Prázdné dunění zdanění prázdných bytů
Není snadné definovat nevyužitost bytů. A hlavně by jejich zdanění žádný smysluplný cíl nenaplnilo
Vroce 1712 zavedla Velká Británie daň z bohatosti. Z daňových přiznání se bohatství vyčíst nedalo (neexistovala), ale vláda nabyla dojmu, že bohatý člověk se pozná podle toho, že má svůj domov vytapetovaný. Tak zavedla daň z tapet (130 dnešních českých korun za čtvereční metr).
V roce 2021 chce Česká republika přidat další daň z bohatosti. Z daňových přiznání se bohatství vyčíst nedá (tam jsou příjmy, tedy změna bohatství, ne bohatství samo), ale vláda nabyla dojmu, že bohatý člověk se pozná podle toho, že má v Praze více prázdných bytů. Tak chce zavést daň z prázdných bytů. (Konkrétně to chce ministryně práce a mají ji platit vlastníci tří a více prázdných bytů.)
Zdanit tapety není technicky až tak složité. I když může být jistá šedá zóna, zda populární koníček bohatých tapetovat si toaletu dluhopisy zbankrotovaných vlád lze považovat za tapetu, jinak je tapeta poměrně dobře definovatelná a naleznutelná. Ale jak definujeme a nalezneme prázdné byty?
Asociální krok paní ministryně Ministryně chce definovat „prázdný byt“jako „byt, v němž není nikdo přihlášen k trvalému pobytu“. To je absolutně nepoužitelná definice. Pojem „trvalého pobytu“, pohrobek rakousko-uherského mocnářství přeživší z nějakého důvodu do 21. století, nijak nesouvisí s obydleností bytu. Navzdory trvalému pobytu můžete být dlouhodobě v zahraničí. A na druhou stranu zejména v Praze žije v bytech spousta lidí, kteří si z nejrůznějších důvodů nechali v občanském průkaze původní trvalé bydliště mimopražské. Podle různých odhadů může jít zhruba o každého pátého Pražana či Pražanku.
Od ministryně sociálních věcí by to byl navíc značně asociální krok. Nejčastějšími byty, u kterých v evidenci nenajde žádný trvalý pobyt, budou ty, ve kterých bydlí sociálně slabší občané, třebas s proměnlivým nebo jen dočasným zaměstnáním, nebo studenti. A těm by nyní ministryně asociálně zdražila jejich bydlení zdaněním jejich majitelů. Jen kvůli úřednické mýlce, že jsou ve skutečnosti prázdné, když v nich není přihlášen žádný trvalý pobyt. Navíc to chce dělat v době státem oslabené ekonomiky, kdy nejistota zaměstnání (a motivace hlásit se k trvalému pobytu) je ještě menší. Zejména právě u sociálně slabších, kteří kvůli lockdownům přicházeli a budou přicházet o jistoty rychleji.
Daň by tak vedla jen k tomu, že si majitelé bytů „najmou“nějakého pro forma trvalého bydlitele, jako se za komunismu najímali důchodci, aby stáli frontu na škodovku. Ano, mělo by to pak jistý „sociální element“: nechat se takto formálně „zabydlet“může být lákavým přivýdělkem pro nezaměstnané. Ale i v kapitalistickém Londýně se v hodinách ekonomie vyučují efektivnější metody sociální politiky než podivné zaměstnávání kvůli podivným daním.
Je možné, že někdy nějaký jiný ministr či ministryně budou chtít zavést jiné měření prázdnosti bytů. Piráti například uvažovali o identifikaci skrze spotřebu elektřiny. Pak by ale stát takovým daňovým trestem za „neodběr“nepřímo dotoval těžení bitcoinu, aby se touto „zbytečnou“spotřebou elektřiny majitelé vyhnuli dani. Byl by to sice pokrok od pirátské tradice těžby bitcoinu ve státních bytech za státní elektřinu, ale opět navýsost zbytečné. Bitcoin státní dotace skutečně nepotřebuje.
Zdaněním prázdných bytů by ale především veřejný sektor zdanil sám sebe. To on je (nejen) v Praze zdaleka největším majitelem prázdných bytů. Městské části jich (dle předcovidových odhadů) vlastní více než 1300. Zda by stát zdaněním sama sebe vytvořil nějaké finanční perpetuum mobile, nechť zodpoví alchymisté.
PETR BARTOŇ hlavní ekonom finanční skupiny Natland
Absurdní recept
Zdanění prázdných bytů by ale hlavně žádný smysluplný cíl nenaplnilo. Jeho zastánci trpí představou, že se tím na trh dostanou prázdné byty, a to že sníží cenu bytů. Protože ony proklínané „investiční byty“jsou prý prázdné.
Ještě nikdo ale nevysvětlil, odkdy říkáme „investor“někomu, kdo koupí nějaké aktivum a nechá jej ležet ladem, bez výdělku, tedy aniž by byt pronajal. Pokud si někdo koupí druhý nebo třetí byt, aby se třeba zajistil na důchod kvůli paní ministryní nezvládnuté důchodové reformě, je pak v jeho vlastním investičním zájmu, aby takový byt pronajímal a měl z něj příjem. A takový byt je tedy plně součástí bytového trhu, zvyšuje nabídku nájemních bytů, díky čemuž jsou pak nájmy nižší, než by byly jinak.
Pokud se někomu náhodou vyplatí koupit aktivum a nechat jej ladem, ve spekulaci, že si vydělá pouze následným prodejem, může za to ten, kdo způsobuje takový růst cen. A to je právě stát, který znemožňuje výstavbu a stále organizuje 157. nejpomalejší stavební řízení na světě (podle Světové banky).
Ten samý stát, který se tady snaží svalit vinu na investory, a navíc haní jejich jméno. A ještě nabízí absurdní recept, že se prodaníme k levnosti. Kdyby takto daně fungovaly, už by byty byly dávno „za kačku“. To už fakt raději zdaňme ty tapety. Aspoň potěšíme malíře.
Zdaněním prázdných bytů by především veřejný sektor zdanil sám sebe. To on je zdaleka největším majitelem prázdných bytů.