Barack Obama: Země zaslíbená (4.)
V pamětech, z nichž přinášíme ukázku, Barack Obama líčí svou cestu do Bílého domu a dává nahlédnout pod povrch prezidentského úřadu. Knihu přeložil Martin Svoboda.
i po vyučování. Šlo ale ještě o něco víc. Opravdu důležité bylo – a nepřestalo to být důležité ani dlouho poté, co děvčata vyrostla natolik, že další hlídání nepotřebovala –, že díky pouhé Marianině přítomnosti jsme jako rodina zůstali nohama na zemi.
Moje tchyně se nad nikoho nepovyšovala, takže naše dcery nikdy nic podobného ani nenapadlo. Řídila se v životě principem „žádný dusno, žádná hysterie“a honosnost nebo mediální humbuk v jakékoliv podobě na ni nedělaly sebemenší dojem. Když se Michelle vrátila z focení nebo formální večeře, na níž novináři sledovali každý její pohyb a zevrubně zkoumali její účes, mohla svléct designové šaty, hodit na sebe džíny a triko a věděla, že její máma je o patro výš v apartmá na nejvyšším poschodí Bílého domu a vždycky si s ní ráda sedne k televizi a pobaví se o děvčatech nebo známých doma v Chicagu – nebo jen tak o ničem.
Moje tchyně si nikdy na nic nestěžovala. Kdykoliv jsem s ní mluvil, připomněl jsem si, že bez ohledu na to, jaký průšvih právě řeším, mě nikdo do prezidentského úřadu nenutil a že musím jednoduše zatnout zuby a odvést svoji práci.
Moje tchyně byla opravdový dar. Stala se pro nás živoucí připomínkou toho, kdo jsme a odkud jsme přišli, opatrovala hodnoty, které jsme kdysi považovali za naprosto běžné, ale postupně jsme zjišťovali, že jsou vzácnější, než jsme si kdy mysleli.
Zimní trimestr na škole Sidwell Friends začínal dva týdny před inaugurací, takže po Novém roce jsme se vrátili do Chicaga, posbírali si osobní věci, které jsme ještě neposlali do Washingtonu, a nastoupili do vládního speciálu směr hlavní město. V Blairově domě, oficiální prezidentské hostinské rezidenci, nás takto brzo přijmout nemohli, ubytovali jsme se tedy v hotelu Hay-Adams, našem prvním dočasném domově ze dvou, které nás během tří týdnů čekaly.
Malii a Sashe podle všeho nevadilo, že jsou v hotelu. Rozhodně jim nevadilo, jak nezvykle shovívavě se jejich máma stavěla ke koukání na televizi, skákání na posteli a ochutnávání všech zákusků, jež byly u hotelové služby k mání. Do školy je Michelle první den doprovodila ve voze tajné služby. Později mi popisovala, jak se jí svíralo srdce, když se dívala, jak její milované holčičky – s kabátky a aktovkami v jasných barvách vypadaly jako malé průzkumnice – kráčí obklopeny urostlými ozbrojenci vstříc novému životu.
Večer v hotelu ale byly holky zase neúnavně samy sebou a švitořily, že si to skvěle užily a že obědy jsou tady lepší než ve staré škole a jak si našly spoustu nových kamarádů. Mluvily a mluvily a já viděl, jak napětí v Michellině tváři opadá. Když Malii a Sashe oznámila, že teď, když začala škola, se už po večerech nebudou cpát moučníky a koukat na televizi a že je nejvyšší čas, aby si vyčistily zuby a připravily se do hajan, usoudil jsem, že nakonec všechno dobře dopadne.
Náš tým se mezitím horečnatě připravoval na převzetí moci. Úvodní schůzky s národně bezpečnostním a ekonomickým
Ten den jsem si většinu času povídal s několika desítkami hostů, které jsme na vyjížďku přizvali, vesměs obyčejných voličů, jež jsem potkal tam či onde na předvolebních cestách. Připojili se ke mně, Malii a Sashe, a když Michelle sfoukávala svíčky na dortu (bylo jí pětačtyřicet), společně jsme jí zazpívali „Hodně štěstí, zdraví“, až to vypadalo, jako když se sejde blízká rodina, což měla ze všeho nejradši.
Copyright (c) 2020 by Barack Obama
Redakčně kráceno.
Zítra: Země zaslíbená (5.)
Barack Obama byl v listopadu roku 2008 zvolen 44. prezidentem Spojených států amerických.
Úřad zastával po dvě funkční období. Je autorem dvou knižních titulů (bestsellerů New York Times): Cesta za sny mého otce a Odvaha doufat. V roce 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír. Žije ve Washingtonu D. C. se svou ženou Michelle. Mají dvě dcery, Maliu a Sashu. Jeho paměti s názvem Země zaslíbená vyjdou na podzim tohoto roku v nakladatelství Argo.