Jak dnes žijí trampové

„Soubor Trampové vznikl jako pocta všem, kdo jsou nebo byli a zůstali mladí, měli toulavé boty a táhlo je to pod širák. Ať už si říkali trampové, woodcrafteři, vandráci, čundráci, kovbojové, indiáni, nebo si časem na své chaty pověsili satelit, všichni se stali součástí téměř výhradního českého a slovenského fenoménu trampingu, který je považován za naši největší subkulturu.“Tak začíná kurátorský text Tomáše Pospěcha k výstavě v galerii Leica. Dodat lze k tomu snad jen to, že fotograf Libor Fojtík je ročník 1977. Z toho plyne, že na tramping se dívá již porevolučníma očima. Trampové nikdy nebyli přísně organizovaní, tudíž se žádnému režimu nepovedlo je zakázat. Největší zkoušku jim nachystala právě doba po roce 1989. Udrží se trampská subkultura i v době, kdy už nepůsobí jako náhražka možností jiných, třeba volného cestování? Přinejmenším částečnou odpověď dávají fotografie Libora Fojtíka. Zachycují tramping v době svobody, ale i konkurence jiných lákadel pro dobrodruhy. Díky tomu je výstava zajímavým dokumentem nejen pro milovníky trampingu, ale třeba i pro sociology. Zbyněk Petráček

Libor Fojtík: Trampové, Leica Gallery Prague, Praha, do 12. 9.