Podivná příhoda s pizzou

Minulý týden jsem si chtěl v Praze objednat pizzu. Mám pizzerii za rohem, takže si pro italskou pochoutku sám chodím. Napsal jsem jméno pizzerie (Pizza u Benedikta) v telefonu do Googlu a rovnou zavolal na číslo, které vyhledávač vrátil. „Dobrý den, tady je John,“povídám. „Mohl bych si objednat jednu malou salámovou, pro kterou si přijdu?“Chlapík z pizzerie napřed objednávku přijal. Po chvíli mi ale zavolal nazpět. Omlouval se, ale salámovou prý malou nepečou. Bylo mi to divné. Jsem v té pizzerii stálý zákazník.

Řekl jsem si, že asi mění nabídku. Vybral jsem si jiný vršek. Už nevím jaký. O salámovou pizzu jsem beztak zvlášť nestál. Chtěl jsem ji, poněvadž stojí skoro přesně dvě stravenky. Pro jistotu jsem se zeptal, jestli je přijímají. „Bohužel ne,“povídá chlapík. No vida, další změna, říkám si. Ale když už tam volám… „A dá se platit alespoň kartou?“zajímal jsem se. Neměl jsem totiž peníze. Jen stravenky nebo kreditku.

Kartou to šlo. Domluvili jsme se, že pizza bude za půl hodiny. Zavěsil jsem a vzal do ruky Kindle, že si budu číst. Po chvíli mi příhoda začala vrtat hlavou. Zapnul jsem počítač a vlezl na stránky pizzerie. Prohlížeč mi je nabízí sám. Stačí, když v adresním řádku napíšu „pizz“. Přečetl jsem si menu. Byly tam ty samé pizzy, na které jsem zvyklý! Asi ho ještě nestačili přepsat, napadlo mě. Není to moc profesionální. Pizzerie je ale za rohem, tak co. Pokračoval jsem ve čtení. Po několika odstavcích mi to nedalo. Napsal jsem na počítači znovu do Googlu „Pizza u Benedikta“a stiskl Enter. Rázem mi vše došlo.

Místo svého oblíbeného podniku jsem se dovolal do jiné pizzerie. Byla z Českých Budějovic, kde také často pobývám. Kontextová reklama si nestačila všimnout, že jsem se přemístil. Od mé pizzy mě dělilo 169 kilometrů. Zavolal jsem ještě jednou do budějovické pizzerie a vysvětlil svou situaci. Chtěl bych tímto zaměstnancům podniku Pizza Italiano poděkovat, že to vzali s humorem a nechtěli objednanou pizzu zaplatit. Samozřejmě jsem jim to nabízel.

GPS je dobrý sluha, ale zlý pán. Letos shodou okolností uplyne 260 let od vyřešení jednoho z nejobtížnějších vědeckých problémů všech dob: určení zeměpisné délky. Zeměpisná šířka se dá určit snadno. Třeba na severní polokouli je to úhel mezi Polárkou a obzorem.

Se zeměpisnou délkou je to těžší. Základní princip byl znám velmi dlouho. Stačí porovnat dobu, kdy je Slunce nejvýš nad obzorem, s časem na nultém poledníku. Potřebujete k tomu dobré hodiny. Jelikož 71 procent povrhu Země pokrývá oceán, musí fungovat i na lodi, která je neustále v pohybu. První takový chronometr sestavil v roce 1761 Angličan John Harrison. I dnešní navigační satelity mají ve svých útrobách přesné hodiny. S jejich pomocí se dá poloha určit na metry. Důležitější než měřicí přístroje je ale lidský mozek, který interpretuje, co ukazují. Můj tuhle část nezvládl.

Místo svého oblíbeného podniku jsem se dovolal do jiné pizzerie – do Českých Budějovic, kde také často pobývám. Kontextová reklama si nestačila všimnout, že jsem se přemístil. Od mé pizzy mě dělilo 169 kilometrů.