Boj o volební „stříbro“se zamotává
Před zářijovými volbami v Německu se soustřeďuje téměř veškerá pozornost na souboj o prvenství mezi křesťanskými demokraty a Zelenými. Avšak i na dalších místech se schyluje k několika zajímavým střetům, jejichž výsledek může v mnohém předznamenat podobu příští vlády. Téměř bez povšimnutí se totiž pomalu zvedá podpora pro dvě tradiční strany, které v posledních měsících už téměř všichni odepsali: sociální demokraty (SPD) a liberální Svobodné demokraty (FDP).
Oběma je společné, že v průzkumech pozvolna sbírají jeden procentní bod za druhým. Sociální demokraté se podle některých se 17 procenty už skoro dotáhli na dosud druhé Zelené s 18 procenty. Aktuálně jim nahrávají potíže hlavní kandidátky Zelených, Annaleny Baerbockové.
Ta v minulých týdnech totiž musela vysvětlovat okolnosti vzniku její knihy, která je kombinací vlastního životopisu a programového manifestu. Několik „lovců plagiátů“z Německa a Rakouska totiž prohlásilo, že Baerbocková zacházela nepřesně se zdroji, někde je úplně zapomněla uvést. Už předtím musela šéfka Zelených několikrát korigovat svůj životopis či dodatečně přiznat vedlejší příjmy, na něž původně zapomněla.
Suchopárný lídr
V porovnání s ní působí volební lídr sociálních demokratů, německý ministr financí Olaf Scholz, seriozním až suchopárným dojmem. Jemu se zatím podobné problémy vyhnuly, což je zřejmě i důsledek jeho výrazně delší zkušenosti v politice. Dokonce i aféru okolo krachu poskytovatele platebních služeb Wirecard Scholz přestál bez větší úhony. Navzdory tomu, že úřad pro finanční dohled (Bafin) spadající pod jeho ministerstvo nese za bankrot společnosti díl zodpovědnosti, když dlouho ignoroval varovné signály, že s bilancemi firmy Wirecard nemusí být všechno v pořádku.
Scholzovi nyní pravděpodobně pomáhá, že období končící pandemie vyvolává u řady Němců otázku, co bude dál, až vyprší nejrůznější státní podpory. SPD se Scholzem v čele dává najevo, že z jejich pohledu by měla vláda v dosavadní politice štědrých výdajů pokračovat.
Strana už také přestala usilovat o celkové volební vítězství, které je nereálné, neboť zřejmě připadne oběma křesťanským stranám CDU a CSU. Avšak záměr skončit při zářijových volbách před Zelenými na druhé příčce a pokusit se následně sestavit většinu, nemusí být bez šance.
Souboj Scholze s Baerbockovou je o to zajímavější, že oba politici proti sobě přímo kandidují ve volebním obvodě zahrnujícím město Postupim a jeho okolí. I tam se lídrovi sociálních demokratů podle všeho podařilo předběhnout hlavní konkurentku a v poměru 44 procent ku 40 si nad ní udržet náskok.
Určitým politickým „znovuzrozením“procházejí v současné době i liberálové. I když se před rokem v létě pohybovali nebezpečně blízko pětiprocentní hranice, která je potřebná pro vstup do parlamentu, o dvanáct měsíců později jsou na tom výrazně lépe.
Jejich nevyhlášenou metou pro podzimní volby je získat víc hlasů, než kolik bude mít protimigrační Alternativa pro Německo (AfD). Zatím se jim to s 12 procenty oproti deseti pro Alternativu
daří. Za úspěchem liberálů je hlavně jejich postoj během koronavirové pandemie.
Sociální demokraté a liberálové, které už mnozí odepisovali, kvůli chybám svých přímých konkurentů pozvolna posilují a začínají hrát stále větší roli při úvahách o budoucí německé vládě.
Konstruktivní za každou cenu Vládu sice kritizovali za opakované a z jejich pohledu nepromyšlené uzávěry hospodářství, které přivedly řadu firem na pokraj zániku, zároveň ale dokázali zůstat se svými protinávrhy konstruktivní. Nesklouzli tak mezi popírače pandemie, odkud pak byl už jenom krůček k nejrůznějším spikleneckým teoriím. Tím, že vyčítali velké koalici křesťanských a sociálních demokratů, že v souvislosti s miliardovými výdaji státu rezignovala na dodržování dluhové brzdy, dokázali oslovit i řadu příznivců z řad rozpočtových konzervativců, kteří by jinak podporovali křesťanské demokraty.
FDP ale prošla ještě další důležitou změnou. Oproti minulosti už nedefinuje podmínky, po jejichž splnění by šla do vlády, namísto toho přichází s pozitivním výčtem témat, jež by v ní chtěla prosadit. Například předem neodmítá plány na „zelenou ekonomiku“, ale požaduje, aby byla namísto státních regulací dána přednost tržním mechanismům.
Snaží se tak zřejmě smazat pověst „těžko vypočítatelného hráče“, kterou si vysloužili po posledních volbách v roce 2017. Tehdy několik týdnů vyjednávali s křesťanskými demokraty a Zelenými o možné účasti ve vládě, aby pak nakonec od jednání odešli.
Šéf liberálů Christian Lindner tehdy prohlásil, že „je lepší nevládnout vůbec než vládnout špatně“a tato slova ho „pronásledovala“několik následujících let. Nyní je Lindner ochotný jít do vlády a zdá se, že mu je jedno, zda bude v koalici pravicovější (CDU a Zelení) nebo levicovější (Zelení a SPD).