Barack Obama: Země zaslíbená (5.)
V pamětech, z nichž přinášíme ukázku, Barack Obama líčí svou cestu do Bílého domu a dává nahlédnout pod povrch prezidentského úřadu. Knihu přeložil Martin Svoboda.
ve školství, energetice a programech bojujících se změnou klimatu, ve zdravotnictví a regulaci financí –, které položí základy dlouhodobé a široce sdílené prosperity v Americe.
Dny, kdy jsem býval na velkých scénách nervózní, jsem měl už dávno za sebou a s ohledem na to, kolik nás toho ještě čekalo, se mi proslov vydařil zhruba tak, jak jsem doufal. Podle Axeho a Gibbse byly ohlasy příznivé, komentátoři kvitovali, že jsem vystupoval jaksepatří „prezidentsky“. Ale očividně je překvapilo, jak smělé mám záměry a že jsem odhodlán rázně prosazovat i další reformy, nejen ty, které řešily to hlavní, tedy záchranu ekonomiky.
Měl jsem pocit, že moje sliby v předvolební kampani nikdo neposlouchal – nebo snad všichni předpokládali, že jsem svoje slova ve skutečnosti nemyslel vážně. V reakcích na proslov se mi dostalo předběžné ukázky, za co budu první dva roky ve funkci průběžně kritizován: že se toho snažím prosadit příliš mnoho, že usilovat o cokoliv většího než jen o návrat k předkrizovému stavu a pojímat změnu jako něco víc než pouhý slogan je v nejlepším případě naivní a nezodpovědné, a v nejhorším to představuje ohrožení Ameriky.
Byť nás ekonomická krize zaměstnávala naplno, moje čerstvě vylíhnutá vláda si nemohla dovolit odložit všechno ostatní stranou – mašinérie federální vlády se totiž rozprostírá po celém světě, otáčí se každou minutu každého dne a nedbá na přecpané mailové schránky a lidské spánkové cykly. Mnohé její funkce (rozesílání dávek sociální podpory, udržování meteorologických satelitů na oběžné dráze, zpracovávání zemědělských úvěrů, vydávání pasů) si nevyžadovaly konkrétní pokyny Bílého domu a fungovaly podobně, jako když lidské tělo dýchá nebo se potí, mimo vědomou kontrolu mozku. Ale pořád ještě zbývalo nesčetné množství úřadů a budov plných lidí, které si vyžadovaly naši dennodenní pozornost: potřebovali upřesnit programové priority nebo pomoci s náborem nových zaměstnanců, prosili o radu, protože nějaký vnitřní výpadek nebo vnější zásah vyhodil systém z kolejí. Po první z našich schůzek, které se měly v Oválné pracovně konat každý týden, jsem se Boba Gatese, který pracoval pod sedmi předešlými prezidenty, zeptal, jestli mi nemůže dát nějakou radu, jak exekutivu řídit. Pousmál se tím svým kyselým, svraštělým úsměvem.
„Můžete se spolehnout jen na jedno jediné, pane prezidente,“odvětil. „Každou chvíli každý den někde někdo něco zprasí.“Dali jsme se do práce a snažili se zprasenosti omezit na minimum.
Redakčně kráceno.
Barack Obama byl v listopadu roku 2008 zvolen 44. prezidentem Spojených států amerických.
Úřad zastával po dvě funkční období. Je autorem dvou knižních titulů (bestsellerů New York Times): Cesta za sny mého otce a Odvaha doufat. V roce 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír. Žije ve Washingtonu D. C. se svou ženou Michelle. Mají dvě dcery, Maliu a Sashu. Jeho paměti s názvem Země zaslíbená vyjdou na podzim tohoto roku v nakladatelství Argo.