Očima občana A

Kdo se nechá naočkovat, ušetří – nervy i peníze

Vzáří se opět zavede testování na covid ve školách i firmách. Tak to v úterý sdělil epidemiolog Rastislav Maďar a jako poradci ministra zdravotnictví není důvod mu nevěřit. Z té krátké úvodní věty plyne několik postřehů.

Za prvé ten, že stát nepodceňuje riziko varianty delta. Podobně jako má svou „záchrannou brzdu“Německo, preventivní opatření chystá i Česko. Jedná podle předběžné opatrnosti, která sice mnohé rozčiluje, ale tady jde o přiměřenost či způsob provádění. A testování jako takové je spíše jemný náběh. Alespoň ve srovnání s tím, co se již prosazuje jinde, například povinné očkování zdravotníků ve Francii.

Za druhé. Jenže i výraz „jemný náběh“je eufemismus. Prosadí-li se nápad ministra Adama Vojtěcha, že od září už stát nebude proplácet covidové testy, zní to hned drsněji.

Za třetí. To vše míří k jednomu cíli: aby se víc lidí nechalo očkovat. Kdo bude očkovaný, nebude se ho týkat povinnost testů. Koho se nebude týkat povinnost testů, nemusí uvažovat o tom, nakolik je etické, politicky prozíravé i hospodárné, nechá-li stát placení testů na občanech, respektive voličích. To je jasné jako facka, že?

Za čtvrté. Už delší dobu se varuje před vznikem dvoutřídní společnosti, ba apartheidu, který rozdělí lidi na občany kategorie A a B. Ti první, očkovaní, budou plnoprávnější, svobodnější. Občané kategorie B, neočkovaní, budou stále více záviset na státu, na jeho testech i platbách za ně. Do této praxe budou mluvit právníci, lobbisté, intelektuálové i náboženské autority a je to tak v pořádku. Ale v nějaké podobě se prosadí.

Včera, 14 dnů po druhé dávce vakcíny, se stal občanem kategorie A i autor této glosy. Ne že by o to usiloval. Ne že by na to neměl kritický názor. Ale když už do toho sám a dobrovolně „spadl“, přiznává, že je rád, že si ušetří štrapáce s testováním. V praxi to má jen jeden háček. Stal jsem se občanem kategorie A, ale nikdo neví přesně, jak bude tato kategorie definována za měsíc, natožpak na podzim.