Nikdy neříkej nikdy

Na epidemii hleďme jen s opatrným optimismem

Velká Británie končí epidemické restrikce, Amerika si už také z velké části oddechla a u nás je poklidné léto. Není to jako loni, kdy jsme proti novému koronaviru neměli v rukávu žádné eso. Teď je tu očkování i léky, co by se tedy mohlo stát?

Ano, do budoucnosti se dá dívat s optimismem. Důvodem jsou vakcíny. V Česku už dostalo jednu dávku vakcíny více než pět milionu lidí a obě dávky přes čtyři miliony. Navíc velký, leč těžko odhadnutelný počet lidí covid prodělal. Očkovaní a část těch, co nemoc prodělali, by měli být z více než 90 procent chráněni proti těžkému průběhu nemoci a také ji méně přenášet. Očkováni byli v podstatné míře lidé z rizikových skupin. Výsledkem je, že v poměru k počtu infikovaných je nyní menší počet vážně nemocných a méně jich umírá. Ještě lépe je účinek vakcín vidět ve Velké Británii. Právě proto tam ohlásili, že přes rostoucí počet infekcí pandemické restrikce končí, včetně zákazu velkých shromáždění a nošení roušek a respirátorů. Jenže je tu jedno velké ale. Nikdo neví, jak se projeví další mutace nového koronaviru. Například v Británii a v Německu převládající varianta delta, která je několikanásobně víc infekční než předchozí varianty. Pokud by se totiž nemoc šířila skutečně explozivně, nemocní zahltí nemocnice a i přes vakcinaci bude potřeba dalšího uzavření ekonomiky a společnosti.

I malé procento nakažených z populace, kterou chrání očkování, může totiž znamenat obří absolutní číslo. Například pokud z milionu očkovaných potřebuje najednou do nemocnice „jen“pět procent lidí, znamená to 50 tisíc nemocných. Samozřejmě, není to nejpravděpodobnější scénář, ale přesto se zdá, že může nastat. Například v anglickém Birminghamu už mají v nemocnici tolik lidí s covidem, že už museli odložit dlouhodobě plánované operace a docházejí jim lůžka na jednotce intenzivní péče. Proto bychom měli raději s jásotem nad koncem epidemie ještě počkat.