Očkování nyní spasí důvěra, ne firmy
Odpor k vakcínám nepramení pouze z legitimních obav o jejich složení a účincích
Dočetli jsme se, že Stát tlačí očkování přes pracoviště (LN 3. 7.). Chtělo by se k tomu říct: dobré ráno! Ve skutečnosti firmy tlačí na stát kvůli očkování na pracovištích již půl roku.
V lednu 2021 přicházel Svaz průmyslu a dopravy spolu s dalšími zaměstnavateli na jednání s ministerstvem zdravotnictví s iniciativou, pojďme hledat způsoby, jak zapojit firmy do očkování. Samozřejmě, že to bylo myšleno s předstihem, protože průmysl se nemínil vlamovat do právě zahájeného očkování nejohroženějších skupin seniorů a zdravotníků. Úvaha byla, jak to provést někdy na jaře.
Dostupnost v regionu
Důvodů, proč umožnit angažmá firem v očkování, bylo hned několik: dostupnost v regionu – firma s očkovacím zařízením je po ruce, je ve městě, na rozdíl od očkovacích center v krajských městech. Vzdálenost větší než 12 kilometrů se ukazovala být zásadní překážkou i pro seniory, kteří se očkovat chtěli. Pro zaměstnance by možnost dostat vakcínu takřka „pod nos“byla také jednodušší než opouštět podnik či město. Z jara byla covidová situace vážná, takže by se využil i prvek naléhavosti. Společně mohla působit i motivace od zaměstnavatele. V neposlední řadě šlo i o udržitelnost, protože ve velkých očkovacích centrech se jednoho dne opět budou pořádat veletrhy či hrát hokej.
Při každé příležitosti bylo na jednáních s ministerstvem zdravotnictví toto téma, očkování pomocí firem, smeteno ze stolu. Začátkem května se zaměstnavatelé konfrontovali s jinou výmluvou: údajně stát pro nás (firmy) nemá očkovací látku a musel by ji vzít krajům. Podprahově zaznívalo, že pokud si to někdo na vedení kraje zařídí, ministerstvo nic proti tomu mít nebude. Přeloženo: zatímco zaměstnavatelé usilovali téměř půl roku o transparentní a srozumitelnou roli pro podniky, jak se podílet na očkování, byli odkázáni na regionální „dovednosti“.
Kdo si to na kraji vychodí, bude očkovat.
Z médií jsme se 8. května dozvěděli, že ve třítisícové (!) Břidličné pod Jeseníky se ve fabrice na výrobu hliníkových obalů s osmi sty zaměstnanci otevřelo očkovací centrum. Zaměstnanci se mohli očkovat o několik věkových skupin dříve než ve zbytku státu. Praktičtí lékaři byli rozčarováni. Dlouhé týdny musí odmítat zájemce, protože jim kraj dal pouze zlomek očkovací látky, než kolik potřebovali. V novém centru ve fabrice však slavnostní pásku stříhali představitelé kraje za ANO. Mimo jiné s odkazem na to, že do nemocnice v Krnově to mají lidé i hodinu (!) jízdy. Tato nemocnice zdravotnicky zaštítila očkovací centrum ve zmíněném podniku, ředitelem nemocnice je senátor za ANO Ladislav Václavec. Inu, quod licet iovi, non licet bovi.
Ještě 11. května na rutinních setkáních ministerstva zdravotnictví se zaměstnavateli se hlavní koordinátorka odmítla o systémovém nastavení očkování ve firmách bavit. Pro pořádek: nemluvíme tu o firmách jako Škoda Auto nebo Třinecké železárny. Jsou mnohdy větší než okresní město. Umí zařídit i to, s čím stát není schopen hnout z místa, jako testování na covid téměř o rok dříve, než to je povinné, nebo očkování zaměstnanců. Tyto podniky jsou příběhem svého druhu. Teď je červenec a jakékoli vyjádření stran vlády o širším zapojení podniků do očkování lze přirovnat pouze k řešení války příští zbraněmi války minulé. Dnes jsme úplně jinde.
Očkovací centra úplně nepraskají ve švech a z kraje zdánlivě klidného léta se různí neočkovaní trousí pro vakcínu nejspíše proto, aby si zjednodušili byrokracii s cestováním. Ale cestovatelé se zaočkují, odjedou a do konce července nebude koho očkovat. Protože se tu zanedbalo něco daleko důležitějšího: důvěra v očkování.
Nastartování většího zájmu Heidi Larsonová je americká antrolopoložka, která po svém působení v imunizační větvi UNICEF založila před nějakými deseti lety na London School of Hygiene and Tropical Medicine projekt, který volně přeložíme „Důvěra vakcínám“. Se skupinou antropologů, epidemiologů, psychologů, digitálních specialistů na sociální média a matematických modelářů sledují vývoj zkazek, falešných zpráv, hoaxů o vakcínách, jak vznikají a jak se šíří po světě. Pomáhají vládám a imunizačním programům těmto problémům rozumět a předcházet jim.
Ve svém – z dnešního pohledu – mimoděk prorocky načasovaném vystoupení na TED v březnu 2020 mimo jiné řekla: je dost lidí, kteří mají legitimní otázky kolem očkování. Často jsou nevyslyšeni nebo přímo ostrakizováni. Když se na sociálních sítí do otevřené debaty vmísí radikální odpírači, rekrutují na svou stranu nerozhodnuté až pětkrát rychleji, než je získají zastánci očkování. Evropa je z kontinentů k očkování nejvíce skeptická a Francouzi vedou. Přes celý kontinent existuje korelace mezi odporem k očkování a volbou populistických stran a hnutí.
Můžeme navázat tím, že odpor k vakcínám nepramení pouze z legitimních obav o jejich složení a účinky. Na to existují daty podložené racionální odpovědi. Rozdělování společnosti konspiračními teoriemi jsou také součástí strategie ruských dezinformačních webů, jak se ostatně v našich médiích hovoří nejméně od druhé poloviny loňského roku. Nejde jen o očkování obecně, ale třeba i cílené šíření negativních zpráv o konkrétní vakcíně. To ukázala práce polských výzkumníků Jemielniaka a Krempovyče na analýze 50 tisíci tweetů z jara 2021, kdy šlo o mnohonásobné šíření negativní zprávy o vakcíně společnosti AstraZeneca.
Vláda se rozhlíží, jak nastartovat větší zájem o očkování. Vytahování firem jako potenciálních očkovacích míst, která to mají vytrhnout, je tahání bílého králíka z klobouku, když už všichni hosté opustili varieté. Očkovacích kapacit je dost, látek také. Co chybí je důvěra a zájem těch doposud neočkovaných. Poznatky jsou, know-how také. Jen to musí někdo odpracovat.
Práce na důvěře ve vakcíny je jak na kostele. Není za pět minut dvanáct, spíš tak půl druhé. Dnes je tu „delta“. Epsilon už je v Kalifornii – to není vtip. Nemůžeme čekat na kappa nebo lambda. Protože než sem dojde omega, příroda si to už dávno vyřeší sama.
Práce na důvěře ve vakcíny je jak na kostele. Není za pět minut dvanáct, spíš půl druhé. Dnes je tu „delta“. Nemůžeme čekat na kappa.
Autor je členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy