Energie jen z větru a slunce
Německé elektromobily mohou pomoci s energetickým přechodem
Německo v nejbližší době čeká překročení hranice milionu elektrických aut na tamních silnicích a tento počet dál poroste. Spadne Němcům, kteří se vzdávají jádra a zavírají uhelné elektrárny, rozvodná síť? Co se stane v zimě, až přijdou mrazy a nebude svítit slunce ani foukat vítr?
Onen milion elektrických aut (zhruba dvě procenta aut v Německu) se dělí asi půl na půl mezi čisté elektromobily a hybridy s možností nabíjení ze zásuvky. Jak známo, někteří lidé si druhý zmíněný pohon nakupují pouze kvůli podpoře a výhodám a auto nabíjejí jen sporadicky.
Pro srovnání, v Česku je aut do zásuvky zhruba deset tisíc, osmkrát větší Německo jich tak má stokrát více. Tempu prodejů těchto aut v Německu pomáhá hlavně souhra dotací (šest tisíc eur dává vláda, tři tisíce přihazuje automobilka), vyšší kupní síla obyvatel i větší důraz Němců na ekologii. Je tak logické, že stále většímu množství lidí dává elektrické auto smysl a nemusí jít o žádné ekologické aktivisty ani o technologické nadšence. Používat elektrické auto v Německu je také proti Česku výrazně jednodušší. Tamní dodavatel energie zajistil kartu na nabíjení s výborným pokrytím v celé západní Evropě. Proč to nikdo v Česku neumí?
Běžným argumentem proti elektromobilům je jejich vliv na zátěž energetiky. Bohužel jde často o předpoklad, že všichni majitelé elektrických aut budou naráz nabíjet celou svou baterku večer co večer. Tak to ale nefunguje.
Spadne síť?
Běžný elektromobil při normálním nájezdu stačí nabíjet třeba dvě noci v týdnu, a navíc je dobíjení mnohem více rozložené v čase a majitelé těchto aut k tomu mají řadu různých důvodů. Část se jich snaží trefit do německého nočního proudu a ušetřit tím. K tomu zpravidla dobře funguje časování nabíjení a to si každý plánuje trochu jinak, jednak podle svých potřeb a jednak podle auta. Někteří nabíjí spíše večer, jiní ráno, někdo třeba v práci.
Další Němci mají speciální tarif pro elektromobily, ten ale přímo vyžaduje, aby distributor mohl nabíjecí stanici v případě potřeby ovládat. Stejně to funguje například u českých tarifů s elektrickým bojlerem nebo přímotopy. Když je v síti energie málo, jde bojlery, přímotopy i nabíječky na dálku na nutnou dobu vypnout. V principu tak nehrozí, že by právě elektromobily dostaly síť do potíží. Naopak v tomto případě pomáhají stabilizaci. Distributor může nastavením tarifů majitele elektromobilů motivovat k využívání nabíjení v konkrétní časy, kdy jsou zpravidla přebytky energie. Což bude do budoucna stále silnější prvek energetiky.
V Německu je nutné zmínit i solární panely na střechách. V současnosti je tam už zhruba dva miliony instalací, většina z toho připadá na domácnosti. Například Berlín už také za dva roky plánuje povinnost, aby každý nový dům nebo střecha už automaticky fotovoltaiku obsahovaly.
Tito lidé mají motivaci využít k nabíjení vlastní elektřinu. Elektroauto zvyšuje smysl solárních panelů a naopak panely zvedají smysl elektroauta. Lze tak čekat, že část těchto aut nebude mít takový vliv na rozvodnou síť.
Zima bez uhlí bude výzva
Jenže co bude za deset dvacet let? Až nebude elektromobilů v Německu milion, ale třeba desítky milionů, co bude v zimě? Německo předpokládá, že se spotřeba elektřiny do roku 2040 prakticky zdvojnásobí. Může za to jak elektrifikace dopravy – nejen osobních aut, ale i autobusů či nákladních vozů i železnice, tak změna u vytápění. Dnes v Německu topí hlavně fosilními palivy. Je to zemní plyn, ale stále ještě i topné oleje a samozřejmě uhlí. Vytápění na elektřinu s využitím tepelných čerpadel je tak logickou cestou ke snížení emisí.
Jenže ruku v ruce s růstem spotřeby se počítá prakticky s úplným ukončením jaderných, uhelných, ale i plynových elektráren. V roce 2040 má Německo stát dominantně na energii ze slunce a z větru. Poučka, že v létě svítí, v zimě fouká, ale nemusí platit vždy. Zpravidla se najde pár dní v roce, kdy je kvůli mrazu vysoká spotřeba energií a o vítr, natož o slunce se nejde opřít.
První krok k řešení takové krize je dimenzování. Větrníků i solárních panelů musí být víc, aby výroba i ve špatné dny byla alespoň nějaká. Tento nadbytek výkonu se projeví v době dostatku větru i slunce a přinese nízké až záporné ceny energií, ve výsledku to ale budou muset zaplatit všichni.
Druhým krokem je ukládání energie, to bude naprosto nutnou zálohou pro případné nedostatky, ale i vykrytím mezi dnem a nocí, víkendem a pracovními dny i jednotlivými hodinami. Ceny elektřiny skáčou nahoru a dolů klidně o padesát eur za megawatthodinu za jedno odpoledne. Kdo levně uloží a dráž prodá, může vydělat. Čím více úložišť ale bude, tím menší budou i výkyvy cen.
Tady mohou nastoupit i miliony elektromobilů. V Bruselu už se ladí pravidla pro způsob, jak baterie aut využívat právě pro stabilitu energetiky. To ve spojení s takzvanými chytrými elektroměry povede k tomu, že pro domácnosti bude výhodné mít elektrické auto v zásuvce. V době nedostatku elektřiny, a to mohou být jen minuty, právě z jeho baterie poběží domácnost nebo může jít energie i ven do sítě.
Je to ještě vzdálená budoucnost a majitelé elektromobilů se už dnes obávají, že jim bude distributor ničit baterii. Snad se ale podaří najít model, který bude výhodný pro všechny a najde se způsob, jak fungovat se vším komfortem roku 2050 jen s energií větru a slunce.
V Česku je aut do zásuvky zhruba deset tisíc, osmkrát větší Německo jich tak má stokrát více. Používat elektromobil je v Česku navíc složitější.