Propadlíci? Pětka je vizitka učitele
Kantoři by si měli u žáků všímat každého zhoršení a okamžitě jim pomoct, radí experti. Pak by děti nemusely vůbec propadat
Každý rok na základních školách propadne zhruba šest až sedm tisíc žáků, což je podle České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) neúnosně vysoké číslo. Odborníci žádají, aby se tolik nepropadalo, v ideálním případě by vůbec neměla nastat situace, kdy dítěti na konci školního roku vychází nedostatečná. Nikdo nechce, aby kantoři zavírali oči a dávali žákovi na vysvědčení lepší známku, když mu vychází pětka. Jde o to, aby se všem dětem, které to potřebují, dostalo individuální pomoci už v průběhu roku, dokud je čas.
„Když dítěti vychází pětka, je to špatná zpráva o práci učitele,“okomentovala pro LN Klára Laurenčíková, předsedkyně ČOSIV. Kantoři by si podle ní měli všímat průběžných výsledků a zbystřit pokaždé, když dítě začne v něčem zaostávat, poté mu nabídnout pomoc. Neměli by situaci nechat zajít tak daleko, až pomalejšímu dítěti uteče celá třída.
Covidová distanční výuka propasti zvýraznila i přehradila zároveň: propadlíků je za loňský rok o polovinu méně, než činí dlouhodobý průměr, protože dětem se dostalo tak rozdílné kvality vzdělávání, až se systém uchýlil k měkčímu přístupu, ke shovívavosti. Z celkového počtu 962 348 dětí na základních školách dostalo loni nedostatečnou a ročník si zopakovalo 3205 z nich. Jedná se však o výjimečné období, do budoucna je potřeba zavést systémové řešení.
Sociální vyloučení se dědí
„Je důležité, aby se školy už teď chystaly na to, že může přijít hodně dětí, které budou v příštím školním roce potřebovat dobrý, trpělivý, podpůrný přístup. Nebylo by dobré děti nějak masivněji vracet do mateřinek nebo volit propadání jako nějakou úlevnou strategii, protože to s sebou nese rizika
Kolik dětí propadlo na základních školách v oblasti duševního zdraví a důvěry ve školu jako v systém,“uvedla Laurenčíková. A nejen to, nedostatečné vzdělání vede k horším možnostem na trhu práce, uplatnění i výdělku, sociálně-ekonomické vyloučení se navíc zhusta dědí z rodičů na potomky.
Slabším žákům by podle odborné společnosti pomohlo cílené „předučování“jeden na jednoho: učitelka, případně asistent pedagoga, by si s dítětem měli párkrát do týdne sednout a během několika minut mu vysvětlit to, co bude kantor se třídou teprve probírat. Pomalejší žák by tedy slyšel výklad dvakrát, což by mu pomohlo k pochopení problematiky.
„Z mého pohledu není problém
Počty pomocníků pro žáky, kteří nestíhají propadávání nebo nepropadávání dětí, ale individualizace ve třídě. Pro ni musí mít učitel podmínky. Když tam bude mít třicet dětí, tak by se zbláznil,“uvedla pro LN Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy. Kantorům, kteří jsou vedle výuky zavaleni administrativní prací a výkazy, by ideálně měli pomoct asistenti pedagoga, školní psychologové a speciální pedagogové. „Škola má úkol rozvinout děti do jejich největšího potenciálu. Systém to nedělá, protože podpůrné profese, které by k tomu výrazně pomohly, ve školství nejsou,“míní Mazancová.
Hlavním důvodem je podle ní to, že na ně ve školství nejsou peníze. Data ministerstva školství demonstrují, že situace se zlepšuje: každý rok ve školách přibývá jak školních psychologů, tak speciálních pedagogů a asistentů pedagoga. Třeba asistenti pedagoga měli loni ve škole zhruba 18 tisíc plných úvazků, o rok dříve zhruba o dva tisíce méně. Resort každopádně počítá s tím, že financí ještě připumpuje, protože to pořád nestačí. Chybí dostatečné ohodnocení i prestiž.
Podceňovaní školní psychologové
O finance na podpůrné pedagogické profese můžou školy žádat přímo u ministerstva školství. Pro čerstvé absolventy je ale často mnohem atraktivnější začít si budovat kariéru jako dětský psycholog v soukromé sféře než pracovat na půl úvazku ve škole. „Obecně je práce školních psychologů a speciálních pedagogů podceňována. Lidé připravující se na povolání si mohou myslet, že práce není tolik odborná, zajímavá, kreativní a různorodá. Což samozřejmě není pravda,“popsala LN školní psycholožka a speciální pedagožka Julie Lukina.
Atraktivita podpůrných pedagogických profesí by se podle ní dala zlepšit vyšším platem, různými benefity a také vyšším povědomím o tom, co tyto profese skutečně obnášejí.
Ministerstvo školství hodlá vyšší finanční podporu uvedených profesí konkrétně cílit, plošný program by podle resortu neměl takový efekt. „V rámci Strategie 2030+ bude u škol s nejvyšší mírou zatížení socioekonomickým statusem žáků v Karlovarském a Ústeckém kraji realizována ze strany ministerstva školství cílená podpora navýšení kapacit podpůrných pedagogických pozic,“uvedla pro LN mluvčí resortu Aneta Lednová s tím, že momentálně vyhodnocují situaci a připravují indikátor pro výběr škol, které takto podpoří.
Covidová známkovací mírnost sice pro letošek hrozbu pětek odvála, ale pochroumané vzdělávání zadělalo na hlubší problém, jenž může v příštím roce vyhřeznout s plnou silou. Podle Laurenčíkové bude strašák propadnutí viset hlavně nad dvěma skupinami dětí základních škol: nad prvňáčky a těmi, kdo se z jakéhokoli důvodu nemohli zúčastnit distanční výuky. To se dle dat České školní inspekce týkalo zhruba deseti tisíc dětí, hlavně ze socioekonomicky slabšího prostředí. „Typicky od rodičů samoživitelů nebo těch, kdo žijí v azylových domech,“řekla Laurenčíková.
Podle předsedy Asociace ředitelů základních škol Luboše Zajíce má propadnutí spíše negativní dopady, než aby dítěti pomohlo ke zlepšení. Žák mění kolektiv, do kterého může, ale nemusí zapadnout. Může přijít o kontakt s kamarády z bývalé třídy. „Na druhou stranu jsou i případy, kdy rodiče žádají, aby mohl žák opakovat ročník, aby mohl ještě jednou absolvovat to, co nějakým způsobem nezvládl,“uvedl pro LN Zajíc.
Bez toho, aby dítě propadlo nebo nešlo dál ze zdravotních důvodů, nemůže dle zákona ročník opakovat. To, jestli mu opakování ročníku spíše pomůže, nebo ho zdeptá, je individuální. Jsou i děti, které mezi o rok mladšími vrstevníky vynikly a staly se oblíbenými. Podle oslovených respondentů je ale těchto případů menšina.