Křivoklát jako bič
Opět je ve hře zřízení národního parku
Hledáte-li krajinu, která si zaslouží ochranu, leckoho napadne Křivoklátsko. Je rozlehlé, málo zalidněné, ale tím víc zalesněné. Umožňuje různé představy. Vylezete na skálu nad Berounkou, díváte se po kraji, zjistíte, že v dohledu není město, železnice, silnice ani dráty vysokého napětí, a napadne vás: kdyby filmaři chtěli točit snímek ze středověku, můžou právě zde. Tady se obraz krajiny od středověku nezměnil. No řekněte, není to ideál pro národní park?
Ta úvaha čas od času nakročí k realitě. Legislativní proces vedoucí k vyhlášení Národního parku Křivoklátsko se rozběhl před deseti lety, až narazil na odpor lesáků a jimi iniciované petice (podepsali ji mnozí, kteří se báli omezení vstupu). Týž proces se chystá opět. Může se opírat o pondělní hlasování středočeských zastupitelů, kteří se pro národní park vyslovili v poměru 39 : 3 hlasům. Hlásí se i další. NP Křivoklátsko má v programu ODS i koalice Spolu. Ta chce národní park i na soutoku Moravy a Dyje (v „moravské Amazonii“, jak se pěkně říká). Je tedy vše na dobré cestě? Inu, jak se to vezme.
Z řečeného jasně plyne, že jen těžko se hledají argumenty proti ochraně přírody a krajiny na Křivoklátsku (či v „moravské Amazonii“). Ostatně právě tam se ochranu krajiny podařilo prosadit už v pozdním komunismu – tehdy proti plánu na stavbu přehrady. Ale v záloze číhá poněkud potměšilá otázka.
Musí se ochrana krajiny prosazovat jen skrze národní parky? Platí, že čím více národních parků, čím větší procento území státu v nich, tím kultivovanější je země, lidé, krajina, společnost? Zkuste si test. Který stát v Evropě má nejnižší procento území chráněné národními parky? Pro mnohé překvapivě je to Švýcarsko. Má jen jeden národní park (velmi přísný), který pokrývá 0,4 procenta plochy státu.
Což samozřejmě neznamená, že Švýcarsko na ochranu přírody a krajiny kašle. Znamená to, že má jiné účinné způsoby, jak toho dosáhnout. V tom srovnání se někdy zdá, že u nás mají národní parky především roli biče. Jako by až pohrůžka vyhlášením národního parku, toho legislativního a byrokratického biče, vedla k tomu, aby se přírodě a krajině věnovala lepší péče. Že by to nešlo i jinak?