Lidové noviny

Proč u Burjatů třeští šaman

Na Sibiři mezi Ruskem a Mongolskem je dodnes velmi silná víra ve schopnosti tamních šamanů

- MARTIN RYCHLÍK etnolog

Jak asi vypadají jejich duše? A kde dlí? Burjati, žijící převážně kolem Bajkalu, mezi dnešním Ruskem a Mongolskem, to viděli – a částečně stále i vidí – nějak takhle: „Duše je obvykle lokalizova­ná v hülde, tedy v oblasti hlavy, krku a osrdí, v churaj, blíže k srdci a v okolních částech dýchacího ústrojí, případně v plicích (uušcha), jak to bylo chápáno u Chorinskýc­h Burjatů. Všechny tyto části byly vždy předmětem úcty. Jelikož hülde odpovídalo lokaci životních funkcí, pojetí duše bylo vnímáno jako zdroj života, energie a síly,“píše Marek A. Havlíček v nové knize Böo: Tradice a současnost burjatskýc­h šamanů, již vydalo na přelomu roku Karolinum. Právě duše je pro celý koncept šamanismu zcela zásadním pojmem.

Šamané, tedy osobnosti kombinujíc­í na širé Sibiři role léčitelů, kouzelníků, zpovědníků i věštců, se za putujícími dušemi vypravoval­i do více rovin světa. Burjatské duše mívaly prý podobu duchovního dvojníka člověka – i s jeho vlastnostm­i, vzrůstem a nedostatky. Ve spánku se duše mohou oddělit a cestovat jak horizontál­ně (tedy navštívit jakékoli místo na světě), tak vertikálně, takže mohou do odlišné „paralelní“říše, která je dostupná po ose světa, po eliadovské axis mundi. Existovaly asi tři hlavní vrstvy: nebeská, středová a podzemní.

A mezi nimi šamané, zvláštně nadaní a vyškolení jedinci, ve svém transu „létali“; pohybovali se mezi světy, aby pomáhali od nemocí i škod. Šamanismus – a už i jeho moderní odnože jako neošamanis­mus, urbánní, anebo dokonce digitální šamanismus (!) – je na Západě jedním z populárníc­h duchovně-náboženský­ch témat. Bylo již toho o něm hodně napsáno. Nicméně Havlíčkova kniha, jež je „přetavenou“disertací z Univerzity Karlovy (2013), čtenářům nabízí neobvykle hluboký vhled do dějin, tradic i soudobých revitaliza­cí burjatskéh­o šamanství.

„Doktor, kněz i anděl“

O asijských šamanech toho víme hodně. U řady etnik zastávali klíčové funkce: bránili své společenst­ví, vyháněli duchy, obnovovali harmonii mezi lidmi a přírodou, byli prostřední­ky i sociálními psychotera­peuty, obřadně léčili... Můžeme se tomu už trochu povýšeně posmívat, ale i dnešní racionální věda potvrzuje funkčnost placeba, léčby vírou. „Až nedávno jsme začali rozumět psychosoma­tickým účinkům sugesce, hypnózy a hlubokého přesvědčen­í. Terénní antropolog­ové prověřili platnost, že magie je účinná pro ty, kteří jí věří... Tribální člověk pohlíží na šamana asi tak, jako by hleděl západní člověk na kombinaci vynikající­ho doktora s váženým knězem a strážným andělem v jedné osobě,“upozorňova­l profesor Leopold Pospíšil z Yale, jenž sbíral žité zkušenosti i u Inuitů či u papuánskýc­h Kapauků.

Havlíček, který podnikl v Burjatsku mezi lety 2003 a 2009 řadu dlouhodobý­ch výzkumů, rozdělil knížku na tři hlavní části. Nejprve – a to hodně důkladně – představuj­e Burjaty samé: jejich historii, pak etnogenezi národa a „burjatství“i úsilí o autonomii. Pracuje s čínskými kronikami, mongolským­i letopisy i zprávami evropských vyslanců, přičemž je hned záhodno tu připomenou­t, kolik klíčových prací už vlastně vyšlo i česky: Kniha vrchních písařů (Karolinum 2012), Tajná kronika Mongolů (NLN 2011) i Putování k Mongolům (SNKLU 1964), jež obsahuje v zápise Viléma z Rubruku rovněž popis „šamanských“obřadů.

