Vystrašit a uklidnit

Zneužívání léků provádíme s asistencí lékařů

Podle statistik skoro milion lidí v Česku užívá psychoaktivní léky rizikovým způsobem. Na tom není nic divného, když se spotřeba psychofarmak zvýšila od roku 1990 mnohonásobně, u nás i ve světě. Lékaři tyto prostředky užívají, protože pacientovi levně a spolehlivě uleví, nicméně na to, aby se s psychickými poruchami či nemocemi pracovalo důkladněji, nemáme kapacity. Ze zmíněného milionu rizikových uživatelů psychoaktivních léků se dostane péče psychiatrů či adiktologů jen třem tisícům. Systém se těžkopádně snaží o změnu a ta se možná podaří, ale nejdřív za mnoho let.

Může pomoci omezení předepisování těchto potenciálně nebezpečných léků? Nikoli, musíme si uvědomit, jak moc lidé úzkostmi trpí a tahle léčba jim okamžitě pomáhá. Na zvyšující se spotřebě psychofarmak se však podílejí i lékaři či média. Ano, lékaři často předepíší tabletky trochu bezmyšlenkovitě, ale co provozují úplně bezmyšlenkovitě, avšak soustavně a cíleně, je zúzkostňování populace. A v tom lékařům hloupě asistují média. Vidíme to denně: po covidu očekáváme nárůst rakoviny, následky covidu na chronické pacienty budou katastrofální, či z nemedicínského ranku: ztracená generace žáků, kteří nemohli pár měsíců chodit do školy. Čili strašení, vyhrožování a zase strašení. Diví se někdo, že úzkosti jsou na vzestupu? Metody vymáhání, zejména preventivních screeningů, jsou agresivní, necitlivé, hyperbolicky řečeno lidem sugerují – dostaň rakovinu, je na tobě řada.

Samozřejmě lékaři nejsou výhradním generátorem stresu. Někdo má panické záchvaty při pomyšlení na ekologickou budoucnost planety a Gretu Thunbergovou, jiný se děsí spiknutí Bilderbergu, další toho, že nesplatí hypotéku, nebo že mu nezbude na jídlo. A my v médiích každou i sebehloupější hrozbu rádi přifoukneme.

Problém léků řešíme velmi podobně jako rizikové užívání alkoholu: ignorujeme ho, dokud to jde. O soustavnou politiku není zájem, špatně se prodává voličům.