Radosti letních večerů

Minulý týden s Českou filharmonií na Sychrově, v zahradě hotelu International v Dejvicích na koncertu s Nerezem a Luciou, ve středu pod Žižkovskou věží s Ivou Janžurovou – nabídek je hodně a všechny mají jedno společné: možnost prožít hudbu, křest, divadlo, zkrátka kulturu, konečně živě, a navíc pod širým nebem. I když třeba fouká, mraky tmavnou a hrozí deštěm, lidi se nedají tak snadno odradit. Na to jsme příliš dlouho čekali odkázáni doma na obrazovky a displeje. Jako by ta letní pódia, jež se právě otevírají, letos přinášela novou hodnotu společného sdílení.

Středeční premiérou zahájila velmi šťastně své „hvězdné léto“žižkovská scéna pod věží. Iva Janžurová tu ze svého hereckého rejstříku připomněla všechno, zač ji publikum miluje. Monodrama Jean-Marie Chevreta Pusťte mě ven! přitom nenabízí nic třeskutě nového – stárnoucí herečka donucena okolnostmi, uvězněná blízko nebi na vlastní terase, bilancuje svou kariéru i životní postoje, připouští své omyly či dluhy vůči bližním, aby dospěla k závěru, že život je přece jen krásný a perspektiva ještě možná. V první půli diváka vede paradoxnost situace a vtipné postřehy z praxe showbyznysu, ve druhé napětí povoluje, vývoj je předvídatelný a tempo zpomaluje, pointa není překvapivá... Iva Janžurová však v režii Sabiny Remundové dění oživuje množstvím detailních miniakcí, její diva je lidsky uvěřitelná, politováníhodná i obdivuhodná, rozmarná, pošetilá i roztomilá. A nejen její hrdinka, to vše platí v plné míře i o interpretce, která při premiéře možná chvilkami zkušeně improvizovala, ale vděčně a dlouho nadšeně aplaudující obecenstvo si po náročném výkonu získala ještě i poděkováním: „A promiňte mi ty moje chyby, já se to ještě doučím.“Všichni, na něž se snášel lehký deštík, odcházeli pak do žižkovského večera s úsměvem na rtech.