Klima je sakra velké téma P

Před volbami nikdo nechce mít nálepku ekoteroristy, jenž všechno zdraží. Proto je ticho

ro českou předvolební kampaň jako by klimatické cíle zatím neexistovaly. Přitom jde o hodně. Energetika, doprava, průmysl i zemědělství se musí výrazně proměnit. U cílů do roku 2030 musí právě další vláda připravit vizi, cestu a mantinely. Tedy jestli chceme, aby vše proběhlo v klidu a bez překotných hurá řešení na poslední chvíli.

Jde reálně o stovky tisíc pracovních míst, jež mohou zmizet nebo mohou vzniknout. Jde o stovky miliard, které se mohou dobře investovat nebo vyhodit bez užitku z okna. V podstatě se rozhoduje i o tom, kolik se bude v dalších dekádách platit za elektřinu, teplo, dopravu, ale i potraviny. Česko je automobilová velmoc a právě tento obor prochází kvůli snižování emisí největší proměnou za sto let. Energetika dál nemůže spoléhat na uhlí a stále méně se dá věřit i budoucnosti jádra.

Je toho opravdu hodně, co se dá pokazit. Mnohému se dá vyhnout a případné nutné negativní dopady mírnit. Ale to musí někdo chtít, mít vizi a plán.

V programech skoro nic

V ideálním světě by asi v programech stran bylo, že udělají vše pro to, aby Česko přechod na bezemisní ekonomiku dobře zvládlo. Přinesou priority, návrhy řešení a jasné cíle. Budou lidem vysvětlovat a snažit se získat jejich podporu.

V Česku je ale úspěchem, že je slovo klima v programech alespoň zmíněno. Koalice Spolu zjednodušeně říká: Jednou jsme se ke Green Dealu zavázali, tak ať je to příležitost, jak modernizovat ekonomiku a zvýšit kvalitu života. Ale jediná konkrétní věc je, že podporují dostavbu Dukovan a solární panely na střechách. To je trochu málo.

Ocenit je třeba program Pirátů a Starostů, z něhož je znát, že téma sledují a mají konkrétní body, které slibují řešit. Chybí tam jen jasnější vysvětlení, proč to všechno děláme a co je cílem. Problémem může být i to, že některé z těch slibovaných bodů mohou mít negativní dopady na domácnosti a možná by bylo dobré je neskrývat a vysvětlit, proč je třeba to udělat.

KSČM má sice pěkné fráze, ale všechno chtějí, jen to nesmí mít vliv na platby domácností. To nepodpoří skoro nic. SPD a Přísaha klima nezmiňují vůbec, což je možná lepší.

Další programy nejsou. U ANO se lze ale opřít o program do Evropského parlamentu, kde je v podstatě napsáno, že Evropa chce moc, měla by chtít méně a že by bylo dobré zachytávat oxid uhličitý, aby mohly uhelné elektrárny pokračovat. To asi není způsob, aby bylo líp. Určitě na to ale bude řada voličů slyšet. Volební program do sněmovny bude ale nejspíše jiný, šéf hnutí a premiér Andrej Babiš přísnější evropské emisní cíle Evropy jako zástupce Česka odsouhlasil. Snad to bude poznat. ČSSD na svých stránkách tvrdí, že připravuje program pro loňské krajské volby, není tak jisté, že stihnou ten pro letošní volby.

Hlavně nic neříkat

Politici mají strach, a to zvláště před volbami. Když se řekne elektromobil, voliči se vyděsí. Podpora nákupu nových elektrických aut je považovaná za podporu bohatých na úkor chudých. Kdokoliv by jen navrhl něco takového, může počítat, že ho v tom vykoupou. Podpora zelených zdrojů elektřiny je také vnímána negativně. Každý majitel fotovoltaiky je hned solární baron a gauner, který zdražuje elektřinu starým babičkám. A můžeme pokračovat. Každý jakkoliv smysluplný plán je hned kritizován. Před volbami nikdo nechce mít nálepku ekoteroristy, jenž lidem všechno zdraží. Proto se o tom raději mlčí.

Přitom politici napříč stranami, pokud nejsou úplně mimo, vědí, že bude muset přijít řada problematických a nepopulárních kroků. Když se o tom mlčelo třeba celou poslední vládu, i tu předchozí, mlčí se o tom před volbami, jaká je jistota, že to někdo vůbec otevře v dalších čtyřech letech?

Potíž je v tom, že kdokoliv promluví, může počítat s ostrou reakcí dalších stran i veřejnosti. Mlčení vede ve výsledku jen k tomu, že si Češi myslí, že se nic neděje, žádné téma tu na stole není.

Například změna tarifů u odběrů elektřiny, která byla jako politicky neprůchozí zastavena před pěti lety, bude muset stejně přijít. Nikdo nechce být ten, kdo mnoha voličům zdraží elektřinu. Stejně tak všechny plány počítají s výstavbou větrníků, jež ale v Česku dávají smysl jen na omezené ploše a z ní je významná část součástí chráněných území. Pokud je chceme postavit, musí být pro i obyvatelé těchto regionů. Když s nimi nikdo nekomunikuje, těžko se něco posune.

Lidé mají pocit, že se jim jen něco bere, jen se jim něco zdraží. Nevidí naprosto nic, co za to dostanou. To je ale opět chyba politiků, že nedokázali lidem vysvětlit, proč a o co vlastně usilujeme. Nejde jen o pokus zvrátit nepříznivý vliv lidstva na planetu, o snížení rizik extrémního počasí a z toho plynoucích migračních vln. Vedlejším efektem je lepší místo pro život. Země, kde nebude pod okny smrdět a rámusit doprava, kde nebudou kouřit elektrárny a kde se podaří z mála zdrojů udělat velký efekt. Aby i další generace mohla říct, že žije v lepším světě. Stejně jako my dnes můžeme říct, že máme lepší životní prostředí než generace před námi.

Politici napříč stranami, pokud nejsou úplně mimo, vědí, že bude muset přijít řada problematických a nepopulárních kroků