V Moskvě se jedná o klimatu
Americký exministr zahraničí USA John Kerry se setká se svým někdejším protějškem Sergejem Lavrovem
Je to takové setkání po letech. Do Moskvy na tři dny zamířil bývalý šéf americké diplomacie John Kerry. Tentokrát má ale docela novou roli, v USA poněkud paradoxně známou jako „klimatický car“. Přeloženo do češtiny to znamená, že je zvláštním zmocněncem prezidenta pro klimatické záležitosti – zároveň má ale kancelář v prestižním, sedmém patře ministerstva zahraničí, jež je obvykle rezervováno pro samotného ministra.
Se svým někdejším protějškem Sergejem Lavrovem bude Kerry jednat o společných závazcích v ochraně životního prostředí. Rusko již zkraje roku přivítalo americký návrat k Pařížské klimatické dohodě, jež členské státy zavazuje k tomu, aby všemi prostředky předešly nárůstu teplot o více než dva stupně Celsia oproti předprůmyslovému období. Spojené státy od smlouvy odstoupily během prezidentství republikána Donalda Trumpa a znovu se připojily až letos 20. ledna. Opětovný podpis dohody byl dokonce vůbec prvním krokem, jejž ve svém úřadě provedl nový prezident Joe Biden.
Očekává se, že se jednání povedou v poklidném duchu. Kerry s Lavrovem se totiž dobře znají, a někdy jsou dokonce popisováni jako osobní přátelé. „S Johnem Kerrym jsme se vždycky hodně nasmáli,“popsal vzájemný vztah na slovo skoupý Lavrov pro americkou televizi NBC.
Oba vrcholní diplomaté sloužili jako své protějšky mezi lety 2013 a 2017 – poté, co Kerry na postu ministra zahraničí nahradil bývalou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou. S Lavrovem opakovaně jednali především na téma občanské války v Sýrii, která v té době kulminovala.
Se „starým přítelem“se pak Kerry znovu setkal v dubnu tohoto roku za poněkud kuriózních okolností. Měli se totiž „náhodou potkat“v jednom indickém hotelu a následně „několik minut konverzovat na téma klimatu“. Informaci indického deníku The Hindustan Times, jenž o setkání informoval jako první, později potvrdilo americké ministerstvo zahraničí.
Závislost na ropě
S konkrétními závazky to však bude mnohem složitější. Spojené státy jsou prvním a Rusko čtvrtým největším znečišťovatelem na světě. Zároveň oba patří mezi pět největších světových exportérů ropy a zemního plynu. Zejména
ruská ekonomika je na tomto odvětví naprosto závislá.
Obě země navíc nadále dělí zásadní nesrovnalosti na poli lidských práv, Blízkého východu či kybernetické bezpečnosti. Zejména posledně jmenované téma se v nedávných dnech dostalo opět do popředí. Terčem ruských hackerů se stala například americká IT společnost Kaseya a řada menších a středních podniků. Útočníci následně za odemknutí dat požadovali fantastických 70 milionů dolarů v kryptoměně. Podle oficiální verze za útok nebyl přímo zodpovědný Putinův režim, ale podvodná společnost REvil.
„Jasně jsem prezidentu Putinovi řekl, že Spojené státy požadují, aby stát, na jehož území se útočníci nachází, proti nim rázně zakročil, i když za jejich aktivity není přímo zodpovědný,“řekl minulý pátek novinářům americký prezident Joe Biden. Když byl následně tázán, zda by v opačném případě následovala americká protiakce, odpověděl lakonicky „ano“.
Biden nyní čelí značnému domácímu tlaku na to, aby svým slovům dostál také činy. Zejména pro republikánskou opozici je totiž slabý postup vůči Rusku ideální holí, kterou se dá demokratická administrativa politicky bít. Podobná slabost byla totiž dlouhodobě vyčítána bývalé vládě prezidenta Donalda Trumpa. Zaměstnanci jeho kampaně byli dokonce jednu dobu podezíráni z přímé kolaboraci s Rusy, což vešlo ve známost jako „Russiagate“.
Dozvuky Ženevy
Kerryho cesta je politickými komentátory vesměs interpretována jako pokus o americkou dvoukolejnost. Na jedné straně Američané nechtějí ubrat na kritice ruského věznění opozičního politika Sergeje Navalného, přetrvávající okupace Krymu a východní Ukrajiny či ruské vojenské intervence v Sýrii. Jenže na druhé straně chtějí s východní mocností udržovat dialog o klimatických otázkách, společném postupu proti kyberzločincům a dalších důležitých tématech.
K tomuto poohřátí vzájemných vztahů měl přispět především bilaterální summit ve švýcarské Ženevě minulý měsíc. Američtí i ruští komentátoři v tomto smyslu připomínali například známý summit Reagan–Gorbačov z roku 1985, který významně přispěl k otupení hrotů studené války.
Kritikové však zároveň připomínali, že z podobně velkolepé akce profitoval především ruský prezident Putin. Dosáhl totiž své dlouhodobé ambice zasednout s největšími hráči světové politiky u jednoho stolu a hrát roli globálního lídra – i přesto, že velikost ruské ekonomiky takovému postavení neodpovídá. Naopak americká strana z jednání měla vytěžit málo konkrétního.
Fakt, že ruské kybernetické útoky Putinův režim i nadále přinejmenším toleruje, pokud je přímo sám neorganizuje, by takové kritice dával za pravdu.
Rusko a Spojené státy nadále dělí zásadní nesrovnalosti na poli lidských práv, Blízkého východu či kybernetické bezpečnosti