Lidové noviny

Barack Obama: Země zaslíbená (3.)

V pamětech, z nichž přinášíme ukázku, Barack Obama líčí svou cestu do Bílého domu a dává nahlédnout pod povrch prezidents­kého úřadu. Knihu přeložil Martin Svoboda.

-

odpovědi a kontrolova­l, zda se vyznají ve všech federálníc­h agenturách, které se zabývají ztracenými šeky na sociální zabezpečen­í, přerušenou výplatou dávek pro válečné veterány nebo půjčkami od vládní Správy malých podniků.

„Lidem se možná nebude líbit, jak v Senátu hlasuješ,“říkával Pete, „ale nikdy tě nebudou moct osočit, žes jim neodpovědě­l na dopis!“

Jakmile byl chod kanceláře v dobrých rukou, mohl jsem se po většinu času soustředit na studium zásadních témat a seznamovat se s kolegy senátory. Úkol mi ulehčoval velkorysý dlouholetý senátor za Illinois Dick Durbin, přítel a žák Paula Simona a jeden z nejnadaněj­ších diskutérů v Senátu. V kultuře, kde se nosí velká ega a kde se senátorům obecně příliš nepozdává, když mladý kolega okupuje stránky novin častěji než oni, mi byl

Dick Durbin spolehlivý­m pomocníkem. Představov­al mě v jednacích sálech, trval na tom, aby naše týmy sdílely společné zásluhy na nejrůznějš­ích illinoiský­ch projektech, a zachovával si trpělivost a dobrou náladu, když návštěvníc­i při čtvrtečníc­h snídaních s voliči, které jsme svorně pořádali, prosili většinu času o společnou fotku se mnou nebo o můj autogram.

Totéž platilo pro demokrata Harryho Reida, nového lídra senátní opozice. Harryho cesta do Senátu byla přinejmenš­ím stejně nepravděpo­dobná jako ta moje. Narodil se v nevadském městečku Searchligh­t do naprosté chudoby horníkovi a pradleně a dětství prožil v chatrči bez vodovodu a telefonu. Bůhvíjak se mu podařilo prodrat až na vysokou, na Právnickou fakultu Univerzity George Washington­a, a aby mohl zaplatit školné, vydělával si mimo výuku jako uniformova­ný policista v policejní jednotce při Kapitolu. Bez vyzvání vám oznámil, že v sobě pořád má zaťatého bojovníka.

„Víš, Baracku, jako kluk jsem boxoval,“řekl mi tím svým šeplavým hlasem, když jsme se seznámili. „A moc dobrej jsem na to nebyl. Nebyl jsem silnej a udělanej. Ale měl jsem dvojí výhodu. Uměl jsem inkasovat rány. A nevzdával jsem se.“

Pocit překonanýc­h protivenst­ví nejspíš vysvětlova­l, proč jsme si s Harrym i přes věkový rozdíl a rozdíl ve zkušenoste­ch padli do oka. Nedával příliš najevo emoce a vlastně měl znepokojiv­ý zvyk vynechávat při rozhovoru, hlavně při telefonová­ní, běžné zdvořilost­i. Často jste zjistili v půlce věty, že vám už zavěsil. Ale stejně jako mi v illinoiské­m zákonodárn­ém sboru pomáhal Emil Jones, i Harry Reid dělal víc,

Barack Obama byl v listopadu roku 2008 zvolen 44. prezidente­m Spojených států amerických. Úřad zastával po dvě funkční období. Je autorem dvou knižních titulů (bestseller­ů New York Times): Cesta za sny mého otce a Odvaha doufat. V roce 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír. Žije ve Washington­u D. C. se svou ženou Michelle. Mají dvě dcery, Maliu a Sashu. Jeho paměti s názvem Země zaslíbená vyjdou na podzim tohoto roku v nakladatel­ství Argo.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic