Home office už není jen slast

Firmy vymýšlejí a zkoušejí nové modely, jak nechat zaměstnance částečně pracovat z domova.

Doba „divoké“práce z domova, kterou si vynutila horká fáze pandemie koronaviru, je za námi. Řada zaměstnavatelů nyní přechází na takzvaný hybridní model, kdy lidé pracují třeba tři dny v týdnu povinně v kanceláři a zbylé dva dny doma.

Má jít o trvalý model, a proto firmy jako třeba Avast či ABInBev upravují své kancelářské prostory, vytvářejí sdílená pracoviště a nové konferenční místnosti. Ale podmínky home office, třeba úhrada nákladů spojených s používáním domácí pracovny, zůstávají i nadále na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

To zřejmě bude platit i nadále. A to i přesto, že nás příští rok kvůli povinnému zavedení nové evropské směrnice čeká novelizace zákoníku práce.

„Plánujeme možnost většího využívání home office, a to ve všech zemích, v nichž ve střední Evropě působíme. Z pohledu spokojenosti zaměstnanců, efektivity práce i nákladů nám to vychází jako velmi dobré řešení,“říká Slavomíra Sedláčková, personální ředitelka Skanska Central Europe.

Průzkum, který si Skanska nedávno zadala na vzorku 500 zaměstnanců pracujících v kanceláři v městech nad sto tisíc obyvatel, ukázal, že 39 procentům dotázaných by vyhovovalo pracovat v kanceláři tři či čtyři dny v týdnu.

Důvodem přitom není strach z koronaviru – ten mělo jen 14 procent z nich –, ale to, že jim nevyhovuje práce ve velkých otevřených kancelářích (tzv. open space).

Trvale přejde na částečnou práci z domova i antivirová společnost Avast. A také ABInBev, která poskytuje podnikům služby v oblasti IT či účetnictví.

Divoký home office unavuje Pojem divoká práce z domova je důsledkem toho, že loni byly firmy kvůli pandemii nuceny poslat své lidi tam, kde to šlo, domů. Doslova o překot, bez přípravy a potřebného právního ujednání.

A hlavně bez zkušeností, protože doposud byl home office považován většinou za benefit. Časem ale nadšení vyprchalo a práce z domova začala být vnímána jinak.

„Skončila zaběhnutá představa, že home office je vlastně slast, pohoda a že lepší už to být nemůže,“říká Josef Středula, šéf Českomoravské konfederace odborových svazů. „Na zaměstnance jsou přenášeny náklady. Není vyřešeno, jak může být zaměstnanec kontrolován, aniž by bylo prolomeno jeho soukromí,“vyjmenovává některé problémy Středula.

A další, podle odborů klíčová věc: takzvané právo být offline.

Pracovní doba má být jasně ohraničená, ale některé firmy si zvykly své zaměstnance na home office úkolovat kdykoliv. Lidem pracujícím ze zahraničí způsobují problémy i rozdílné státní svátky v jednotlivých zemích.

Diskuse o tom, zda je coby právní základ pro práci z domova dostatečný zákoník práce, či nikoliv, začala loni. V únoru poslanci KDU-ČSL předložili návrh jeho novelizace. „Šlo nám hlavně o zajištění svobody volby,“řekl LN Marek Výborný, jeden z předkladatelů. Svobodou volby se myslí, že zaměstnanec může práci z domova vyžadovat i odmítnout. Návrh

však neprošel a ministerstvo práce a sociálních věcí, jak LN potvrdila jeho mluvčí Jaroslava Sladká, žádnou úpravu zákona nechystá.

Nová evropská směrnice

Ale již v příštím roce Česko musí dokončit překlopení evropské směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Ta dává rodičům dětí – podle evropské dikce nejméně do osmi let – právo na práci na dálku, pokud tomu nebrání provozní důvody na straně zaměstnavatele.

„Právní úprava v České republice většinu požadavků směrnice splňuje. V řadě případů je pro zaměstnance dokonce výhodnější. I přesto si však její transpozice vyžádá legislativní úpravy dotčených právních předpisů,“uvádí Sladká. Zákoník práce a související předpisy by se tak měly novelizovat příští rok.

„Home office je celkem specifické téma a není jednoduché je upravit tak, aby to vyhovovalo oběma stranám, tedy zaměstnanci i zaměstnavateli,“říká partner PRK Partners Jaroslav Škubal. „Jasným důkazem je novela zákoníku práce z roku 2016 respektive 2017, která aspoň některé aspekty zaváděla, ale která nakonec nebyla přijatelná pro nikoho. A patrně by – pokud by přijata byla – vedla k tomu, že by zaměstnavatelé raději home office vůbec neumožňovali, což by nakonec poškodilo samotné zaměstnance,“vysvětluje.

A dodává, že si osobně nemyslí, že by jakýkoliv zákon měl řešit detaily typu, zda si musí zaměstnanec zapnout online kameru, či nikoliv.