Hledá se termín čínské mise
Miloš Zeman se chce příští rok vydat na svou šestou cestu do Číny. Vybrat vhodný čas ale nebude snadné
Šesté čínské misi, kterou by prezident Miloš Zeman rád podnikl příští rok, nepřeje čas ani události. Pod nohy jí totiž hází klacky diplomacie i domácí politika. Najít v příštím roce vhodné dny pro návštěvu říše středu, o níž podle Hradu padla zmínka i během nedávného telefonátu Zemana s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem, bude pro plánovače cesty doslova tvrdým oříškem.
Od července příštího roku Česko usedne na půl roku do předsednického křesla EU a pokud Zeman nechce posloužit čínské komunistické propagandě, měl by na výjezd do Pekingu v té době zapomenout. „O načasování prezidentovy cesty se zatím nikde nemluvilo, každopádně by nebylo vhodné, aby cestu vykonal v druhé polovině příštího roku. Pokud by tam byl souběh s českým předsednictvím, byla by to chyba,“řekl LN vládní zdroj.
Ve hře je i olympiáda
Podle exdiplomata Petra Koláře by cesta hlavy předsednického státu do ČLR během předsednictví nemusela být problematická jedině tehdy, pokud by byla koordinována s diplomacií EU a s Radou i Komisí. „Bohužel, prezident Zeman má s Čínou svou osobní historii a důvěru našich partnerů v EU opravdu nemá. Obávám se, že jeho návštěva v Číně nám ani našim spojencům nic dobrého nepřinese. Naopak, může být Číňany propagandisticky zneužita,“zdůraznil pro LN Kolář, který je v současné době zahraničněpolitickým poradcem šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS).
Zemanovi tak zbývá podle vládního zdroje LN na uskutečnění jeho čínské mise jedině první polovina příštího roku, pokud tedy epidemiologická situace dovolí.
Ani tento termín se ale neobejde bez kontroverze, neboť v únoru bude Čína hostit zimní olympiádu, k jejímuž politickému bojkotu už vyzval například český Senát. Nevyjasněnou otázkou také je, jaký mandát pro svou cestu bude prezident mít od vlády a zda se ho bude držet.
S časem i událostmi bojuje Zemanova
šestá čínská mise od počátku. Původně se měla cesta uskutečnit už vloni v rámci summitu 17+1. Setkání představitelů střední a východní Evropy a Číny ale bylo kvůli pandemii koronaviru odloženo a ačkoli Peking dlouho prosazoval prezenční formu schůzky, nakonec se summit, se Zemanovou účastí, konal letos v únoru formou videokonference. Chvíli se podle diplomatického zdroje LN spekulovalo i o tom, že by prezident osobní návštěvu stihl ještě do konce roku, ale i tady narazil na překážku. Tentokrát vnitropolitickou. V tuzemsku bude na podzim čerstvě po parlamentních volbách a přítomnost prezidenta v zemi bude kvůli sestavování nové vlády potřebná.
I přes plánovací peripetie ale Zeman na své návštěvě trvá, což telefonicky potvrdil čínskému prezidentovi, s nímž ho pojí osobní přátelství. Patrně i z toho důvodu mu Zeman podle agentury Nová Čína poblahopřál ke stému výročí založení Komunistické strany Číny. Čínský prezident zase neopomněl podle hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka označit Zemana za klíčového partnera v rámci Evropské unie. Jen krátce poté, co po drátě hovořil s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou o zadrhnuté investiční dohodě mezi EU a Čínou. Si Ťin-pching během hovoru také lídry Francie a Německa vyzval, aby se nepřipojovali k protičínské politice USA.
EU hledá svou stezku
Právě v obchodní americko-čínské válce Peking na Starém kontinentu v roce 2020 skóroval, neboť předstihl Washington v roli největšího obchodního partnera Evropské unie. Obchod mezi Unií a Čínou dosáhl v roce 2020 výše 709 miliard dolarů, zatímco mezi EU a Amerikou se vyšplhal jen na 671 miliard.
Číně hraje do karet i určitá neschopnost představitelů EU domluvit se na společné strategii vůči ní. S USA v zádech si nyní EU začíná uvědomovat konkurenční riziko masivní čínské ekonomické diplomacie, které v podobě iniciativy Pás a stezka (v angličtině Belt and Road), nebo také „nová Hedvábná stezka“, investičně zaplavuje africké a jihoamerické trhy. Země EU se podle bruselského listu Politico nyní snaží vypracovat vlastní projekty, které by konkurovaly těm čínským. Vlády sedmadvacítky by měly přijít s podněty a případnými projekty, zároveň se hledá i název iniciativy, který by byl podobně chytlavý jako čínský Pás a stezka.
„Co se týče snahy EU vytvořit vlastní protiváhu čínskému projektu Pásu a stezky, je pochopitelná a je naprosto namístě. Její úspěch ovšem závisí na míře naší jednoty. A zde je jádro pudla – různé členské státy EU mají v Číně různé zájmy,“podotkl Kolář s tím, že okolnosti a stále asertivnější a agresivnější chování Číny Evropu naštěstí nutí se probrat a nepodceňovat svůj pud sebezáchovy. „Závislost na Číně ohrožuje naši bezpečnost,“dodal.
Česko tápe
Ve slepé uličce stále kulhá nadále i česká zahraniční politika vůči Číně, která se potácí mezi dvěma extrémy. Na jedné straně je spojována s prezidentem Zemanem, který se netají pročínskými sympatiemi, na druhé straně stojí silně protičínsky vystupující Senát. Nic racionálního mezi tím neexistuje.
Nejednotná pozice tak Česku v mezinárodním dění body nepřidává. Česko-čínské vztahy by sice mělo prioritně spravovat ministerstvo zahraničí, to ale již delší dobu bojuje s koncepcí jasné a dlouhodobé politiky vůči Pekingu. „Navíc na to ani personálně nestačí,“uvedl pro LN diplomatický zdroj. „V současné době nemáme s Čínou žádné vztahy, zahraniční politika vůči Číně v Česku neexistuje. Nejsou žádné konzultace, nejezdí žádné delegace, ani politické, ani podnikatelské, neprobíhají ani žádné výstavy a nyní trpí i turismus,“uzavřel zdroj.