Barack Obama: Země zaslíbená (3.)
V pamětech, z nichž přinášíme ukázku, Barack Obama líčí svou cestu do Bílého domu a dává nahlédnout pod povrch prezidentského úřadu. Knihu přeložil Martin Svoboda.
odpovědi a kontroloval, zda se vyznají ve všech federálních agenturách, které se zabývají ztracenými šeky na sociální zabezpečení, přerušenou výplatou dávek pro válečné veterány nebo půjčkami od vládní Správy malých podniků.
„Lidem se možná nebude líbit, jak v Senátu hlasuješ,“říkával Pete, „ale nikdy tě nebudou moct osočit, žes jim neodpověděl na dopis!“
Jakmile byl chod kanceláře v dobrých rukou, mohl jsem se po většinu času soustředit na studium zásadních témat a seznamovat se s kolegy senátory. Úkol mi ulehčoval velkorysý dlouholetý senátor za Illinois Dick Durbin, přítel a žák Paula Simona a jeden z nejnadanějších diskutérů v Senátu. V kultuře, kde se nosí velká ega a kde se senátorům obecně příliš nepozdává, když mladý kolega okupuje stránky novin častěji než oni, mi byl
Dick Durbin spolehlivým pomocníkem. Představoval mě v jednacích sálech, trval na tom, aby naše týmy sdílely společné zásluhy na nejrůznějších illinoiských projektech, a zachovával si trpělivost a dobrou náladu, když návštěvníci při čtvrtečních snídaních s voliči, které jsme svorně pořádali, prosili většinu času o společnou fotku se mnou nebo o můj autogram.
Totéž platilo pro demokrata Harryho Reida, nového lídra senátní opozice. Harryho cesta do Senátu byla přinejmenším stejně nepravděpodobná jako ta moje. Narodil se v nevadském městečku Searchlight do naprosté chudoby horníkovi a pradleně a dětství prožil v chatrči bez vodovodu a telefonu. Bůhvíjak se mu podařilo prodrat až na vysokou, na Právnickou fakultu Univerzity George Washingtona, a aby mohl zaplatit školné, vydělával si mimo výuku jako uniformovaný policista v policejní jednotce při Kapitolu. Bez vyzvání vám oznámil, že v sobě pořád má zaťatého bojovníka.
„Víš, Baracku, jako kluk jsem boxoval,“řekl mi tím svým šeplavým hlasem, když jsme se seznámili. „A moc dobrej jsem na to nebyl. Nebyl jsem silnej a udělanej. Ale měl jsem dvojí výhodu. Uměl jsem inkasovat rány. A nevzdával jsem se.“
Pocit překonaných protivenství nejspíš vysvětloval, proč jsme si s Harrym i přes věkový rozdíl a rozdíl ve zkušenostech padli do oka. Nedával příliš najevo emoce a vlastně měl znepokojivý zvyk vynechávat při rozhovoru, hlavně při telefonování, běžné zdvořilosti. Často jste zjistili v půlce věty, že vám už zavěsil. Ale stejně jako mi v illinoiském zákonodárném sboru pomáhal Emil Jones, i Harry Reid dělal víc,
Barack Obama byl v listopadu roku 2008 zvolen 44. prezidentem Spojených států amerických. Úřad zastával po dvě funkční období. Je autorem dvou knižních titulů (bestsellerů New York Times): Cesta za sny mého otce a Odvaha doufat. V roce 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír. Žije ve Washingtonu D. C. se svou ženou Michelle. Mají dvě dcery, Maliu a Sashu. Jeho paměti s názvem Země zaslíbená vyjdou na podzim tohoto roku v nakladatelství Argo.