Andělin popel
Zaslouží si odcházející německá kancléřka jen slova kritiky? Střední Evropa to vidí jinak
Říkat o Angele Merkelové, že byla de facto lídryní západního světa, je jedna z nejabsurdnějších věcí. Platí to jenom v případě, že budeme úspěch definovat jako schopnost politicky přežít nebo někde dlouho sedět.
Píše to Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro anglický týdeník The Spectator. Jak se blíží po šestnácti letech konec úřadování Merkelové, opouští ji prý štěstí a zmatek a nepořádek, jejž pomohla vytvořit, je stále zjevnější.
Zanechá za sebou rozdělenou Evropu, kterou nebyla schopna vést a kterou možná už ani nepůjde nikam vést.
Poslední propad autority kancléřky je příznačný. Německo se rozhodlo posílat cestující z Británie na čtrnáct dní do karantény a kancléřka chtěla, aby všechny státy EU udělaly totéž, což se jí prosadit nepodařilo.
V případě tohoto nápadu nešlo totiž o virus, ale o volby. Noční můra pro CDU je nárůst infekcí na konci prázdnin a možné lockdowny před zářijovými volbami. Obava z varianty delta se šíří Evropou.
Politicky je ale důležitá zpráva to, že členské státy EU se už neklaní, aby potěšily kancléřku, jak to dlouho dělaly, třeba v době, kdy následovaly Německo s receptem fiskální přísnosti, škrtů a šetření po finanční krizi.
Nový euroskepticismus
Další důkaz nejednoty EU byl nedávný francouzsko-německý nápad na summit EU27 s Putinem. Merkelová s Macronem nebyli schopni strávit, že se Joe Biden setkal s Putinem v Ženevě. Pobaltské státy a Polsko s Rumunskem tento návrh velmi znepokojil. Bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves mluvil o zradě a polský premiér Mateusz Morawiecki řekl, že dialog s Ruskem může začít teprve poté, co Rusko přestane ohrožovat Ukrajinu. Dokonce i nizozemský premiér Mark Rutte summit odmítl s ohledem na to, že Rusové sestřelili malajsijské letadlo MH17.
Podle Münchaua se možná rodí nový euroskepticismus. Nikoli národoveckého, ale idealistického a principiálního druhu, který bude zdůrazňovat demokracii a lidská práva, a nikoli sbližování s Moskvou jako politiku EU.
Za přiblížení Německa k Rusku je také zodpovědná Merkelová. Po katastrofě ve Fukušimě roku 2011 se rozhodla vypnout německé jaderné elektrárny, což se ukázalo jako katastrofa na mnoha úrovních. Zvýšila se německá závislost na dovozu ruského plynu a tato závislost ještě dramaticky poroste po brzkém otevření plynovodu Nord Stream 2. Podle Merkelové je to obyčejný byznys, ale velká část Evropy si myslí, že tím bude oslabena pozice Ukrajiny, kterou nové propojení obejde a zbaví statutu tranzitní země.
Podle Münchaua Merkelová také stála v cestě evropské solidaritě, když po finanční krizi roku 2008 trvala na tom, že se každá členská země EU má starat o své banky sama. Kategoricky odmítla společné dluhopisy EU i eurozóny. Přitom eurozóna mohla zkolabovat, nebýt intervence Maria Draghiho a Evropské centrální banky. Teprve když udeřila pandemie, Merkelová konečně akceptovala panevropský fond oživení. Pokud by opravdu chtěla více kohezní a uřiditelnou EU, mohla se k něčemu podobnému rozhodnout už v roce 2008.
Další chyby se Merkelová dopustila v roce 2015, kdy otevřela hranice uprchlíkům. Nešlo o strategické rozhodnutí, ale o spontánní a emotivní akt, který kancléřka nekonzultovala ani s koaličními partnery, ani s ostatními členskými státy, jež dosud musí žít s dopady tohoto jejího rozhodnutí.
Dědictví Merkelové spočívá mimochodem v tom, že Evropa jako politická entita s myšlenkou strategické autonomie byla vyzkoušena a nezdařilo se to. Když ani Merkelová s Macronem nedokážou vést Evropu, kdo ji povede? Podívejme se na možné následovníky ve Francii a v Německu – na obzoru prostě nikdo není. Budoucnost EU nyní spočívá v tom, že se zbaví iluze o francouzsko-německém leadershipu.
Dalším důsledkem navrženého summitu s Putinem je otázka většinového hlasování ve věcech zahraniční politiky. Pobaltské země nebo Polsko se práva veta nikdy nevzdají, když právě získaly dojem, že by to ohrozilo jejich národní bezpečnost.
Merkelová je podle Münchaua jeden z nejpřeceňovanějších politických lídrů naší doby. Proč za její vlády Německo zaostalo v technologiích? Proč nepoložila pevnější základy eurozóny? Proč dělá byznys s Putinem a zvyšuje závislost na ruských zdrojích?
Jak se blíží po šestnácti letech konec úřadování Merkelové, opouští ji prý štěstí. Zmatek a nepořádek, který pomohla vytvořit, je stále zjevnější.
Poslední „kancléřka z NDR“
Tolik Münchau. Dodejme, že pragmatickým pohledem ze střední Evropy budeme hodnotit Merkelovou mírněji.
Souhlasit lze ve věci nukleární energie nebo ohledně uprchlíků. Ale tím, že odmítla další a hlubší integraci eurozóny, vlastně vyšla vstříc zájmům středoevropských zemí, které se vstupem do eurozóny váhají. Díky Merkelové nevznikla dvourychlostní Evropa, jež není v našem zájmu. Je to poslední kancléřka, která vyrostla v komunistickém režimu, v Československu byla na stáži a pro středoevropskou mentalitu s postkomunistickou zkušeností má pochopení a má s ní jistou trpělivost. Od jejích následovníků to už čekat vůbec nemůžeme.