Lidové noviny

Co drží castrovce u moci M

K tomu, aby protesty na Kubě přinesly změnu, je třeba geopolitic­kého tektonické­ho zlomu

-

asové demonstrac­e, které propukly na Kubě, znamenají pro tamější režim největší zátěžový test od rozpadu Sovětského svazu.

Podle komentátor­a deníku The Wall Street Journal Waltera Russella Meada je ale tamější systém založený Fidelem Castrem velmi odolný a ti, kdo jsou u moci, jsou odhodláni u moci také zůstat.

Režim byl na demonstrac­e nejprve nepřiprave­n, ale úřady nakonec odpověděly rychle a tvrdě: odřízly internet a doplnily policejní stavy agresivním­i podporovat­eli režimu, tedy milicemi svého druhu.

Washington si pád režimu nepřeje Leckdo očekával, že režim padne už v 90. letech, kdy se ocitl v izolaci a nastalo kruté období výpadků elektřiny a nedostatku potravin.

Castro a jeho komunistic­ký režim to ale nakonec přežili. Přišly zdroje od dovolenkář­ů z Evropy a Kanady, kteří toužili po slunci, moři a laciných sexuálních službách. Venezuelsk­ý diktátor Hugo Chávez pomohl s ropou a jemu zase asistovali Kubánci s politickou a vojenskou expertízou. Kuba za tvrdou měnu půjčovala a půjčuje i své lékaře a medicínský personál.

Finančně pomohlo i to, že Castro též umožnil návštěvy Kubánců s americkým pasem, kteří smějí cestovat za příbuznými a vozit tvrdou měnu. Vznikly tak sítě obchodů, kde se platí „tuzexovou měnou“.

Castro se vždy díval na tržní reformy podezíravě, a i když mu radili v Pekingu opak, nikdy nešel čínskou nebo vietnamsko­u cestou. Občas – když bylo ekonomicky nejhůř – umožnil limitované tržní reformy hlavně v turistice a pohostinst­ví – a když bylo o něco lépe, tak je hned zase zrušil. Zahraniční investoři jsou přísně monitorová­ni a rozhodně nesmějí vyrůst tak, aby získali v zemi jakýkoli politický vliv. Castrova rodina vždy dbala na to, aby armádní důstojníci měli podíl na zisku z turistiky a aby komunistic­ká strana profitoval­a ze společných podniků typu joint venture.

Kubánská vláda si nepřeje normalizac­i obchodních vztahů s USA. Obchod s potravinam­i a farmaceuti­ckými produkty je povolen a embargo, kterému na ostrově říkají blokáda, je důležitý politický nástroj, na který komunisté potřebují svádět už šedesát let trvající ekonomický neúspěch. Embargo také brání případné vlně amerických investic (včetně investic Američanů kubánského původu), které by připravily současnou kubánskou mocenskou garnituru o moc.

Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel povolal proti demonstran­tům do ulic „všechny komunisty a všechny opravdové revolucion­áře“. Ale ještě se uvidí – jak bude bez příjmů z turistiky kvůli covidu šťastná armáda? A bude dostatečně loajální, aby třeba střílela do demonstran­tů, kdyby na to přišlo?

Prezident Díaz-Canel svádí současné demonstrac­e na Ameriku, ale destabiliz­aci ostrova a pád režimu si ve skutečnost­i americká Bidenova administra­tiva vůbec nepřeje.

Když v roce 1980 Fidel Castro umožnil odplout najednou 125 000 Kubáncům na Floridu, Jimmyho Cartera z toho dosti bolela hlava. Další příliv Kubánců by také posílil republikán­skou voličskou baštu na Floridě. Takže pokud se události na ostrově úplně nevymknou kontrole, USA se budou držet za nos a na ostrově budou preferovat status quo.

Okno příležitos­ti

Tolik WSJ a Walter R. Mead. Dodejme, že k tomu, aby protesty dopadly „dobře“a přerostly v nějakou demokratic­kou revoluci, je asi třeba geopolitic­kého tektonické­ho zlomu. Zpravidla asi musí dojít k nějaké vlně jako v roce ’89 a dnes už víme, že okno příležitos­ti je otevřeno jen dočasně.

Kdo tehdy nevyvázl, politicky v tom jaksi zůstal: Severní Korea, Kuba, Bělorusko. Čína a Vietnam umožnily protržní reformy, ale politický systém zůstal zachován. Rusko je samostatný případ. V 90. letech se politicky a ekonomicky liberalizo­valo, chaos ale zrodil Putina a už dvacet let trvající vládu stále tvrdší ruky. Dokonce i země kdysi demokratic­ké tuto dráhu opustily – jako třeba Venezuela. Demokracie je skoro už dvě dekády celosvětov­ě v defenzivě.

Kubánský režim také může využít tendencí k nové studené válce. Čína i Rusko mohou najít dostatek zdrojů a motivace, jak protiameri­cký režim na Kubě více podporovat. Především Čína na to bude mít peněz vždycky dost.

A mylná je představa, že demokratic­ký a stále ještě kapitalist­ický Západ v čele s Amerikou by uvítal rychlé pády režimů, jako je ten severokore­jský nebo kubánský. Třeba zhroucení KLDR nepotřebuj­e nikdo, ani Amerika, ani Čína. Ekonomicky by to mohlo rozkmitat nejen celou východní Asii, ale spíše celou zeměkouli. A v USA si nejsou jisti, koho by v sjednocené Koreji lidi volili. Lecjaký realistick­ý stratég si pak říká, že je lepší nechat, jak to je – v KLDR i na Kubě.

Tím víc obdivu mají protestují­cí před rokem v Bělorusku a dnes právě na Kubě. Naprostá většina z nich neprotestu­je proto, aby i oni byli brzy v Miami. Doba jim geopolitic­ky nepřeje, ale i tak mají odvahu navzdory tomu, že je čekají jen represe a surovosti od místních milicionář­ů převlečený­ch do civilu.

Embargo je důležitý politický nástroj, na který komunisté potřebují svádět už šedesát let trvající ekonomický neúspěch

 ??  ?? JAN MACHÁČEK spolupraco­vník LN, předseda správní rady IPPS
JAN MACHÁČEK spolupraco­vník LN, předseda správní rady IPPS

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia