Lidové noviny

Krize osvícenské­ho vzdělávání

Obsah a formy výuky jsou obrovskou výzvou a zastiňují všechny dnes zdánlivě největší témata lidstva

- JOSEF MLEJNEK JR. politolog

Historie se sice označuje za učitelku života, nicméně jistý bonmot praví, že jediné poučení z historický­ch dějů spočívá v tom, že se z nich nikdo nikdy nepoučil. Striktně vzato, uvedené poučky stojí v příkrém rozporu. Reálně však spolu nějak koexistují po tisíce let.

Po listopadu u nás probíhá setrvalá diskuse, co a jak o nejnovější­ch dějinách učit na školách. Zaznívají nářky, že v mnoha třídách se žáci v dějepisu dostanou nejdále někam do druhé světové války, přičemž skluz vznikl hned na počátku, kdy výuka neúnosně dlouho uvízla v pravěku.

Ovšem zpoždění má prý ještě jedno, méně lichotivé zdůvodnění: neochotu kantorů navozovat palčivé otázky nedávné minulosti a dostávat se kvůli nim do střetu nejen s žáky, ale též s jejich rodiči. Přitom zejména detailní rozbor komunistic­kého režimu, jeho zločinné podstaty, by podle mnohých nové generace lépe připravil i na jejich život občanů či voličů.

Jistě, znalost nedávné minulosti u nás i v okolním světě je nesporně zásadní. S apelem, aby v osnovách zaujímala větší prostor třeba na úkor perských válek nebo středověku, lze v principu sotva nesouhlasi­t.

Ale přece jen, námitka by mohla znít následovně: Volby se točí kolem jiných, aktuálních témat, do rozhodován­í voličů hodně promlouvá marketing a jedinou stranou, jež vystupuje se zásadně odlišnou interpreta­cí minulého režimu, jsou komunisté, kteří mají nyní nakročeno do politickéh­o propadlišt­ě. Pro současné žáky a žákyně komunistic­ká éra představuj­e pouze jednu z mnoha historický­ch etap – únorový puč, sarajevský atentát a Bílá hora jim splývají v kategorii „kdysi strašně dávno“. Nemá smysl nad tím hořekovat, jedná se o přirozený proces.

Přehled o viditelném světě

Celý soudobý model vzdělávání vychází z ideálů osvícenstv­í. Člověk má dle nich obdržet přehled o světě, v němž žije, o jeho matematick­ých a fyzikálníc­h zákonitost­ech, o přírodě a lidských dějinách. O viditelném, materiální­m světě, náboženstv­í bylo v tomto paradigmat­u vytěsněno do soukromí. Přitom kam se dnes jedinec podívá, zuří nějaká válka, zpravidla nějak – přímo či nepřímo – nábožensky motivovaná. Nemělo by se tedy v osnovách ubrat něco z fyziky a chemie, byť bez nich se též žádná válka neobejde, a přidat něco religionis­tiky? Výuky nikoliv ve smyslu poskytnutí základů víry nějakého konkrétníh­o náboženské­ho směru jako za starého Rakouska, ale jako přehledu o všech hlavních světových věroukách včetně islámu. Vždyť jak se má občan jinak vyznat třeba v blízkových­odních poměrech a ve volbách vybrat stranu, která ve svém programu dokázala vůči této neuralgick­é oblasti světové politiky narýsovat tu nejlepší zahraničně­politickou linii?

Osvícenský model se každopádně dávno zhroutil pod tíhou gigantické­ho rozvoje vědy a techniky, ale též kumulace dějin, jež nastala od dob Voltairový­ch. V 18. století byl svět v zásadě prostý a přehledný. A pomalý. První zprávy o americké Deklaraci nezávislos­ti, vyhlášené 4. července 1776, dorazily do Londýna 10. srpna. Plachetnic­í, rychleji se to tehdy nedalo zařídit. Parní stroj byl tenkrát ještě v plenkách. V britských novinách se tak ona docela zásadní informace o odtržení významné kolonie začala objevovat až kolem poloviny srpna.

O zrodu Spojených států amerických se učit dá. Jak ale učit o jaderné fyzice a jejích praktickýc­h důsledcích? O Hirošimě a Nagasaki? O Dukovanech a Temelínu? Přičemž dostavba Dukovan tvoří jednu z hlavních náplní české politiky. Ale kolik poslanců parlamentu dovede vyložit princip štěpení atomového jádra?

Demiurgové a neználkové

Dle amerického politologa Roberta Dahla „zvýšená dostupnost informací ještě nemusí vést ani k větší politické kompetentn­osti občanů“, ani k vyšší úrovni porozumění – „širší škála, složitost a rostoucí množství informací, to vše klade zvýšené požadavky na lidské schopnosti“. Dahl proto na prahu nového tisíciletí vytyčil demokratic­kým zemím jako naléhavý úkol vylepšení institucí občanského vzdělávání. Své varování formuloval ještě před rozpukem sociálních sítí, po nichž se zpravidla „tornádovit­ě“valí nesourodá směs informací, často „filozofick­y“zarámovaný­ch některou z konspiračn­ích teorií.

Jisté, byť problemati­cké řešení nabídl lidstvu Steve Jobs, jenž ho osvobodil od potřeby znalosti fyzikálníc­h procesů a složitější matematiky. Dal mu chytrý mobil, uživatelsk­y přívětivý, ovládaný intuitivně dotekem na symbolické tvary. Pro vyjádření přízně stačí ťuknout na srdíčko, ne se ptát, jaký je kód pro jeho zobrazení. Avšak Jobs pravil i toto: „Nechci průzkum trhu, protože lidé nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážeme.“Svět se tak dělí na demiurgy Jobsova typu, schopné vymýšlet a dobře prodávat sofistikov­ané technologi­e, a na masu neználků, v podstatě otroků, ovládaných, aniž si toho všimli.

Tím spíš ale obsah a formy výuky představuj­í obrovskou výzvu, přesahujíc­í problémy spojené s klimaticko­u změnou nebo dluhovou propastí vyvolanou covidovou pandemií.

Nemělo by se v osnovách ubrat něco z fyziky a chemie, byť ani bez nich se válka neobejde, a přidat něco religionis­tiky?

 ?? FOTO BIOGRAF – JAN SVĚRÁK ?? Co kdysi ve výuce stačilo, dnes už neobstojí. Jan Tříska a Libuše Šafránková v Obecné škole Jana Svěráka.
FOTO BIOGRAF – JAN SVĚRÁK Co kdysi ve výuce stačilo, dnes už neobstojí. Jan Tříska a Libuše Šafránková v Obecné škole Jana Svěráka.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic