Londýnská legrace v nebeské vaně
Ten pohled je fantastický ze všech možných stran. Zezdola z ulice to vypadá, jako by se pruh vody vznášel ve vzduchu. Technický a technologický zázrak. Parádní ukázka architektury 21. století. Ale ten pohled evokuje i jiný obraz jen zdánlivě nesouvisející. Slavného žraloka v životní velikosti v akváriu, kterého tam do formaldehydu naložil průkopník bizarností povýšených na umění, britský sochař Damien Hirst. Žralokem je tentokrát přeneseně člověk, jako predátor neustále hledající novou, nevídanou kořist. Lovec překračující hranice možného, nabízející vyvoleným, jak se dostat za všednost, jak se zmocnit fyzikálního světa a vyrazit všem dech.
Ve výšce třiceti pěti metrů nad zemí překlenuje desáté patro dvou rezidenčních domů Legacy Buildings a Embassy Gardens ve čtvrti Battersea v Londýně – prosklený most. To by nebylo nic tak unikátního. Jenže ten most je naplněný vodou a dá se v něm plavat. Oficiální název zní Nebeský bazén. Architektonické studio HAL chtělo poskytnout lidem „trochu legrace“, jak si zaplavat jako nikde jinde na světě a mít při tom, jak řekl zakladatel studia Hal Currey,
fantastický výhled na celý Londýn. Nejluxusnější relaxační lázně (včetně restaurace) jsou jenom pro členy Eagle klubu (jak jinak než orlího), ti z okolních domů se na ně mohou jenom dívat. Podobných „výškových“transparentních bazénů je po světě v různých luxusních hotelových komplexech víc, v americkém Houstonu se akvárium dokonce vznáší nad zemí sto padesát tři metrů. Ty nejodvážnější ale většinou vybíhají jen částečně ze stěny budovy do volného prostoru, most jako takový je pravděpodobně v Battersea opravdu unikát.
Položí-li se plavec v bazénu na vodu může si připadat jako pták letící po obloze, dá-li klasická „prsa“, vidí pod sebou miniaturizovaný cvrkot na ulici. Navíc plave podél fasády nové americké ambasády, proslavené avantgardními technologiemi a postupy od architektonického studia Kieran Timberlake. Nebeský bazén je dlouhý dvacet pět metrů a je kompletně vyrobený z akrylových panelů. Ukázalo se totiž, že při použití skla a oceli by bylo ve hře příliš pevných součástí a že by architekti nedosáhli efektu naprosté transparentnosti, o který jim především šlo. Předností materiálu je i to, že má podobný index lomu paprsků jako voda, takže dochází jen k velmi malému zkreslení procházejícího světla. Tak se zdá struktura konstrukce téměř neviditelná. Průsvitné akrylové panely se po celém světě používají pro výrobu obrovských akvárií právě třeba pro žraloky.
Bazén unese padesát tun vody, dno je silné tři sta šedesát milimetrů, stěny mají tloušťku sto osmdesát milimetrů. Při projektování se muselo počítat i s „pohybem“vysokých budov při tak obrovské zátěži vodou a případném větru. Na každé straně obou budov jsou velké ocelové vany se vstupními schůdky, rolovacím systémem krytí vodní hladiny i systémy čištění. Spojují je ocelové pruty usazené pod bazénem.
Kritik architektury z Financial Times napsal, že bazén je „pohroma, která se už stala“. Copak tím asi myslel? Přestože superlativy v médiích převažují, je nad slunce jasné, že do bazénu nevkročí ti, kdo trpí závratěmi nebo příliš bujnou představivostí. Co kdyby se ta „nebeská vana“přece jenom protrhla...