Haiti ve světle reflektorů
si, že u odvozeného přídavného jména neponecháváme koncové i (haitský, nikoli haitiský), jako je tomu u většiny dvouslabičných zeměpisných jmen, jejichž základ je zakončen na i, y nebo u (Cluny – clunyjský, Baku – bakuský, Bali – balijský, příp. baliský). Z příkladů lze rovněž vyčíst, že se u zakončení na i, y vkládá před příponu opěrné j (z důvodu výslovnosti), například také Mary – maryjský.
Obyvateli tohoto ostrovního státu se říká Haiťan, pojmenování obyvatelky od něj odvodíme přechýlením (Haiťanka).
Hlavním městem
Haiti je
Port-au-Prince, mezi jehož jednotlivými částmi píšeme spojovník. Spojovník ale naopak vynecháváme v přídavném jméně odvozeném od názvu tohoto města (portauprinceský). Port-au-Prince se
řadí mezi víceslovná zeměpisná jména, jež jsou neadaptovaná (nebo neadaptovatelná) do morfologického systému češtiny, a proto se ponechávají nesklonná a přiřazujeme je ke střednímu rodu, stejně jako například zeměpisné názvy Abú Dhabí, Mount Whitney,
Saint Tropez či San José. Zjednodušeně říkáme tedy „to Port-au-Prince“, „to Abú Dhabí“a podobně. Port-au-Prince vyslovujeme [PORTOPRÉNS].
Nyní ke jménu samotného zemřelého prezidenta Haiti. Příjmení Moise je zakončeno na samohlásku -e, jíž předchází hláska s. Takto zakončená jména cizího původu skloňujeme buď podle vzoru soudce, případně se u takových jmen stále častěji prosazují tzv. zájmenné koncovky, Moise bez Moiseho, k Moisemu apod., stejný typ skloňování se týká i jmen cizího původu, u nichž koncovému e předchází ve výslovnosti měkká souhláska, případně z. Podobně ohýbáme tedy i jména Nietzsche, Schultze nebo portugalské jméno Jorge (Nietzsche bez Nietzsche nebo Nietzscheho, Schultze bez Schultze nebo Schultzeho, Jorge bez Jorge či Jorgemu). Zájmenné koncovky se ve skloňování cizích vlastních jmen prosazují především proto, že je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná původní podoba jména. O vlastních jménech zakončených na tvrdou či obojetnou souhlásku si povíme někdy příště, jen doufám, že při veselé příležitosti, a ne jako dnes.