Pouhý kravál: nic víc
Poslanec Volný jde do poslední bitvy
Málem jsme byli minulou středu dopoledne v přenosu z Poslanecké sněmovny svědky velkého umění. Tak vystoupení nezařazeného poslance Lubomíra Volného (Volný blok) s roztomilou nadsázkou označil politolog Lukáš Jelínek. To bylo tak: sněmovna se měla ten den zabývat novelou volebního zákona, která by v případě zhoršené pandemické situace umožnila, tak jako při loňských volbách do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu, hlasovat například voličům v karanténě. Do rozpravy se přihlásil i poslanec Volný, leč nebyl spokojen s tím, že sněmovna rozhodla o zkrácení diskusních příspěvků na pět minut. Namísto pohrůžek „flákanci“a strkanic s řídícím schůze si sedl za řečnickým pultem a – mlčel! Tou dobou už se na nedalekém Malostranském náměstí odbývala řádně ohlášená demonstrace Volného bloku, jejíž účastníci plni očekávání sledovali televizní přenos ze sněmovny.
Zápas bez záznamu
Jenomže na hlavní číslo nedošlo! Poslanci Petr Gazdík (STAN) a předseda poslaneckého klubu Jan Bartošek z KDU-ČSL v očekávání věcí příštích intervenovali u předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (ANO), aby přerušil schůzi sněmovny a nechal vypnout televizní kamery v okamžiku, kdy to bude chtít kraválista Volný „rozjet“. Tak se stalo, že „řeckořímský zápas s pěti kluky“ochranné služby sněmovny, jak to nazval Volný, zůstal jen „sladkým tajemstvím“dolní komory. Lubomír Volný přišel o skvělou reklamu na sociálních sítích, neboť klip zaznamenavší jeho rvačku s policisty by měl býval jistě v mžiku spoustu sledovatelů.
Poté, co byl Volný vykázán předsedou sněmovny Vondráčkem do konce jednacího dne ze sněmovny, odebral se na demonstraci za svými obdivovateli. Tam si zařečnil a kromě něj například také Tomáš Vandas, předseda extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti. Na Malostranském náměstí to nakonec skončilo zásahem policie, opět přísně v duchu zákona. Ačkoliv byli policisté demonstranty napadeni, byl zadržen pouze toliko jeden účastník demonstrace tvrdohlavě bránící průjezdu tramvajím.
Z prvního vzrušení zaznělo několik vážných otázek. Není na čase přijmout „lex Volný“, aby ubylo obstrukcí a Poslanecká sněmovna mohla pracovat? A neschyluje se také k okamžiku, kdy si bude muset Česká republika – po příkladu meziválečné ČSR – říci, že i demokracie se musí umět bránit? Odpověď na první otázku zní: Ne! Dříve to byl Sládek, teď je to Volný a kdoví, koho podobného porodí říjnové volby. Jednorázové legislativní metly na podobné případy a` la Volný nejsou namístě a jsou zbytečné. Situaci zvládl předseda sněmovny Vondráček, o další by se měl postarat mandátový a imunitní výbor tím, že by za každé jedno nepřístojné chování „napařil“Volnému pokutu ve výši jeho poslaneckého platu čili 90 800 korun. A co se týče nenošení roušek, to je téma pro pražské hygieniky. Musí o tom vědět a jsou kompetentní Volného a jeho kolegu Bojka pokutovat. Zatím tak, kdoví proč, nečiní.
Jinak je dobrým znamením, že v červnu přišel Volný o svůj profil na Facebooku. Demokracie se brání a to je v pořádku. První Masarykova republika tak učinila pozdě. V roce 1923 přijala sice zákon na ochranu republiky a o deset let později ho novelizovala tváří v tvář ostrým sociálním konfliktům za velké krize, ale to už propásla moment, kdy byla zleva v sevření komunistů a zprava už ji začali ohrožovat čeští „fašounci“. Kolem Mnichova se to naší demokracii krutě vymstilo.
My ale naštěstí nejsme v této situaci. Když se za první republiky přihodil nějaký skandál v parlamentu, jako že jich byla řada, od vzájemných potyček, přes kácení lavic až po kropení kalamáři (notebooky tehdy ještě nebyly), homo politicus se o tom dozvěděl, v lepším případě, druhý den z referátu parlamentního zpravodaje ve svých novinách. Dnes žijeme v jiném čase! O tom, co se stane, se mohou dnes během několika minut především prostřednictvím sociálních sítí podělit nejen občané České republiky, ale i obyvatelé daleko za jejími humny. A hlavně o tom mohou začít mezi sebou diskutovat.
Není na čase přijmout „lex Volný“, aby ubylo obstrukcí a sněmovna mohla pracovat? Odpověď na tuhle otázku zní jasně: Ne!
Česko kraválisty zatím nevolí
K naší demokracii, jak dnes vypadá, máme možná mnozí výhrady, ale stále je to parlamentní demokracie. Hlavním hitem Volného bloku, strany to založené před téměř deseti lety Janou Bobošíkovou a změnivší od té doby mnohokrát nejen svůj název, ale i náplň činnosti, je nejen její tradiční krajní „vlastenectví“, odpor k EU a imigraci, ale dnes také proti očkování a nošení roušek. Přáli bychom Volného bloku i ignorování existence pandemie, kdyby tvrdá data nehovořila o opaku. Ostatně nepřeme se s panem Volným a jeho přáteli; rozsoudí nás výsledky říjnových voleb, v těch minulých do Senátu propadla nejen Jana Bobošíková, ale jejich Směr ve volbách do EP získal jen něco přes 600 hlasů. To, co se pokouší předvádět pan poslanec Volný ve sněmovně, je třeba jeho pozdrav na rozloučenou. Chudáci Romové, kteří si pak budou muset připlatit za nájemné ve zchátralých domech, jež na Ostravsku nakoupil.