Čištění komunikace
Taky se vám cedule s tímhle nápisem čas od času objeví v ulici? Doprovází ji datum a varování, že pokud bude v tu dobu vaše auto parkovat, kde nemá, hrozí mu odtažení a vám pokuta. V příslušný den se totiž dostaví pracovníci technických služeb a postarají se o to, aby chodníky a ulice byly jako ze škatulky. Zvlášť po zimě bývá co odstraňovat: bláto, zbytky spadaného listí, štěrk, někdy i odpadky a rozličné jiné neřádstvo.
Kdyby se ale tenhle nápis nevyskytoval zrovna u chodníku, dal by se vyložit i jinak. Komunikací přece rozumíme kromě dopravní spojnice taky sdělování, výměnu informací mezi lidmi. Hodně se mluví a píše o komunikaci mezi partnery, mezi učiteli a žáky, mezi nadřízenými a zaměstnanci... Vycházejí články o typech, zásadách, prostředcích a pravidlech komunikace. Během posledního roku jsme objevovali nové způsoby komunikace na dálku, protože ta běžná, osobní, se oproti normálu podstatně scvrkla. Čištění komunikace by docela dobře mohl být název kapitoly v nějaké sociolingvistické příručce. Je ale záhodno komunikaci nějak čistit? A co by to obnášelo?
Mnozí si ještě vzpomínáme na jazykové čištění – nebo spíš čistky – v době komunismu, kdy pozdrav „dobrý den“mělo nahradit „čest práci“
Vždycky se našli lidé, kteří se považovali za strážce jazykové čistoty a správnosti. Jako první se mi vybavili puristé, ti přece čistili ostošest. Ne přímo komunikaci, ale jazyk jako takový. Snažili se češtinu bránit, tvrdili, že je nutné, aby byla ryzí, bez vlivů a nánosů němčiny, latiny a podobně. Potírali i „cizácké“syntaktické vazby či rčení. Mnohá slova, která bychom jako cizí vůbec nepociťovali, jim byla málo česká.
Ještě před obrozením například existoval názor, že slovo škola by měla nahradit učna. Představuju si tedy takovou puristickou četu, jak by se dnes ozbrojila košťaty, kartáči a lopatami a s kropicím vozem přijela čistit naši komunikaci. Nejdřív by nemilosrdně zlikvidovala všechny anglicismy (na ty by bylo potřeba přistavit velkoobjemový kontejner), pak další přejatá slova (hodily by se různobarevné popelnice na tříděný odpad – podle jednotlivých jazyků). Následně by se do igelitových pytlů nastrkaly novotvary nesplňující přísná kritéria čistoty a na skládku by zamířila i vlastní jména nečeského, resp. neslovanského původu.
Mnozí si ještě vzpomínáme na jazykové čištění – nebo spíš čistky – v době komunismu. Z komunikace bylo například vytlačováno oslovení pane, paní a požadovalo se soudruhu, soudružko. Pozdrav dobrý den mělo nahradit čest práci a naprosto nežádoucí bylo říct si při loučení sbohem.
Na druhou stranu si určitě dokážeme představit i očistu, která by komunikaci prospěla. Stálo by za to zredukovat třeba vycpávková slova, jimiž se naše vyjadřování hemží – všechna ta významově prázdná takže, jako, tak nějak, prostě, tedy, nicméně a další. Nebo se zbavit balastu v podobě zbytečného opakování: bonus zdarma, hlavní protagonista, veřejně deklarovat... Je jen otázka, co by to udělalo s proslovy některých veřejných činitelů a jestli by příště bylo co čistit.