Djokovič může být největší ze všech
Jako by nestačilo, že tenisový démon Novak Djokovič šestým triumfem na Wimbledonu dorovnal rivaly Rogera Federera a Rafaela Nadala na čísle 20 v počtu titulů ze čtyř největších akcí. Útočí i na završení takzvaného kalendářního grandslamu, což se naposledy povedlo před 52 lety.
Otcem prvního byl skotský přistěhovalec, bývalý fotbalista, který živil rodinu jako dělník v tiskárně v Kalifornii.
Druhý vyrostl na rozlehlé rodinné farmě v australském státu Queensland.
Třetího vychovávali rodiče, kteří provozovali pizzerii v srbském pohoří Kopaonik.
Donald Budge se učil pinkat na štěrkových kurtech v oaklandském parku.
Rod Laver žadonil, aby si s ním starší bratři zahráli na prašném hřišti na dvorku nedaleko ohrady s dobytkem.
Novak Djokovič musel v Bělehradě plánovat tréninky tak, aby se vyhnul leteckým útokům NATO.
Zatím jen dva borci dokázali v jediném roce posbírat trofeje ze všech čtyř nejslavnějších turnajů v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku.
Vytáhlý Američan Budge se zaskvěl v roce 1938, drobný Australan Laver pak dokonce dvakrát – 1962 a 1969.
Aby se k nim směl přidat Srb Djokovič, potřebuje už jen letos v září ukořistit pohár z Flushing Meadows.
„Přesně tohle jsou výzvy, které ho motivují,“tvrdí Barbora Strýcová, expertka iDNES Premium.
Je tuze obtížné splnit ten zapeklitý úkol, načasovat formu na čtyři akce, které se konají v průběhu osmi až devíti měsíců na třech různých světadílech a třech odlišných površích.
Pohořeli i ti nejobávanější pašáci. Djokovič se nyní k zvládnutí mise přiblížil nejvíc od Laverova úspěchu před 52 lety. Vypracoval si obrovskou příležitost.
Jeho úhlavní sokové Nadal a Federer umdlévají. Mladíci ještě nedozráli. On vyniká výjimečnou herní všestranností. Netíží ho zásadnější zdravotní problémy.
A jak říká jeho bývalý soupeř a kouč Radek Štěpánek, dokáže se vyrovnat s tlakem, který historickou příležitost provází:
„Novakova nejsilnější stránka je psychická odolnost. Co se týče víry a odhodlání, je nezdolný.“
Tři nezlomní
Budge, Laver a Djokovič se prosadili v odlišných érách. Tolik okolností se v jejich branži proměnilo od časů před druhou světovou válkou do současné doby covidové!
Kromě skromných poměrů, z nichž vzešli, pojí tři mistry svého řemesla schopnost vstřebávat trpkost z nezdarů a proměňovat je v motivaci.
Budgeovi například, jak na stránce tennis.com připomněl publicista Joel Drucker, došly síly ve finále US Open 1936. V něm v pátém setu za stavu 5:3 podával na vítězství proti Fredovi Perrymu, leč prohrál 8:10.
Američan – podobně jako Djokovič před lety – změnil životosprávu. Upravil jídelníček a přidal v kondiční přípravě. Vynechal sladkosti, zvýšil si vytrvalost při dlouhých výbězích v kopcích.
Laverovi chvíli trvalo, než zazářil na nejslavnější scéně. V letech 1959 a 1960 podlehl ve wimbledonském finále, načež při svých následujících čtyřech startech na londýnské trávě pokaždé zvítězil.
Též Djokovič musel přetrpět nějakou dobu ve stínu Federera a Nadala, než se ve čtyřiadvaceti poprvé stal světovou jedničkou.
Stejně jako Budge získal Laver kalendářní grandslam v prvním případě jako amatér (ve druhém už jako „profík“, na úsvitu Open éry). Předtím odmítli výnosné kontrakty, až poté se dali k profesionálům.
Projevili pozoruhodnou cílevědomost, jaká je k vidění u Djokoviče, kterému leckdo předhazuje, že se připletl do souboje legend Federera a Nadala.
Jenže on oba v mnoha statistikách nejen dohnal, nýbrž dokonce předstihl.
Jen tak namátkou: nejvíce týdnů světovou jedničkou, má dva „kariérní grandslamy“, odehrál nejvíce finále i semifinále na každém grandslamovém turnaji (alespoň šest, respektive devět), což ukazuje jeho všestrannost, zaznamenal nejdelší vítěznou šňůru na grandslamových turnajích (30), má s oběma rivaly aktivní bilanci (s Nadalem 30–28, s Federerem 30–27, více v grafice).
Kdo je nejlepší v dějinách?
V průběhu únorového Australian Open prohlásil Štěpánek o svém kamarádovi: „Když je Novak ve formě, může nasbírat tři tituly za rok.“
Předpokládal, že panování nad Roland Garros ještě udrží antukový panovník Nadal. Jenže ten letos ve svém „obýváku“na Chatrierově stadionu selhal. V semifinále ho přemohl čtyřiatřicetiletý Djokovič.
Jinak se ale Štěpánkova věštba vyplňuje: „Co se týče závodů v počtu grandslamů, nejvíc věřím Novakovi. Je nejmladší, v poslední době nemá zdravotní problémy, drží naprosto dokonalou životosprávu.“
Nadalovi je 35, Federerovi táhne na 40. Zvlášť druhý jmenovaný pak po několika operacích (a pauzách) působí křehce.
Takové titány samozřejmě není radno odepisovat, Djokovič však nyní z božského tria působí nejsilněji.
Též před US Open se nejspíš ocitne v roli nejžhavějšího favorita. Do bitev v newyorské betonové džungli vstoupí s lákavou vidinou.
Že si přivlastní 21. velký titul. Odsune své uctívané soky do pozadí. Přidá se ke dvěma hrdinům, kteří v dávné minulosti ovládli všechny čtyři grandslamy v jedné sezoně.
Sám sebe nechce prohlašovat za nejlepšího tenistu v historii. Ten soud rozumně nechává na jiných.
Triumfem na Flushing Meadow by odborníkům každopádně předložil další nesmírně pádný důkaz, aby rozhodli pro něj.