Silné maličkosti

Při ochraně klimatu jsou důležité i drobné kroky

Plán Evropské komise na snížení produkce skleníkových plynů si vysloužil jen pár chvil po svém zveřejnění spoustu kritiky. Za to, že je moc ambiciózní a bude Evropany moc „bolet“. Něco na tom je a existuje k tomu samozřejmě i alternativa.

Dá se totiž jít, velmi zjednodušeně řečeno, soustavou menších, méně bolestných a šířeji rozprostřených kroků. Něco z toho už ostatně Evropská unie plánuje. Například podporu výsadby nových odolnějších lesů či podporu zemědělství, které „uvězní“v půdě více skleníkového plynu oxidu uhličitého třeba pomocí kombinace lesa a zemědělské půdy, či omezením chemie. Proti tomu bude těžko někdo protestovat, zvláště když to zároveň pomůže se zadržováním vody v půdě, ozdravením krajiny a možná to povede k produkci zdravějšího jídla. Podobně by šlo podporovat volnou pastvu dobytka, jež by napodobovala přírodní procesy. Dobytek bude zadupávat trávu, žrát ji a kálet do ní a výsledkem bude něco jako prérie pohlcující mnohem víc skleníkových plynů než dobytek vyprodukuje. Lepší než vsadit na bezmasou dietu. Rýsuje se i možnost přísnější ochrany velryb, protože ty promíchávají mořskou vodu a kálejí do ní, takže zúrodňují volné oceány a mikroskopický život, který tam díky tomu vzniká, pak pohlcuje oxid uhličitý. Proti tomu těžko někdo půjde do ulic. Pokud jde o věci týkající se přímo výtvorů člověka, pomohlo by například lepší zaizolování domů – na tom se ostatně pracuje – či výrazné omezení plýtvání potravinami a průmyslovými materiály.

Jenže i tyhle kroky by nás něco stály. Ani taková ochrana přírody totiž není zadarmo. Divoce se pasoucí krávy nakonec zdraží hovězí, omezení plýtvání se dá nejlépe udělat přes pokuty a vyšší daně a na izolování domů máme dotace. Jenže tyto náklady nebyly vidět tak jasně jako třeba rázné snížení emisí z automobilů k nule či zákaz vytápění uhlím, a tudíž by ve výsledku nevyvolaly tolik protestů. Navíc by mohly možná být i účinnější. Jen je těžší je vymyslet.