Na cestě k digitální budoucnosti
Senát může splatit dluh státu na moderní komunikační infrastruktuře
Důležitosti fungujících služeb elektronických komunikací si během koronavirových vln všiml snad každý. Aby mohly služby operátorů fungovat, musí existovat kvalitní infrastruktura, která dokáže obsloužit všechny připojené zákazníky, ať už chtějí posílat e-maily, podávat žádosti o covidovou podporu, účastnit se virtuálního školního vzdělávání, nebo porady v práci. Aby však mohla existovat kvalitní infrastruktura, musí státní aparát aplikovat jednoduché stavební předpisy, jež od výstavby neodrazují a nepenalizují inovace.
Člověk nemusí být expert na stavební právo, aby viděl, že podmínky v Česku nejsou nastaveny pro rychlou a efektivní výstavbu. Vlajková loď této vlády, nový stavební zákon, který měl vést ke zjednodušené a efektivnější výstavbě, vrávorá zpět ze Senátu do Poslanecké sněmovny, a i když třeba Senát bude přehlasován, je již nyní jasné, že takto komplexní a rozporně přijímaná norma nebude mít při aplikaci na růžích ustláno. Vsadím se, že nová vláda vzešlá z podzimních voleb připraví do roka a do dne novelu stavebního kodexu.
Narovnávání prostředí
Naštěstí do Senátu dorazila také novela zákona o elektronických komunikacích a je nyní projednávaná v příslušných výborech. Novela nepřináší žádné revoluční novinky. Během své cesty sněmovnou byla obohacena několika pozměňovacími návrhy, které však k povinné implementaci evropského Kodexu pro elektronické komunikace přidávají paragrafy narovnávající alespoň částečně deformované prostředí.
Až doposud měla novela telekomunikačního zákona relativně hladký průběh projednávání. Zejména díky práci zpravodaje Martina Jiránka, který ke sporným bodům novely zákona dokázal včas uspořádat jednání mezi zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, poslanci a zástupci sektoru. Díky těmto expertním jednáním se podařilo vyprecizovat pozměňovací návrhy, které buď z návrhu odstraňovaly věci nevydiskutované, nebo naopak přidaly ustanovení, jež mohou vést právě k většímu přínosu právní normy do praxe. Příkladem z první skupiny je odstranění možnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přistupovat k tzv. provozním a lokalizačním údajům, které operátoři uchovávají podle zákona šest měsíců o každém z nás. Sněmovna se téměř jednohlasně shodla, že nechce rozšiřovat okruh subjektů, jež mají k těmto informacím za přísných podmínek přístup.
Do druhé množiny pozměňovacích návrhů patří například limitace výše ceny za služebnost na nemovitosti v majetku státu, usnadnění pokládání kabelovodů při výstavbě nebo rekonstrukci pozemních komunikací nebo zajištění férových podmínek při změně poskytovatele služby přístupu k internetu.
Právě pozměňovací návrhy týkající se zefektivnění výstavby má i vláda ve svém akčním plánu pro zlepšení výstavby moderních telekomunikačních sítí. Experti na výstavbu odhadli, že pokud tyto změny budou schváleny, dojde ke snížení nákladů na výstavbu až o deset procent a díky snížení byrokratické a další zátěže urychlí schválené změny výstavbu až o rok. Díky tomu k současným 150 až 200 tisícům domácností, které podle odhadů všichni operátoři v Česku připojí k vysokorychlostním sítím každý rok, přibude dalších 60 tisíc. A to opravdu není málo. O tom by mohli vyprávět třeba učitelé a jejich zkušenosti z online výuky.
Věřím, že díky racionálním argumentům a vůlí zlepšit pokrytí České republiky kvalitním internetem senátoři nakonec tuto novelu schválí. Státní úřady nemohou stanovovat bohulibé cíle ve svých digitálních strategiích, ať už se to týká 5G pokrytí, nebo výstavby optických sítí, a zároveň neodstraňovat bariéry, které tu objektivně v praxi existují. Tato novela zákona o elektronických komunikacích je příležitostí pro stát ukázat, že to s podmínkami pro digitální budoucnost myslí vážně.
Státní úřady nemohou stanovovat bohulibé cíle ve svých digitálních strategiích a zároveň neodstraňovat bariéry
Autor byl předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu v letech 2013–2020