Koně mají trpělivost

Necháme to koňovi, ten má větší hlavu, říkáváme obvykle, když si s nějakým problémem nevíme rady. A koně mají navíc trpělivost, dodejme. Alespoň ti neživí, bytem na Letné v Praze. Léta čekají, až zase budou moci vozit děti kolem dokola v historickém kolotoči a dospělé udivovat nápaditostí a zručností svého dávného tvůrce, vinohradského tesařského mistra Matěje Bílka. Ten karusel postavil pro pana Josefa Nebeského nedaleko hospody Na Kravíně na Královských Vinohradech pro léto 1892.

Tyhle koně – bylo jich jedenadvacet, měly slámou vycpané tělo potažené pravou kůží a skleněné oči, do kroku jim hrál secesní orchestrion a zvonil zvon (oba však v roce 1994 kdosi ukradl) – zažily už ledacos. Stěhování na Letnou, výměnu lidského pohonu za mechanický a elektrický, prohlášení národní kulturní památkou v roce 1991, přes sto let služby veřejnosti.

Nakonec i změnu majitele: od roku 2004 patří Národnímu technickému muzeu, které se vzhledem k neúnosnému stavu památky odhodlalo k uzavření kolotoče a dlouho hledalo možnosti jeho generální rekonstrukce. Nejen peníze na opravu, ale také kdo ji provede, což se ukázalo obtížnějším než sehnat finance (pomohla veřejná sbírka, dotace, mecenáši... necelých sedm milionů celková rekonstrukce spolkne).

Koně jsou opravené už dva roky, zatím jich několik „ustájili“v muzeu, stále však čekají na opravu svého pavilonu. Stavba je to pozoruhodná – jde o původní novorenesanční dřevěný pavilon s půdorysem pravidelného dvanáctiúhelníku o rozpětí dvanácti metrů.

Do výběrového řízení se dlouho nedařilo nikoho získat, chyběli tesaři, truhláři, restaurátoři (všichni prý dokončovali rekonstrukci Národního muzea). Až nyní, zdá se, poslední fáze obnovy historického kolotoče opravdu nastane. Našel se zhotovitel, smlouva je uzavřena, termín dokončení je napřesrok v únoru.

Sedmnáct let čekání? Koním je už sto třicet a leccos trpělivě přežily. Tak jako i my.