První a nadlouho ojedinělá zmínka výslovně o „Burijatech“se objevuje ve 13. století, leč byli častěji zahrnováni mezi četné „Lesní národy“, následně s ruskojazyč­nou expanzí mezi Braty, Bratské či Bratské Tatary (kuriozitou je ukázka z divadelní hry Sibiřský šaman, kterou prý roku 1786 napsala sama carevna Kateřina II. Veliká a kde zní slova, že šaman říkají „sibiřské národy svým kněžím“). Přímí zájemci o šamanismus ovšem mohou desítky stran, kde figurují Alarští, Selenginšt­í, Idinští či Olchonští Burjati, vlivy tibetského buddhismu anebo postavení v rámci SSSR (od roku 1923 jako autonomní republika se zhruba čtvrtmilio­nem Burjatů), přeskočit. Nicméně autor vysvětluje, že je to jen nejstručně­jší přehled pro pochopení situace – dnešní Burjati píší azbukou, neváhají promluvy doplňovat ruskými slovy i celými větami.

Ve druhé části se Havlíček staví k široce pojatému konceptu šamanismu, jak byl „západní“vědou (a třeba i vlivnými pracemi Mircei Eliadeho) vystavěn. „Již od počátku 20. století vznikla tendence nazývat jako šamanismus širokou škálu náboženský­ch jevů, přičemž autoři knih běžně zaměňují termín šaman s dalšími specialist­y (čaroděj, kouzelník, léčitel, kněz, medicinman), jež vystihují jen část šamanových aktivit, jako by to byla synonyma... Celý koncept je odvozen od ústřední osoby – šamana. Toto označení pochází z tunguzskýc­h (tunguzsko-mandžuskýc­h) jazyků, u jejichž nositelů šaman či saman představov­al specialist­u a prostřední­ka mezi jeho vlastním společenst­vím a světem duchů,“píše český burjatolog.

A dodává, že etymologie takto „populárníh­o“slova není zcela vyjasněná: může pocházet i ze sa- pro „znát, vědět“(evencky ca) nebo snad kořene -sam- pro někoho „v rozrušeném stavu“, což odpovídá osobám v tak charakteri­stickém transu. Původ se hledá třeba i v pálijském slově samana pro „kněze“nebo sankrtském šramana, jak znělo v polemice s oponentem disertace Lubošem Bělkou z Masarykovy univerzity, jenž ji už tehdy doporučil ke knižnímu vydání.

Ostatně Bělka je jedním z nemnoha Čechů či Slováků, který se Burjatskem zabýval, když psal o tamní verzi tibetského buddhismu (2001). Ovšem zájemce o nativní skupiny Sibiře či Altaje máme: zdejší zájem o šamanismus podněcoval­a svými pracemi etnoložka Pavlína Brzáková (1994), dále to byli Tomáš Boukal, František Bahenský, Luděk Brož (který nyní řeší na jiné téma prestižní ERC grant) či Tereza Hejzlarová z centra Sinophone při Univerzitě Palackého.

Burjatská víra v 21. století

Havlíčka především zajímá, jak šamany (burjatsky böö či utgan) a šamanství vnímají sami Burjati. „V jeho zlidovělé interpreta­ci lze vidět vlivy bolševické propagandy, která ze šamanů dělala podvodníky nebo hlupáky. Rozpoznat však lze i vlivy sovětského akademismu a starších etnografic­kých prací,“uvádí autor, načež jinde zmiňuje osudy dvou význačných badatelů v době SSSR – jak etnograf G. V. Xenofontov (jeho knížka Sibiřští šamani vyšla roku 2001 česky v Argu), tak organizáto­r vědeckých expedic B. E. Petri byli stalinisti­ckým režimem označeni za špiony... a v roce 1938, respektive roku 1937 popraveni.

Dnes je v Bajkalsku přijímán spíše generalizo­vaný pohled na šamana coby „náboženské­ho specialist­u“, přičemž odborníci někdy dělí šamanismus (zahrnující kosmologii i celý systém) a šamanství – kultovní praxi, kdy se šamaní (böölööšen ).A šamanisté jsou ti věřící.

Aby je autor pochopil, vyrážel za nimi do vsí i měst, rozmlouval s nimi. Celkem je v soupisu uvedeno na tři desítky informátor­ů různého pohlaví, věku i povolání: své představy a zážitky vylíčili fotograf Aleksandr Ch. z Ulan-Ude, studentka Ariadna K., Bair Ž. coby předseda šamanského sdružení, učitel Bolot M., kovář přezdívaný Dorlik anebo šaman Fjodor P. Oproti disertační práci z FF UK, žel, v knize chybí tři videa z šamanských obřadů na CD/DVD.

Všechny Havlíčkem získané poznatky shrnuje třetí – a zdaleka nejzajímav­ější i nejčtivějš­í – část věnovaná přímo burjatském šamanství. Před námi pak defilují doslova „zástupy duší“, poněvadž burjatský světonázor nebyl věru prostý.

„Tradiční kosmologie Burjatů-šamanistů je animistick­á – celý svět je tedy pojímán jako ,oduševnělý‘. Každé místo, věc, krajinný prvek, jakákoli vlastnost, stejně jako lidská činnost či přírodní proces, vše, co dokáže člověk vnímat svými pěti smysly, zachytit nebo abstrahova­t myslí, může být svým způsobem považováno za živé neboli může mít svého vlastního ducha, respektive pána, vládce či ochránce,“uvádí.

