V práci nemusí vědět, kam vyrážíte
Třicetiletá Kateřina z Prahy ráda cestuje jen tak bez konkrétního plánu. Sbalí si batoh a vyrazí na cestu po Evropě. Její zaměstnavatel teď ale požaduje, aby mu před svým odjezdem oznámila cílovou destinaci.
Na základě ochranného opatření, které minulý týden vydalo ministerstvo zdravotnictví, by totiž lidé měli od 9. července v práci nahlásit míru rizika nákazy koronavirem v zemi, do níž se chystají. Některé firmy však žádají, aby zaměstnanec před odjezdem přesně určil zemi svého pobytu.
„Aktuálně v naší společnosti platí nařízení o vedení evidence zahraničních dovolených. Zaměstnanec před odjezdem musí nahlásit termín odjezdu a návratu a zemi, do které cestuje,“řekla LN mluvčí otrokovické pneumatikárny Continental Regina Feiferlíková.
Podle specialisty na pracovní právo z advokátní kanceláře Randl Partners Michala Peškara ale na něco takového nemají zaměstnavatelé právo. „Z mého pohledu je důležité, aby zaměstnanci nahlásili, že byli v zahraničí, a připojili rizikovost země. Nemusí už říkat, zda byli na Slovensku, nebo v Chorvatsku. Obecně to stačí,“řekl LN Peškar.
Od rizikovosti země se totiž odvíjejí další povinnosti. Lidé, kteří nemají dokončené očkování ani neprodělali covid v posledním půlroce, musí od 9. července při návratu ze zahraniční dovolené v zaměstnání předložit negativní test na koronavirus.
Podle aktuálního mimořádného opatření je bez testu (provedeného nejdříve pět dní po návratu) nesmí zaměstnavatel pustit na pracoviště, jestliže přijedou ze zemí s vysokou nebo velmi vysokou mírou rizika podle mapy cestovatele zveřejňované ministerstvem zahraničí. Ze zemí s mírným nebo středním rizikem může do práce s respirátorem, jejž musí nosit až do výsledku testu.
Sankciovat nelze
Advokát Adam Valíček je přesvědčen, že zaměstnanci nehrozí žádný postih ani v případě, že odmítne poskytnout jakékoli informace o své dovolené. „Zaměstnavatel není oprávněn po zaměstnanci vyžadovat sdělení, kde, respektive v jaké zemi, trávil dovolenou. To, jakým způsobem a kde bude zaměstnanec dovolenou čerpat, je výlučně jeho záležitostí. Jelikož zaměstnavatel nemůže tuto informaci po zaměstnanci vyžadovat, její nesdělení nelze jakkoli sankcionovat,“sdělil LN. Zodpovědnost za dodržení všech protipandemických opatření je pak na samotném zaměstnanci.
Tak to vidí například uherskohradišťská společnost Mesit, výrobce letecké a vojenské techniky – od zaměstnanců vyžaduje pouze čestné prohlášení. „K danému ochrannému opatření skupina Mesit přistupuje formou čestného prohlášení, kterým splní danou povinnost a zároveň tímto minimalizuje zásah do práv zaměstnanců,“řekl LN personální ředitel firmy Jan Šebek Cholewa.
Testy si ale dovolenkáři musí zajistit po vlastní ose, protože Mesit v současné době zaměstnance netestuje. K firemnímu testování se vrátí pravděpodobně až po skončení celozávodní dovolené.
Naproti tomu Škoda Auto s pravidelným testováním pokračuje. Z toho důvodu pracovníci nemusí hlásit zahraniční cesty, protože se testu stejně nevyhnou. „Proces plošného samotestování na pracovišti zůstává beze změny. Zaměstnanci
provádějí testy pravidelně nejpozději po sedmi kalendářních dnech. Testujeme antigenními testy a výsledky evidujeme, případné pozitivní výsledky potvrzujeme PCR testy,“řekla LN mluvčí Kamila Biddle.
S novým nařízením ministerstva zdravotnictví nesouhlasí ani Hospodářská komora ČR. „Zaměstnanec nemá povinnost svému zaměstnavateli sdělovat důvod čerpání a místo pobytu během dovolené. Hlášení místa pobytu zaměstnance nemá oporu v právních předpisech. Zaměstnanec tak bez hrozby jakékoli sankce může uvést i fiktivní adresu,“vysvětlil mluvčí komory Miroslav Diro.
Na hory do Rakouska nebo k moři do Egypta – zaměstnanec nemá povinnost hlásit konkrétní dovolenkovou destinaci svému nadřízenému. Mělo by stačit uvést míru rizika dané země dle covidového „semaforu“. Tu si pak ale musí hlídat po celou dobu dovolené.
Odpovědnost za škody
V takovém případě se nicméně zaměstnanec vystavuje riziku, že by mohl být zodpovědný za případné škody na straně zaměstnavatele, pokud by se prokázalo, že nedodržel vládní opatření při návratu ze zahraničí a je původcem rozšíření onemocnění v podniku. Zaměstnanec má totiž obecně povinnost dbát podle svých možností o vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví ostatních spolupracovníků.
Stejně tak ale i zaměstnavatel musí předcházet rizikům, tuto povinnost mu ukládá zákon. Takže zaměstnance ke sdělení údajů může vyzvat a doporučit mu postup, jak se má po návratu chovat – i v souladu s opatřeními ministerstva zdravotnictví.
Svaz průmyslu a dopravy připravil ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků Hygienický manuál 4.0. Firmy v něm najdou platná nařízení a doporučení, která jim pomohou nastavit opatření v provozech tak, aby se epidemie dále nešířila.