Devadesát dní

Můj program ve třech bodech. Zaprvé: plná zaměstnanost. Zadruhé: plná zaměstnanost. Zatřetí: plná zaměstnanost,“burácí průmyslník Daubray-Lacaze, respektive jeho představitel Louis de Fune` s, ve francouzské komedii La Zizanie (Jeden hot a druhý čehý) z roku 1978. Odhlédneme-li od ironické roviny příběhu, nalezl v dobovém kontextu přesvědčivé volební téma.

Máme dnes, kdy jsou v České republice volby do sněmovny vzdáleny už jen 90 dní, téma podobně spojující zájmy elektorátu? Co naše strany akcentují?

Témat se už vynořilo nejméně šest: covid, korupce, imigrace, veřejný dluh, bytová nouze a ohrožení z východu. Každého se může chopit po svém kterýkoli kandidát a na rozdíl od některých novinářských kolegů se domnívám, že ve veřejném prostoru vydrží až do dne D; nepochybně se vyskytnou i variace bizarní. Troufám si prorokovat, že zvláště témata covidu a právního pořádku mohou v závislosti na budoucích událostech výsledky voleb citelně ovlivnit.

Oklikou bych se však rád dobral k jinému ze zmíněné šestice. Když se hodnotí úspěchy a neúspěchy posledních tří dekád, obyčejně se pomíjí největší fiasko, padající na konto všech politických reprezentací i občanů. Zatímco životní úroveň a nároky na její obsluhu letí vzhůru v závratné spirále, Česku se nepodařilo vytvořit demografickou situaci nezbytnou pro udržitelný komfort. Dnes chybí nejméně statisíce lidí, zejména kvalifikovaných, loajálních k profesi, kterou ovládají, ke své zemi a k potřebám zákazníků. Nejčastěji troubí na poplach průmysl a stavebnictví, kde firmy na jaře postrádaly nejméně 300 tisíc pracovníků a na jedno pracovní místo připadalo 0,4 uchazeče. Avšak ještě horší je situace ve službách a dalších neprůmyslových profesích. Ví to každý, kdo potřebuje opravit hodinky, sehnat instalatéra, zubaře, narazit na znalé a spolehlivé úředníky, prodavače nebo kuchaře. Vědí to personalisté v oboru IT, ve zdravotnictví a sociálních službách i v bezpečnostních složkách. Jsme ve zcela opačné situaci než voliči průmyslníka ve starém francouzském filmu. Mají pro to naše strany důvěryhodná řešení?

Firmy navrhují razantní postup. Kromě robotizace a kybernetizace by jich víc než polovina posílila imigraci. Půlmilion cizinců, kteří pomáhají držet ekonomiku v kondici, už nestačí. Podpora imigrace není jen tématem etickým nebo kulturním, nýbrž hospodářským. Ostatně tento faktor se nacházel i v pozadí evropské politiky otevřených dveří v polovině minulé dekády.

Firmy si mohou takový pohled dovolit, pro politiky by však byl sebevražedný. Na nepředsudečnou a kultivovanou diskusi, jakou míru kulturní rozmanitosti jsme ochotni akceptovat, co obohacuje, co je ještě adaptační výzva a co už destrukce, politické prostředí zdaleka zralé není. I to je svého druhu fiasko posledních tří dekád.

PETR BUŠTA šéfredaktor LN Česku se nepodařilo vytvořit demografickou situaci nezbytnou pro udržitelný komfort. Nejhorší situace je v průmyslu a stavebnictví, kde na jaře chybělo nejméně 300 tisíc pracovníků a na jedno pracovní místo připadalo 0,4 uchazeče.