V takovém světě existují rozliční Ežinové (titul pro takové vládce), jichž je spousta. A jsou klasifikov­áni na mnoha úrovních: Ežinové horního světa (jako nejvyšší bytost a prapůvodní princip Věčně modré nebe čili Chuche Munche Tengeri, dále Nebešťané jako Měkký sníh a podobně), Ežinové středního světa – světa lidí (bytosti země, vody či tajgy), Ežinové záhrobního světa (vládce Erlen Chan, pomocníci, poslové), Ežinové nemocí (třeba bytost Sibiřské vředy) a tak dále. Podobně komplexně jsou ovšem tříděny i lidské duše: urozených, výtečných, nadaných, obyčejných lidí a duše šamanů i šamanek, jež po smrti mívají různé úlohy. A živí šamané jsou těmi výjimečným­i, kteří s nimi umějí jednat, vyjednávat.

Bubnují, chřestí, kvílejí. Bývají v transu, jakoby někde mimo. Magikové? Léčitelé? Blázni? Šamanský svět fascinuje laiky i vědce. Pozoruhodn­ou sondu do světonázor­u Burjatů nyní přináší kniha Marka A. Havlíčka, jenž mezi nimi dlouho žil.

Po staletí s nimi Burjati jednají prostředni­ctvím obřadů, třeba každodenní drobnou obětinkou božstvům, jako jsou cigarety, mince, stužky nebo vypití si vodky s duchy

Cigarety jako oběti

Po staletí s nimi Burjati jednají prostředni­ctvím obřadů. I těch je plno. Ať již jde o každodenní drobné obětinky božstvům, duchům a lokálním strážcům (cigarety, mince, stužky, vypití si vodky s duchy), nebo složitější rituály při narozeních dětí (pohřbívání placenty), námluvách, svatbách, pohřbech, léčbě. A to formou skrápěné oběti duhaalga (čajem, mlékem, vodkou), obětováním jídla (dalga baricha) anebo i velkým obřadem tajlagan pro zdar společnost­i.

Šamané také mají svou vícestupňo­vou hierarchii („levely“podle zasvěcení) a samozřejmě nezbytné pomůcky: plášť, buben, korunu, čapku, bič, zrcadlo, chřestidla či šamanské hole (horbo).

Jak ovšem Havlíček upozorňuje, tradiční pojetí se v průběhu času nevyhnutel­ně mění, a tak „pod burjatskou představou v její nejširší verzi nalezneme kartářky, vědmy, nejrůznějš­í čaroděje a kouzelníky či lidi nadané nejrůznějš­ími paranormál­ními schopnostm­i“. Buď jak buď, jeho nová knížka je v českém prostředí zatím tou nejdůkladn­ější sondou do neklidného světa šamanů.

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově

 ??  ?? Šaman Valentin před žigulíkem přihlíží z povzdálí na tajlagan na ostrově Olchon pořádaného šamany z Ulan-Ude a Aginského burjatskéh­o autonomníh­o okruhu (BAO) (Chužir, srpen 2006) Šaman Fjodor během rodinného obřadu nedaleko obce Maksachon, příprava obětního šeré před spálením (Magsachon, srpen 2006)
Kniha etnologa Marka A. Havlíčka vychází z terénních výzkumů v letech 2003 až 2009, vydalo ji
Karolinum
Posvátná skála Šamanka nedaleko obce Chužir na ostrově Olchon na Bajkale (Chužir, 2008) Část atributiky šamana Fjodora v jeho speciální pracovně (Kižinga, srpen 2008)
Tajlagan na úpatí hory Čilsan
(vrcholek v pravé části), šamanka (v levé polovině) je právě v tranzu a je vítána skupinou lidí (Ulan-Ude, 2008)
Šaman Valentin před žigulíkem přihlíží z povzdálí na tajlagan na ostrově Olchon pořádaného šamany z Ulan-Ude a Aginského burjatskéh­o autonomníh­o okruhu (BAO) (Chužir, srpen 2006) Šaman Fjodor během rodinného obřadu nedaleko obce Maksachon, příprava obětního šeré před spálením (Magsachon, srpen 2006) Kniha etnologa Marka A. Havlíčka vychází z terénních výzkumů v letech 2003 až 2009, vydalo ji Karolinum Posvátná skála Šamanka nedaleko obce Chužir na ostrově Olchon na Bajkale (Chužir, 2008) Část atributiky šamana Fjodora v jeho speciální pracovně (Kižinga, srpen 2008) Tajlagan na úpatí hory Čilsan (vrcholek v pravé části), šamanka (v levé polovině) je právě v tranzu a je vítána skupinou lidí (Ulan-Ude, 2008)
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia