o obraně ani páru. Namísto zahraniční­ch misí je tak třeba zintenzivn­it výcvik záloh, v poslední době silně omezený i kvůli pandemii, a zapojit do něj ve větší míře profesioná­ly.

Automatick­y platí, že armáda připravená k boji je schopná i zasahovat v místech živelních pohrom a epidemií, ženijní technika či ochrana proti zbraním hromadného ničení včetně biologický­ch je totiž její součástí. Poselství pro dobu po afghánské misi tak zní – dosavadní kvalitu musí vojáci rozvinout v dostatečně kvalitní kvantitu.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic